Archeologická kultura – označuje uzavřený soubor památek, který reprezentuje určitou konkrétní pravěkou pospolitost v prostoru a čase. Je označována podle různých symbolů: dle výzdoby keramiky, tvarů nádob, pohřebního ritu aj.
Archeologická metodologie = 4 stupně archeologické praxe:
1. Terénní průzkum – sběr vzorků
2. Terénní výzkum (odkryvy)
3. Konzervace a restaurace památek a archeologického mobiliáře včetně evidence (thesaurace) památek a jejich využití pro expoziční účely.
4. Archeologicky historický výstup – vyhodnocení získaných archeologických pramenů a jeho prezentace – konečná část procesu poznání. Strategie výstupu směřuje k poznání:
a, stáří památek (datování, chronologie)
b, etnické příslušnosti, kulturních vztahů
c, duchovního života zkoumaných společností
d, hospodářských, ekonomických a sociálních podmínek života těchto společností
Archeologické prameny = archeologické památky
1. Pozůstatky hmotné kultury, které projdou procesem archeologizace = projdem pohřbením podzemí.
2. Výklad Shifera – archeologické památky jsou to co je vyřazeno z provozu.
Archeologický mobiliář – dělí se dle použité suroviny, tvaru a funkce přednětů. Např. dle suroviny – hliněné, kostěné, kamenné, kovové, organické, skleněné.
Archeomagnetická metoda – využívá kolísání směru a intenzity geomagnetického pole Země v čase.
Artefakt – jakýkoliv předmět vyrobený činností člověka.
Autarkní komunita – hospodářská komunita, která si vše rařizuje sama.
Dendrochronologie – využívá studia letokruhů stromových kmenů použitých na stavbu objektů.
Facie – tvář (z latiny).
Fáze (stupeň) – subtilnější rozčlenění kultury.
Fotogrammetrie – zhotovování přesných plánů z modelu, ale musí to být rovně, nejčastěji plány lokalit.
Glaciál – doba ledová – Günz, Mindel, Riss, Würm.
Glotochronologie = jazyková chronologie – podle názvů se určuje přítomnost etnik.
Chronologie – zabývá se stářím památek.
1. Chronologie relativní = vztahová: určení poměrného stáří (určuje co je starší a co je mladší) – používá klasických metod (stratigrafie, typologie) přírodovědných metod (palinologie, termoluminiscence).
2. Chronologie absolutní: vročení podle nějakého systému (pomocí radiometrické metody, archeomagnetické metody, dendrochronologie).
Interglaciál – doba meziledová (G/M; M/R; R/W nebo Cromer, Holstein Eem).
Litotéky - srovnávací sbírky kamenných surovin
Kral – ohrada pro dobytek (původem v J Africe).
Kulturní komplex – je to soubor několika kultur. Je větší než kultura v rámci prostoru a času.
Kulturní vrstva – spoluprodukt antropogenní činnosti = výsledek destrukce a rozkladu původních objektů lidské práce.
Letecká archeologie – fotogrammetrie, prospekce, dokumentace.
Oikumena – 1. známá část světa u antických Řeků
- 2. souhrn oblastí trvale obývaných lidmi.
Paleokarpologie – určuje zrna (semena) ovoce.
Paleontologie – zkoumá pozůstatky staré fauny s cílem rekonstruovat vývoj a získat chronologii v rámci vývoje.
Palinologie – provádí rekonstrukci vegetačního pokryvu na základě určení zachovalých pylových zrn.
Periodizace – rozčlenění určitého časového úseku na menší úseky.
rozčlenění např. určité kultury na stupně.
Petroarcheologie - jde o určování surovin kamenných artefaktů. Poprvé tento název použili prof. Štelcl a Malina
Pleistocen – starší čtvrtohory.
Prehistorie (dějiny pravěku) – věda zabývající se všestranným studiem vývoje pravěké lidské společnosti na základě archeologických pramenů.
Protohistorie (dějiny raně historického období) – věda zabývající se všestranným studiem vývoje pravěké lidské společnosti na základě archeologických a písemných pramenů.
Radiometrická metoda – je založená na zjišťování stupně rozpadu radioaktivních izotopů některých prvků – uhlíku (C14) = radiouhlíková metoda; uranu (U238), kalia (K 40).
Radiokarbonová metoda – tato metoda je založena na skutečnosti, že je možné určit stáří biologického vzorku podle množství nerozpadlých C14 jader, které obsahuje.
Sepulkrální památníky (jeden z arch. pramenů) – jsou to především pohřebiště.
Spektrální analýza – destruktivní forma, kdy se vyvrtá vzorek, kdy se zkoumá složení materiálu (je to především u barevných kovů – hlavně CU).
Stratigrafie – nauka o vrstvách. Archeolog pracuje s kulturní vrstvou (spoluprodukt antropogenní činnosti = výsledek destrukce a rozkladu původních objektů lidské práce).
Synchronizace – slouží k zjištění současnosti a nesoučasnosti = zjištění co je stejně staré. Slouží ke spojení a datování, vytváří relativně chronologický poměr.
Šamot – drť ze střepů (nebo z celých nádob), která je přidávána do keramického těsta jako ostřivo.
Taxonomie – struktura
- organizuje materiál do prostoru a času, je složena z taxonomických jednotek (kultura, epocha, kulturní komplex, skupina…).
Taxonomická jednotka – kultura, epocha, kulturní komplex, skupina….
Termoluminiscenční metoda – využívá možnosti vyvolat záření keramiky nebo přepálené hlíny a měřit intenzitu této luminiscence s chronologickými důsledky.
Toponomastika – nauka o vlastních jménech topografického objektu, zeměpisné jméno.
- místopis
Typ – 1. je to obecnina, která by měla zobecňovat.
2. výrobek, který při konstantním jádru projevuje variabilitu v detailech.
3. skupina.
Typologie – je založena na studiu morfologických a technických změn jednotlivých typů předmětů. Je to rozčlenění hmotné kultury dle morfologie, technologie a výzdoby; je to nauka o typech hmotné kultury.
Typologická řada (dnes se už nepoužívá) – využívá skutečnosti, že výroba předmětů podléhá zákonitosti postupu od jednoduššího ke složitějšímu.
- předmět stojící na začátku této řady je starší než předmět na jejím konci.
Použitá literatura:
Kolektiv autorů Encyklopedického domu 1996: Slovník cizích slov, Praha
Malina, J. - Štelcl, J. 1975: Základy Petroarcheologie, Brno.
Podborský, V. 2001: Dějiny pravěku a rané doby dějinné, Brno.
Po dlouhá období se lidé různého typu živili lovem divokých zvířat a sběrem planě rostoucích rostlin a jejich plodů. Tento úsek lidských dějin můžeme označit jako kořistnický způsob života. Ten se v našich končinách mění s nástupem mladší doby kamenné, tzv. neolitu. Jedná se o období, kdy se začíná prosazovat soubor změn, které souborně označujeme jako tzv. neolitická revoluce. Ne, že by se tato událost odehrála okamžitě „ze dne na den“, jako revoluce je označována z toho důvodu, že se jedná o zásadní změnu ve vývoji lidské společnosti.
Neolitickou revoluci reprezentuje soubor zásadních změn:
1. usedlý způsob života a stavba pevných domů
2. výroba keramických nádob
3. výroba kamenných broušených a vrtaných nástrojů
4. domestikování zvířat a šlechtění rostlin
5. výroba textilu
V našich zemích je tento soubor změn, označovaný jako neolitický balíček, spojován s kulturou s lineární keramikou, která kolem roku 5500 před naším letopočtem startuje novou epochu našeho pravěku. Vedle výše popsaných 5 základních změn, se také rozšiřuje zvyk v pohřbívání mrtvých, ať už celých těl či kremace. Mezi nejdůležitější lokality z území Znojemska patří např. Vedrovice, Mašovice, Hluboké Mašůvky nebo Těšetice.
Po kultuře s lineární keramikou následuje kultura s vypíchanou keramikou. Mladší dobu kamennou uzavírá kultura s moravskou malovanou keramikou, která vkrátce pokračuje i v následné pozdní době kamenné, tzv. eneolitu.
Co se týče vlastního zemědělství v neolitu, můžeme konstatovat, že se pěstovala převážně pšenice jedno- a dvouzrnka, v omezené míře ječmen a proso, ze zvířat se choval zejména skot a prase.
Pole se získávala žďářením a následně se obdělávala jednoduchými dřevěnými, popřípadě kostěnými nástroji. Jednalo se o kopaničářské zemědělství, orbu prozatím neznali. Dozrálé obilí se sklízí srpem, složeného z kamenných čepelek zasazených v řadě do dřevěné nebo kostěné násady.
Pozdní doba kamenná – eneolit
Na počátku eneolitu byla dovršena neolitická revoluce, která znamenala další pokrok i v zemědělské výrobě.
Tou nejzásadnější novinkou byl objev zápřahu dobytka. Díky tomu bylo možné využívat skot k orbě. Orebním zemědělstvím dochází ke kvalitnějšímu obdělávání půdy, na to jsou navázané větší výnosy a s tím souvisí další vlna populační exploze.
S vynálezem zápřahu souvisí také objev kola a potažmo celého vozu, což umožňuje dálkový obchod, dosažitelnost různorodého zboží. Lidé bohatnou různě, začíná se projevovat větší rozdíl mezi chudými a bohatými, mění se náboženské představy, vznikají nové rituály.
Stále se pěstuje pšenice jedno- a dvouzrnka, ječmen. Vedle toho se spektrum nám známých plodin výrazně rozšiřuje. Známe čočku, hrách, česnek, švestky, jablka nebo len.
Způsob sklízení rostlin se víceméně po celá staletí nemění až do střední doby bronzové, kde se začíná objevovat bronzový srp, kterým se nově mimo jiné sklízí žito. Od doby železné se vedle bronzových začínáme setkávat také s železnými nástroji. Patrné je to zejména v mladší době železné, tzv. laténské. Objevují se první železné motyky a radlice. Keltové používají dřevěné rýče, které mají ostří opatřené železným kováním, pěstují řepu, cibuli či konopí.
Mnohé nástroje se vyskytují právě v době laténské. Od té doby se víceméně pouze inovují a vznikají jejich varianty.
Bývalá expozice archeologie byla sice plná pravěkých a středověkých nádob či různých kovových šperků, nicméně svým charakterem spíše připomínala výukový prostor pro studenty archeologie, či poskytovala ucelený přehled odborné veřejnosti. A právě z tohoto důvodu se začalo uvažovat o vybudování nové expozice. Cílem obnovy bylo vnést do výstavních prostor cosi nového, originálního. Cosi co by archeologii a archeologické nálezy přiblížilo běžné veřejnosti a zejména pak dětem. Jelikož je Znojemsko regionem zemědělským, bylo jako nosné téma zvoleno právě toto hospodářské odvětví.
S vlastními přípravami nové expozice se začalo již na podzim roku 2011 a to vyklízením stávajících prostor, pečlivým zabalením vystavených exponátů, z nichž některé prošly konzervátorskou laboratoří. Zároveň s tím proběhlo také stěhování jednoho z depozitářů, který byl umístěný za tzv. proudovou vitrínou, jenž tvořila dominantu nevyhovující expozice. Po demontáži starých vitrín byl prostor budoucí expozice stavebními úpravami rozšířen o nové prostory zmíněného depozitáře, ale také o bývalou ředitelnu. Nejenom, že se tímto rozšířením naskytla možnost ukázat víc, ale také došlo k propojení s dalšími částmi výstavních prostor, ať už sálu s krátkodobými výstavami nebo s expozicí Živá příroda. Vznikem tohoto okruhu se jistě zvýší celkový komfort návštěvníků, kteří ocení nerušenou plynulost prohlídky.
Jakmile byly dokončeny stavební úpravy a na to navazující architektonický projekt mohla archeoložka A. Nejedlá začít připravovat scénář nové expozice. Tyto podklady vznikaly mezi léty 2011 až 2014 a sloužily jako základ při plnění nových výstavních prostor. Po vstupu do nové expozice se před Vámi otevře tmavý prostor úzké místnosti na jehož konci je tajemně ozářená replika bohatého hrobu ze starší doby železné. Po cestě k tomuto poutavému prvku projdete kolem nízké, 20 m dlouhé, vitríny ve které najdete mimo období paleolitu, doby laténské a římské celý přehled pravěku a rané doby dějinné Znojemska. Nad touto vitrínou je umístěná nástěnná tapeta z dílny akademického malíře L. Anlaufa, na které se seznámíte s rekonstrukcí krajiny, jenž kopíruje daný časový úsek reprezentovaný ve vitríně, tedy opět bez doby laténské a římské. Pro lepší orientaci v čase je tapeta doplněna o přehlednou časovou osu. Z této místnosti následně projdete do největšího prostoru v jehož čele stojí dvě uzavřené vitríny se skvosty znojemského pravěku. Dominantou je 22m dlouhá otevřená vitrína, ve které jsou prezentovány nálezy od prvních zemědělců, tzv. kultury s lineární keramikou, až po dobu římskou. Ve vitríně jsou vystavené četné originály doplněné zdařilými kopiemi, rekonstrukcí pece, žárového hrobu nebo hromadného nálezu bronzových předmětů. Každého pak určitě zaujme figurína lučištníka kultury se zvoncovitými poháry z pozdní doby kamenné. Průchodem ideální rekonstrukcí zahloubené obytné stavby, se přesunete do závěrečné části expozice, do krutého období stěhování národů a přes kolonizaci slovanským etnikem se ocitnete v prostředí Velké Moravy. I tato část je tvořena dlouhou otevřenou vitrínou ve které Vám, mimo originálů, prezentujeme různá odvětví lidské činnosti, jako je rybolov, tavba železa či výroba velkomoravského šperku. Navíc je tento prostor doplněný o figurínu bojovníka ze 7. století, která tak jako ostatní vznikla v ateliéru sochaře J. Lipavského.
Expozice je zakončena multimediálním koutkem s pohodnými sedacími vaky, které jistě využijete při sledování poutavého filmu „Dávno zapomenutý příběh“, který pojednává o činnosti během roku pravěkého zemědělce. Byl vytvořen K. Špalkem, jenž pro naši expozici připravil i 4 krátké filmy zaměřené na tavbu bronzu, výrobu keramiky nebo nás seznámí s historií jedné pravěké venuše. Tyto filmy a jiné zajímavosti týkající se archeologie Znojemska můžete zhlédnout přímo v expozici nebo na www.archeologieznojmo.cz (zde jsou filmy kvůli technickým možnostem prozatím v ponížené kvalitě).
Jak již bylo zmíněno v samém úvodu, expozice je zaměřena na ty nejmenší, na děti. Pro ně připravila M. Mažárová množství interaktivních panelů a her, které doplní edukačními programy.
Mgr. Jaroslav Máčal – projekt expozice
Mgr. MgA. Zuzana Strakošová, Ph.D. – hlavní realizátor expozice
Mgr. et Mgr. Jiří Válek – modelování reliéfu, repliky pecí, tkalcovských stavů, konstrukce
honosného hrobu, průchozí dům
MgA. Jakub Lipavský – figuríny lučištníka, bojovníka a ženy v honosném hrobu,
průchozí dům ad.
Mgr. Pavla Strakošová – repliky drobných předmětů a oděvy figurín
Mgr. Radka Opočenská - rekonstrukce pravěkých až raně středověkých tkanin
Mgr. Adéla Stonjeková - repliky keramických nádob
Jiří Svoboda - glassmeister
ak. mal. Lubomír Anlauf – grafické/výtvarné ztvárnění pravěké krajiny (obraz dlouhý 20 m)
Ing. Karel Špalek – autor 1 dlouhého filmu a čtyř filmů krátkých s tématikou pravěku a zemědělství
Břetislav Vejtasa – Zuzana Vejtasová, Dis. – repliky pravěkých až raně středověkých nádob
Ing. Jiří Veg – modely pravěkých domů
PBmodel.cz (Pavel Böhm, Dis.) – model neolitické vesnice
TKF , spol. s r.o. – sedací vaky
inPuncto s.r.o. – tvorba webových stránek
Ing. Aleš Čeleda – stavební projekt na úpravu prostor expozice archeologie
Roman Arbeiter, stavební huť s.r.o. – stavební úpravy v prostorách expozice archeologie
Malířské centrum Znojmo, s.r.o. – malířské práce v prostorách expozice archeologie
Michal Jakubec – preparace vystavených zvířecích exponátů
Významnou měrou se na vzniku expozice podíleli také níže uvedení, kterým patří poděkování:
R. Hetflaiš, A. Reiter, A. Komendová, J. Pichanič, I. Žák, M. Mažárová, V. Konvičný, M. Zapletal, J. Kacetl, V. Prášková, J. Šmerda.
Jihomoravské muzeum ve Znojmě © 2024
Jihomoravské muzeum ve Znojmě © 2024