Pravěcí zemědělci

Plán rondelu. Převzato z Kovárník 1999, obr. 4.

Naleziště se rozkládá zhruba 500 m JV směrem od obce Běhařovice v trati „Za kostelem“. Lokalita byla objevena M. Bálkem při leteckém snímkování v roce 1988 a vlastní výkopové práce se zde uskutečnily v roce 1996. Během sondážního výzkumu byly odkryty severní a jižní vstup do areálu a byl získán početný keramický materiál, ze kterého vynikají části ženských sošek, tzv. venuší a zlomek kvádru interpretovaného jako oltář.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1992: Nové sídliště s kruhovým příkopem lidu s moravskou malovanou keramikou v Běhařovicích, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 2, 99–103.

Kovárník, J. 1999: Běhařovice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 25–38, tab. I.

Převzato z Rožnovský 2016, obr. 3.

Na konci 19. století byl na poli A. Dvořáka rozrušen žárový hrob germánského válečníka z druhé poloviny 2. století. Bojovník byl na poslední cestu vybaven mečem typu Pompeje (zdeformovaný žárem), železnou sekyrou a štítem, ze kterého se dochovala štítová puklice.

Vybraná literatura:

Červinka, I. L. 1937: Germáni na Moravě. Archeologický přehled k otázce o původu deformovaných lebek ve střední Evropě, Anthropologie I4, I936 (1937), s. 107–146.

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 45–46.

Rožnovský, D. 2016: Dávná minulost Blížkovic, in: Blížkovice, Brno 2016, 6–11.

Lokalita se nachází na pravém břehu řeky Jevišovky. Byla objevena v malém písníku otevřeném v roce 1935 kvůli těžbě písku na stavbu tzv. Jiráskova domu. K nálezu došlo 14. 8. 1935 a po jeho ohlášení občany nálezu vysílá A. Vrbka do terénu F. Dostála. Keramický depot skládající se ze 13 nádob a několika střepů byl uložen do jámy o velikosti 140 x 120 cm. I když hromadný nález ze země vyzvedl výše zmíněný p. Dostál, tak o veřejnost o nálezu informoval A. Vrbka.

Fotografie kompletního depotu pořízená v roce 1935. Archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Vybraná literatura:

Kovárník, J. 1995: Dějiny archeologických výzkumů na jihozápadní Moravě, Sborník příspěvků proslovených na I. obnoveném sjezdu Moravskoslezského klubu v Moravských Budějovicích 16. – 17. srpna 1995, Brno, 23–30.

Kovárník, J. 2002: Keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění aneb Ján Lichardus má pravdu, SPFFBU M 7, 33–54, Tab. IV–VII.

Vrbka, A. 1936: Bericht, Museal-Jahreshauptbericht 1935, Südmährerland, Znaimer Wochenblatt 17, č. 12 (26. 3. 1936).

Milodary z hrobu spolu s lebkou. Foto archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Kolem roku 1969 došlo při stavbě JZD k porušení několika kostrových hrobů z období stěhování národů. Bohužel až na inventář z ženského hrobu jsou ostatní nálezy ztraceny. Bohužel bližší nálezové okolnosti se nám nedochovaly. Nicméně z hrobu pochází ženská lebka, menší hliněná, na kruhu točená nádoba, hliněný přeslen, jantarový a skleněný korál, zlomky kostěného hřebene a především pak dvě stříbrné pozlacené paprskovité spony. Hrob lze datovat do druhé poloviny 5. století.

Vybraná literatura:

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 45-46.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Znojemsko v pravěku, Brno, 128, 155, tab. LI:8, LII:17, 18.

Tejral, J. 1982: Morava na sklonku antiky, Praha, 200, obr. 32, tab. XXI-XXII:1-2, 4-5, 7-8.

Část zkoumané plochy po ukončení výzkumu. Foto archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Donedávna vcelku bezvýznamná archeologická lokalita se nachází v poloze „Sad u nádraží“ na katastru obce Dyje (dříve Milfron). Pravěké osídlení je situované na levém břehu řeky Dyje, na mírném sprašovém návrší, které se pozvolna sklání k východu a výrazně padá jižním směrem. Drobná záchranná akce na lokalitě proběhla roku 2005, když pracovníci ÚAPP Brno zdokumentovali tři objekty rámcově kladené do doby bronzové. Výrazně větší akce se uskutečnila v první polovině roku 2014. Pod vedením archeologa Jihomoravského muzea ve Znojmě byla prozkoumána plocha o velikosti necelého hektaru. Na skryté ploše bylo rozpoznáno přes sto archeologických objektů, z nichž mnohé si zasluhují bližší pozornost. Byla zachycena kovolitecká pícka kultury nálevkovitých pohárů s částí odlévací pánvičky (první na Moravě), pod vedením D. Rožnovského byly zdokumentovány dva hroby únětické kultury. V jednom z hrobů se nacházely dvě vlasové ozdoby z dvojitého drátu, které byly vyrobené z měděné tyčinky potažené tenkou folií ze slitiny zlata a stříbra. Tento postup při výrobě šperku ÚK byl na území Moravy zachycen poprvé. Důležitý je i odkryv části domu věteřovské skupiny, který je vymezen zahloubenými žlaby a řadami kůlových jamek. Jedná se teprve o druhou stavbu možné srubové konstrukce ze závěru starší doby bronzové na Znojemsku.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2006: Dyje (okr. Znojmo), PV 47, 140.

Rožnovský, D. 2016-v tisku: Dva hroby únětické kultury s kamennou konstrukcí z katastru obce Dyje (okr. Znojmo), Pravěk NŘ 23.

Rožnovský, D. 2015: Dyje (okr. Znojmo), PV 56-1, 165, 178-179.

Rožnovský, D. – Šmíd, M. 2016-v tisku: Objekt kultury nálevkovitých pohárů s doklady metalurgie mědi z obce Dyje, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 23.

Převzato z Čižmář, Z. (ed.) 2008.

Rozsáhlé sídliště se nachází na jihozápadním okraji obce Hluboké Mašůvky. Rozkládá se na dvou tratích Padělky a Nivky, které od sebe ještě donedávna oddělovala polní, dnes asfaltová, cesta. Osídlení se soustřeďovalo na jihovýchodním svahu Plenkovického kopce. Pravěké objekty byly zahlubovány do mocných sprašových návějí. Během dlouhodobě trvajících výzkumů se podařily zdokumentovat pozůstatky mnoha pravěkých kultur (několik set objektů), nicméně nad ostatními vyniká opevněné sídliště z období kultury s moravskou malovanou keramikou. Z hmotných nálezů vyniká celosvětově známá hlubokomašůvecká venuše objevená F. Vildomcem.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. (ed.) 2008: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno.

Čižmář, Z. – Čižmář, M. – Lisá, L. 20004: Současný stav poznání opevnění osady kultury s moravskou malovanou keramikou v Hlubokých Mašůvkách, okr. Znojmo, in: M. Lutovský (ed.): Otázky neolitu a eneolitu 2003. Sborník referátů z 22. pracovního setkání badatelů zaměřených na výzkum neolitu a eneolitu, Český Brod – Kounice 23. až 26. září 2003, Praha, 219-240.

Neustupný, E. 1950: Opevněné neolitické osídlení v Hlubokých Mašůvkách na Moravě, AR II, 52-56.

Neustupný, E. 1951: Neolitická opevněná osada v Hlubokých Mašůvkách u Znojma, ČNM CXVII-XCIX, 11-49.

Válek, D. a kol. 2014: Sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou v Hlubokých Mašůvkách (výzkumy z let 1947–1950), Brno.

Vildomec, F. – Salmová, E. 1936-37: Ein wichtiges neolitisches Idol aus Mähren, IPEK 11, 1936-37, 32-36.

Část začištěné plochy s patrnými archeologickými objekty. Foto archiv ÚAPP Brno, v.v.i.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze Loydova cihelna, U pískovny, pískovna bývalého JZD na katastrálním území obce Hodonice na výrazné levobřežní terase řeky Dyje. Terasa se svažuje mírně jihozápadním směrem. Vzdálenost naleziště od řeky je zhruba 1,2 km vzdušnou čarou. Leží v nadmořské výšce 215 – 232 m. Na prozkoumané ploše o rozloze kolem přes 5 hektarů se podařilo zachytit několik set zahloubených objektů z průběhu téměř celého pravěku až raného středověku. 

Lokalita je známá především díky osadě ze závěru starší doby bronzové, z období věteřovské skupiny. Sídliště této kulturní skupiny je jedno z největších známých v prostoru Moravy a Dolního Rakouska. Právě zde byly roku 2010 D. Humpolou z ÚAPP Brno zachyceny první pozůstatky stavby srubové konstrukce z období věteřovské skupiny. Mimo toho se mu zde podařilo prozkoumat tři hroby eneolitické kultury se zvoncovitými poháry.

Jednotlivé lokality s nálezy:

Hodonice - Loydova cihelna - N 48°50.24795', E 16°10.23038'
Hodonice - U pískovny - N 48°50.25980', E 16°10.46373'
Hodonice - bývalá pískovna JZD - N 48°50.14032', E 16°10.50140'

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2004b: Hodonice (okr. Znojmo), PV 45, 157–158.

Humpola, D. 2012: Hodonice (okr. Znojmo), PV 53-1, 128, 146, 163.

Palliardi, J. 1895b: Předhistorická sídla na Znojemsku. Kulturní jámy v Horních Dunajovicích. Sídliště nad „Mírovcem“ u     Grešlového Mýta. Kulturní jámy u Hodonic, ČVSMO XII, 17–22, 49–56, 89–98, 125–135.

Petřík, J. – Prokeš, L. – Humpola, D. – Fajkošová, Z. – Kuča, M. – Šabatová, K. – Kazdová, E. 2012: Pedogeochemical investigation of the Bell Beaker Culture graves from sites Hodonice and Těšetice-Kyjovice, South Moravia, in: Kolář, J. - Trampota, F.: Theoretical and Methodological Considerations in Central European Neolithic Archaeology Proceedings of the ‘Theory and Method in Archaeology of the Neolithic (7th - 3rd millennium BC)’ conference held in Mikulov, Czech Republic, 26th – 28th of October 2010, Oxford, 45–64.

Podborský, V. –  Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Rakovská, J. – Stuchlík, S. 1980: Záchranný výzkum sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou a věteřovského typu v Hodonicích (okr. Znojmo), PV 1978, 12.

Rakovská, J. – Stuchlík, S. 1981: Pokračování záchranného výzkumu věteřovského sídliště v Hodonicích (okr. Znojmo), PV 1979, 21–22, obr. 8, 9.

Rožnovský, D. 2012: Nejnovější soupis lidských ostatků na věteřovském sídlišti v Hodonicích (okr. Znojmo), Pravěk NŘ 20, 61–85.

Rožnovský, D. 2016: Věteřovské sídliště v Hodonicích a jeho postavení v rámci starší doby bronzové na Znojemsku, Opava (rkp. disertační práce).

Stuchlíková, J. 1988: Starobronzové nálezy z Hodonic ve sbírkách Moravského muzea v Brně, ČMM, scientiae sociaeles LXXIII, 29–43.

Letecký snímek s patrnými porostovými příznaky v místě příkopů. Převzato z Kuna, A. a kol. 2004.

V rámci únětické kultury výjimečná lokalita v podobě rovinného sídliště opevněného soustavou tří neckovitých příkopů. Tato výrazná poloha byla objevena díky letecké prospekci prováděné M. Bálkem v roce 1992. Archeologický výzkum zde proběhl pod záštitou Jihomoravského muzea ve Znojmě (pod vedením J. Kovárníka) v září roku 2005. Soustava příkopů tvoří půlkruh, který se z obou stran přimyká k poslední vyvýšenině terasy řeky Jevišovky. Hrana tvoří přirozenou ochranu, S směrem padá v prudký sráz. Vnější příkop dosahuje průměru 206 m, prostřední 175m a vnitřní 135 m.

Díky archeologickému výzkumu se podařilo areál datovat do starší fáze únětické kultury.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1996: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v roce 1992, PV 1992, 103-105.

Kovárník, J. 2007: Trojité opevnění předklasické fáze lidu únětické kultury u Hrušovan n/J, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 15, 207-232.

Kuna, A. a kol. 2004: Nedestruktivní archeologie. Teorie, metody a cíle, Praha.

Paleolitické kamenné nástroje z Jaroslavic. Převzato z Podborský - Vildomec 1972, obr. 5:2, 6, 10, 12.

Lovecká stanice nacházející se na vyvýšené poloze nad říční nivou (sv. strana zámeckého kopce) byla objevena již roku 1871 G. Wurmbrandem. Další výzkumy jsou spjaté s aktivitami J. Wankela, K. J. Mašky či J. Kniese. Vedle běžné kamenenné industrie a zvířecích kostí (sob, bizon, medvěd, kůň aj.) pochází z lokality kousky okru a zejména pak zdobená koňská tibie (dnes nezvěstná). J. Knies (1897, 69) popisuje zdobenou kost těmito slovy: „strana více vypouklá opatřena jest 48 krátkými rovnoběžnými a vodorovnými čárkami, které tvoří sloupec 125 mm vysoký a jsou od sebe dosti pravidelně na 2,5 mm vzdálené. Strana opačná více plochá má podobných čárek 24, tyto však jsou sice rovnoběžně, avšak šikmo nakloněné“. 

Vybraná literatura:

Knies J. 1897: Příspěvky ku poznání diluviálního člověka a ssavectva na Moravě, ČVMSO XIV, 61-81.

Oliva. M: 2007: Gravettien na Moravě, Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 1, Praha-Brno

Oliva, M. 2016: Encyklopedie paleolitu a mezolitu českých zemí, Brno.

Podborský, V. - Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojeska, Brno.

Svoboda, J. a kol. 1994: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.

Jevišovice-Hrad, poloha vyznačena šipkou. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Jedna z nejvýznamnějších lokalit moravského, potažmo středoevropského pravěku. Výšinné sídliště se nachází na levobřežním ostrohu, který se vypíná vysoko nad říčku Jevišovku. V archeologii užívaný název Starý zámek může být pro nezasvěceného do problematiky matoucí, protože se jedná o  místo kde stával středověký hrad, dnešní Starý zámek se nachází přímo naproti popisované lokalitě na pravobřežní ostrožně.

Popisovaná lokalita vešla do dějin díky výzkumům a genialitě J. Palliardiho, který zde na základě stratigrafických vztahů správně rozpoznal stáří jednotlivých vrstev a vytvořil první periodizaci eneolitu, která je s doplněním platná dodnes.

Vybraná literatura:

Červinka, I. L. 1896: Pravěká hradiska na Moravě, Kroměříž, 50.

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha, 136-138.

Medunová-Benešová, A. 1972: Jevišovice-Starý Zámek. Schicht B. Katalog der funde, FAM VI, Brno.

Medunová-Benešová, A. 1981: Jevišovice-Starý Zámek. Schicht C2, C1, C. Katalog der funde, FAM XIII, Brno.

Palliardi, J. 1912: Stratigrafické výsledky výzkumu na Starém Zámku u Jevišovic, Pravěk VIII, 17-20.

Sondy s vytěženou zeminou. Foto D. Rožnovský.

Pravěký těžební areál nacházející se v místě dnešního Krumlovského lesa a zaujímá celkovou plochu 100 ha. Pracovně je rozdělen do devíti těžebních revírů. Od roku 1994 zde provádí systematický výzkum ústav Anthropos Moravského zemského muzea pod vedením M. Olivy. Výzkumem bylo zjištěno, že těžba rohovce typu Krumlovský les začíná již v mezolitu, s vrcholem v závěru eneolitu a v únětické kultuře. Těžba zde končí v době laténské. Tato unikátní lokalita nedaleko Moravského Krumlova svou podstatou výrazně přesahuje hranice České republiky.

Vybraná literatura:

Oliva, M. 2002: Těžní jámy, rondely, hradiska . . .  Jak se to rýmuje? In: Neustupny, E (ed.): Archeologie nenalézaného, Praha – Plzeň, 153-186.

Oliva, M. 2005a: Výzkum pravěké těžby rohovce v Krumlovském lese, ČMM, Scientiae sociaeles XC, 161-183.

Oliva, M. 2010: Pravěké hornictví v Krumlovském lese: vznik a vývoj industriálně-sakrální krajiny na jižní Moravě, Brno.

Oliva, M. – Neruda, P. – Přichystal, A. 1999: Paradoxy těžby a distribuce rohovce z Krumlovského lesa – Paradox in the Excavation and Products Distribution of the Krumlov Forest Chert, PA XC, 229-318.

Rekonstrukce rondelu s černě vyznačenými místy výzkumů. Převzato z Podborský 1999.

Lokalita se nachází na severním okraji obce v trati zvané „Čtvrtky“ v prostoru dnešního zemědělského závodu. Lokalita byla objevena během budování JZD na počátku 60. let 20. století. Roku 1961 zde proběhl pod záštitou JMM ve Znojmě menší záchranný archeologický výzkum, během něhož byly zachyceny pozůstatky sídliště LnK a MMK. Větší výzkumy pod vedením R. Tichého probíhaly v letech 1962-1964. R. Tichý zachytil část ze soustavy příkopů, které autor výzkumu považoval za opevnění sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou. Nicméně dle V. Podborského, se nejedná o opevnění, nýbrž o dvojitý rondel sestávající se z vnitřního a vnějšího příkopu a tří vnitřních palisád. Zajímavostí je, že stejně datovaná osada i s rondelem se nachází zhruba 2 km v nedalekých Běhařovicích.

Z popisovaného sídliště kultury s moravskou malovanouz keramikou pochází známá křepická venuše (viz http://www.archeologieznojmo.cz/archeologicke-exponaty). Ta byla objevena a pro další generace zachráněna J. Stehlíkem na počátku 60. let 20. století.

Vybraná literatura:

Podborský, V. 1999: Křepice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 57-63.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Tichý, R. 1963: Eine befestigte neolitische Siedlung in Křepice, Bez. Znojmo, PV 1962, 22-25, Taf. 14.

Tichý, R. 1964: Pokračování výzkumu v Křepicích, o. Znojmo (moravsko-slovenská malovaná keramika), PV 1963, 15-16.

Tichý, R. 1965: Třetí výzkumná sezona na opevněném neolitickém sídlišti v Křepicích u Znojma, 28-29, tab. 35-37.

Tichý, R. 1976: Křepice – opevněná osada z období moravské malované keramiky na jižní Moravě, SPFFBU E 20-21, 239-244, obr. 1, tab. XXV-XXIX.

Vildomec, V. 1965: Neolitické osídlení v Křepicích, AR XVII, 176-178, 241.

Letecký snímek lokality. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Popisovaná lokalita se nachází na výrazné ostrožně vypínající se nad soutokem dvou menších vodních toků, Stupešickým potokem a říčkou Křepičkou. Ostrožna je ze tří stranpřirozeně chráněná až 50 m vysokémi strmými skalnatými srázy. Nejpřísupnější je ze severovýchodu, kde je terén mírný pozvolna se otevírá do krajiny. Právě v tomto nejzranitelnějším místě bylo vybudováno několikanásobné mohutné opevnění. To se skládalo minimálně ze tří dřevohlinitých hradeb, jejichž pozůstatky v podobě valů jsou stále v terénu patrné. Před každou hradbou/valem se nacházely příkopy, které jsou již bohužel zanesené. Bohužel stáří fortifikace není spolehlivě určeno. 

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Medunová-Benešová, A. 1986: Křepice, Bez. Znojmo. Äneolitische Höhensiedlung „Hradisko“. Katalog der Funde, Brno.

Droberjar, E. 2010: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Ostroh u Lukova. Mapa znázorňující sklonitost svahů lokality (vytvořeno v QGIS, podkladová data ©ČÚZK).

Hradisko „Ostroh“ u Lukova se nachází na území dnešního Národního parku Podyjí. Je situováno na výrazné jazykovité ostrožně, jenž se vypíná nad řekou Dyjí, která ji ze tří stran obtéká a s okolním terénem je spojena pouze na východní straně přes úzkou přístupovou šíji. Pravěké opevnění se skládá z několika okruhů. Nejníže položená soustava příkopů a valů se nachází na úpatí lokality. Druhý okruh opevnění je situované již v horních partiích hradiska a v dnešní době dochované pouze  na SV obvodu.

Zajímavý nález z lokality byl učiněn mezi léty 2011-2012, kdy náhodný nálezce objevil soubor železných předmětů, z nichž musíme vyzdvihnout časně laténský meč. Předměty byly dle odborné literatury uloženy v nevelké jámě, dle nálezce se údajně nacházely ve skalní štěrbině. Všechny předměty byly poškozeny velkým žárem, meč byl navíc před „spálením“ záměrně deformován. Vzhledem ke zjištěným okolnostem mohl soubor předmětů představovat výbavu žárového hrobu, nicméně vzhledem k nejasnosti uložení, nelze ani vyloučit rituální znehodnocení a uložení do „skály“.

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha, 168-169.

Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha. 227.

Kovárník, J. 2002: keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění. Aneb ján Lichardus má pravdu, SPFFBU M7, 33-54.

Kovárník, J. 2007: Pravěké hradiště a laténská pevnost Ostroh u Lukova, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 16, 373-392.

Nejedlá, A. 2014: První nález časně laténského meče na Moravě.

Výzkum rondelu. Foto archiv ÚAPP Brno, v.v.i.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze Pšeničné na katastrálním území obce Mašovice leží na výrazném návrší (nadmořská výška 350 – 360 metrů), které je z jihu obtékáno 2 bezejmennými vodními toky, na severu a východě je vymezeno Mašovickým potokem. Na prozkoumané ploše o rozloze kolem 3 hektarů se podařilo zachytit přes 400 archeologických objektů z průběhu téměř celého průběhu pravěku.

Nejvýznamnějšími nálezy je bezesporu odkryv dvojitého kruhového areálu, tzv. rondelu z období kultury s moravskou malovanou keramikou (fáze Ia) a objev duté ženské plastiky tzv. Hedviky z téže kultury (fáze IIa).

Vybraná literatura:

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 42, 2001, 133.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 43, 2002, 157-158, 182-183, 235-236.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 45, 2004, 127-128, 142-143, 171.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 46, 2005, 223-224.

Čižmář, Z.: Mašovice – „Pšeničné“ (okr. Znojmo), in: Čižmář, Z.: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno, 2008, 126-143.

Lokalita s místem nálezu ve svahu. Foto Jihomoravské muzeum ve Znojmě, p.o.

Lokalita leží SV směrem od obce Mikulovice a JV směrem od výšinné osady Hradisko. Místo nálezu je situované na výrazném svahu, který padá k V. Na úpatí svahu pravděpodobně protékala v minulosti dnes bezejmenná drobná vodoteč, jenž se dnes projevuje jako rozbahněná rýha.

Během měsíce ledna v roku 2015 byl do Jihomoravského muzea ve Znojmě náhodnými nálezci předán depot sedmi bronzových předmětů – šesti srpů a jednoho hrotu kopí. S nálezy nám byly předány také údaje o místě nálezu, tudíž jsme mohli provést rychlý záchranný výzkum zaměřený především na přesnou lokalizaci a dokumentaci nálezové situace.

Vybraná literatura:

Rožnovský, D. 2016: Mikulovice (k.ú. Mikulovice u Znojma, okr. Znojmo), PV 57-1, 216-217.

Terénní situace během výzkumu. Převzato z Golec 2004, Abb. 2, 4, 6-7.

Mohyla situovaná na vyšším táhlém návrší JV od obce byla porušená během hluboké orby na podzim roku 1954, systematický výzkum zde provedl J. Říhovský z Archeologického ústavu Akademie věd v jarních měsících roku 1955.

Během výzkumu se podařila zdokumentovat hrobová komora srubové konstrukce, zhruba 1 m vysoká. Kolem komory byly vystavěné až 1 m široké obvodové zdi, z volně ložených kamenů. Na východní straně se ve výšce dřevěného stropu podařila zachytit část vstupní chodby (dromos). Celý, bohatě vybavený hrob, byl překryt mohylou o průměru 26 m, původně 4-6 m vysokou.

Ojedinělost nálezu je dána především oním dromem, který je jediný svého druhu na Moravě a dále pak rozměry a bohatstvím milodarů.

Kresebná rekonstrukce morašické mohyly. Převzato z Golec 2004, Abb. 11, kresba K. Jenáčková.

Vybraná literatura:

Golec, M. 2004: Ein Dromos in Mähren, AR LVI, 532-560.

Říhovský, J. 1956: Mohyla horákovské kultury v Morašicích na Moravě, AR VIII, 13-18, obr. 21-26.

Výběr milodarů z hrobů. Převzato z Droberjar 2002.

Lokalita byla objevena díky porušení jednoho z hrobů v prostoru Albrechtovy cihelny v roce 1923. Téhož roku zahájil I. L. Červinka výzkum, během kterého bylo prozkoumáno 42 kostrových hrobů. V následujícím roce výzkum pokračoval na sousedním poli jistého pana Steimera. Během výzkumné sezóny bylo objeveno další ch 32 hrobů. Díky budování přípojky k RD v roce 2004 byl zachycen zatím poslední z hrobů náležející k popisovanému pohřebišti. Všechny hroby byly orientovány ve směru V–Z, zemřelí byli uložení v natažené poloze na zádech. Velká část hrobů byla vykradená.

Z. Čižmář upozorňuje na fakt, že na lokalitě neproběhl od Červinkových aktivit až do konce 90. let 20. století žádný další výzkum že a díky nárůstu výstavby RD byla zbylá část pohřebiště zničená.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. – Mrázek, I. 2007: Kostrový hrob z období stěhování národů z Nového Šaldorfa (okr. Znojmo). Příspěvek k poznání drobného šperku v 5. století n. l., Pravěk NŘ 16, 493–504.

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 216–217.

Tejral, Jaroslav 1982: Morava na sklonku antiky. Praha (zde 206–210, obr. 80–88, tab. XXIV2, 4, 7–13, 15–20, XXX:1–6).

Vrbka, A. 1924: Prähistorisches Begräbnisfeld in Edelspitz bei Znaim, ZDVFGMS 26, 118–123.

Letecký snímek téměř odtěžené lokality. Foto D. Rožnovský.

Dříve výrazná dominanta krajiny, která je dnes téměř celá zničená těžbou kamene. Lokalita se nachází zhruba 3,5 km SZ od obce Olbramovice a 1,5 km JZ od Vedrovic. Naleziště, které je známé od druhé poloviny 19. století, mělo původně dva vrcholy (nadmořská výška 487 a 371 m), mezi nimiž se nacházelo sedlo. Celý prostor hradiska byl opevněn valem, Z vrchol pak vymezovaly další dva valy. Původně se vnější opevnění, které je datováno do podolské fáze KSPP, skládalo z čelní kamenné zdi, za ní pak bylo hliněné těleso s dřevěnou konstrukcí a sypaný násep. Jeden z vnitřních obloukovitých valů je pak datován do starší doby bronzové, do únětické kultury či věteřovské skupiny, vnější z vnitřních valů pochází ze starší doby železné, z horákovské kultury.

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Knies, J. 1908: Předhistorické hradiště Leskoun u Olbramovic, Pravěk 4, 13-16.

Nekvasil, J. 1964: Zachraňovací výzkum na hradisku Leskouně u Olbramovic, PV 1963, 26-27.

Nekvasil, J. 1965: Další průzkum hradiska na Leskouně u Olbramovic, PV 1965, 34-35. Nekvasil, J. 1966: Průzkum opevnění na Leskouně, kat. Olbramovice, okr. Znojmo. PV 1965, 28-29.

Ondráček, J. 1960: Zachraňovací výzkum na vrchu Leskouně u Olbramovic, PV 1959, 53.

Parma, D. 2011: Olbramovice (okr. Znojmo), PV 52-1, 193-194

Salaš, M. 1989: Záchranný výzkum pozdně bronzové fortifikace na Leskouně u Olbramovic. (okr. Znojmo), PV 1986, 40-41.

Štrof, A. – Vitula, P. – Salaš, M. – Čižmářová, J. – Kundera, L. 1996: Zjišťovací výzkum na hradisku Leskoun u Olbramovic, PV 1992, 85-87.

Letecký snímek lokality. Foto. P. Faraga

Šobes se nachází v srdci Národního parku Podyjí. Více méně se jedná o polohu na výrazném levobřežním meandru řeky Dyje, která, hluboko zařízlá do místní krajiny, vytváří krásné kaňony. Lokalita je známá od počátku 70. let 20. století, kdy se započalo s terasováním střední části lokality. Na skutečnost, že se na lokalitě nachází nesčetné archeologické památky, které jsou soustavně ničeny, jako první upozornil rodák z Podmolí p. Štork, nejprve na brněnské univerzitě a posléze na Archeologickém ústavu Akademie věd. Do odborné literatury uvedl Šobes J. Říhovský. 

Vzhledem k tomu, že se lokalita nacházela v pohraničí, na samé hranici s Rakouskem, byla pro značnou část obyvatel ČR za minulého režimu nedostupná. Kvůli tomu, ale i kvůli malému zájmu odborníků, zůstávala oproti jiným upozaděná a první z větších výzkumů zde uskutečnil až v roce 2000 Z. Čižmář. Ten dochází k závěru, že k nejhustšímu osídlení dochází v podolské fázi kultury středodunajských popelnicových polí. Z tohoto období by měl pocházet také mohutný, několik metrů vysoký val, který lze ještě dnes spatřit v nejužším místě přístupové šíje. Další výzkumy se na lokalitě uskutečnily v letech 2015 a 2016, kdy pracovníci Jihomoravskémo muzea ve Znojmě provedli předstihový zjišťovací ZAV vyvolaný možnou rekultivací a s ní spojenou rigolací. Úkolem výzkumu bylo ověření zachovalosti a četnosti archeologických situací v jižní části vinice. Jedná se o celý spodní pás lokality táhnoucí se od Z k V, kde byla vytipována vhodná místa k položení sond. Během výzkumu Jihomoravského muzea ve Znojmě se potvrdily výjimečné a téměř neporušené archeologické situace, ať už v podobě kulturních vrstev či četných zahloubených objektů. Na základě našeho zjištění se Znovín Znojmo, a.s. rozhodl pro omlazování formou podsazování keřů révy vinné s minimálními zásahy do terénu.

Vedle běžných archeologických výzkumů zde provádí posledních 10 let systematické povrchové sběry D. Svoboda, díky čemuž si můžeme udělat lepší představu o hustotě osídlení v jednotlivých obdobích.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2001: Podmolí (okr. Znojmo). Přehled vyzkumů 42, 167–168.

Čižmář, Z. 2006: Podmolí. In: M. Čižmář, K. Geislerová:Vyzkumy – Ausgrabungen 1999–2004. Brno: Ústav archeologické památkové péče, Brno, 204–246.

Rožnovský, D. 2016: Podmolí (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 57-1, 224-225, 242.

Říhovský J. (1974): Nové sídliště s velatickou kulturou v Podmolí, Přehled výzkumů, 1973: 38-39.

Svoboda, D. 2015: Povrchový průzkum polykulturní lokality Šobes 2006–2014, Thayensia 12, 177-180.

Pohled na bývalý hliník sedlešovické cihelny s dnešní garážovou zástavbou. Foto D. Rožnovský.

Ojedinělý nález z období staršího paleolitu byl objeven během geologické exkuze, která v roce 1979, mimo jiného, zavítala i do hliníku zaniklé cihelny na JV svahu Kraví hory v Sedlešovicích. Jednostranně osekaný křemenný valoun nalezl R. Mortier z Bruselu.

Publikováno:

Oliva, M. 2016: Encyklopedie paleolitu a mezolitu českých zemí, Brno.

Svoboda, J. a kol. 1994: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.

Valoch, K. 1981: Stratifikovaný valounový nástroj ze Sedlešovic u Znojma, AR XXXIII, 92-94.

Foto archiv JMM ve Znojmě.

Koncem října roku 2017 nám byl p. Čermákem oznámen detektorový nález „nějakého“ kotle (nálezce p. Bartes) a 4. 11. 2017 proběhl rychlý záchranný výzkum, během kterého bylo zdokumentováno a vyzvednuto bronzové soudkovité vědro s železným kováním (prutem) pod okrajem. Typologicky lze předmět označit jako östlandské vědro typu Eggers 40/42. Zajímavostí jsou na první pohled patrné několikanásobné reparace vědra, zejména v oblasti dna. Ve vzdálenosti několika metrů od vědra se na povrchu nacházelo menší zdobené bronzové ucho z doby římské.

Vybraná literatura:

Rožnovský, D. 2018: Starý Petřín (k. ú. Jazovice, okr. Znojmo), PV 59-1, 213.

Dva hroby a pozůstatky dlouhé stavby kůlové konstrukce. Převzato ze Stuchlík, S. - Stuchlíková, J. 1999, tab. X.

V roce 1990 objevil M. Bálek při letecké prospekci oválný útvar tvořený dvojitým příkopem a ještě téhož roku přistoupl k menšímu sondážnímu výzkumu. Další odkryv proběhl roku 1997 pod vedením J. a S. Stuchlíkových. Výzkumy potvrdily, že se jedná o věteřovský rondeloid. Ve své době se jednalo o první takto datovaný kruhový areál. Ten se skládal ze dvou nepravidelně kruhových příkopů. Vnitřní příkop měl rozměry 100x80 m, šířka ústí se pohybovala v rozmezí 400 – 550 cm a šířka dna mezi 300 – 350 cm, hloubka mezi 170 – 180 cm. Rozměry vnějšího příkopu jsou 125-130x105 m, šířka ústí činila 500 cm, dna 340 cm a hloubka 220 cm. Příkopy náleží k typu „Sohlgraben“, tedy k typům s plochým dnem. Během výzkumu byla zachycena i kůlová stavba značných rozměrů (56,6 X 7,1 m, 101 kůlových jamek) se dvěma vstupy a orientací SZ – JV. V prostoru stavby byly zachyceny tři pohřby z různých období. Věteřovský pohřeb je považován za základovou oběť. Dále zde bylo objeveno pouze šest zásobních jam ze starší doby bronzové (únětická kultura, věteřovská skupina), což svědčí o tom, že se nejedná o běžné sídliště. Toto mohlo být využíváno ke kultovním účelům, ke shromažďování obyvatel nebo k obchodním jednáním. Běžné věteřovské sídliště se pravděpodobně nachází na úpatí návrší pod rondelem, což bude nutné ověřit výzkumem.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1991: Dvojitý kruhový příkop věteřovské skupiny u Šumic, okr. Znojmo AR XLIII, 247-352.

Stuchlík, S. 2001b: Věteřovský rondel v Šumicích, in: Podborský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, Brno, 167-178.

Stuchlík, S. – Stuchlíková, J. 1999: Šumice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol.: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 95-114.

Plán pohřebiště. Převzato z Lorencová - Beneš - Podborský, 1987.

Lokalita objevená díky zakládání nového vinohradu a s tím spojenou úpravou terénu formou rigolace. Lokalita je polykulturní s nálezy jak sídlištního, tak funerálního charakteru z různých období našeho pravěku. Důležitý je odkryv nekropole ze starší doby bronzové. Pohřebiště bylo situované na mírném táhlém jižním svahu, nedaleko vzdáleném od drobného vodního toku Těšetička. Během tří sezón bylo prozkoumáno 41 hrobů, ve kterých bylo pohřbeno celkem 45 jedinců. Častým jevem bylo použití kamene při úpravě hrobových jam.

Vybraná literatura:

Lorencová, A. – Beneš, J. – Podborský, V. 1987: Těšetice-Kyjovice 3. Únětické pohřebiště v Těšeticích-Vinohradech, Brno.

Letecký snímek rondelu. Převzato z Podborský V. a kol. 1993, tab. 9.

Poloha „Sutny“ se nachází mezi obcemi Těšetice a Kyjovice, SZ od Těšetic a JZ od Kyjovic. Leží na jihovýchodním sprašovém svahu (265 až 290 m nad m.), který se sklání k malému vodnímu toku Těšetička/Únanovka. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších polykulturních lokalit našeho i evropského pravěku rozkládající se na ploše o velikosti 13 ha. Tato situace je dána především tím, že se zde poprvé podařilo zachytit a zdokumentovat sociokultovní stavbu kultury s moravskou malovanou keramikou, tzv. rondel.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. (ed.) 2008: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno.

Golec, M. 2003: Těšetice-Kyjovice VI. Horákovská kultura v těšetickém mikroregionu, Brno.

Kazdová, E. 1984: Těšetice-Kyjovice 1. Starší stupeň kultury s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Kazdová, E. 1988: Osídlení lidu s vypíchanou keramikou v Sutnách u Těšetic-Kyjovic, SPFFBU E 33, 109-120.

Kazdová, E. 1989–1990: Hrob H 12 s vypíchanou keramikou a červeným barvivem z Těšetic-Kyjovic, SPFFBU E 34-35, 127-141.

Kazdová, E. 1996: Vypíchaná keramika z Těšetic-Kyjovic. Objekty 1. skupiny, SPFFBU M 1, 31-45.

Kazdová, E. – Lorencová, A. 1985: Společný hrob tří jedinců s vypíchanou keramikou z Těšetic-Kyjovic, okr. Znojmo, SPFFBU E 30, 7-22.

Podborský, V. 1985: Těšetice-Kyjovice II. Figurální plastika lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Podborský, V. 1988a: Těšetice-Kyjovice IV. Rondel osady lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Podborský, V. 1999b: Těšetice-Kyjovice II, III, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol.: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 57-61, tab. 1-2.

Podborský, V. a kol. 2005: Pravěk mikroregionu potoka TěšetičkyúÚnanovky. K problematice pravěkých sociálních struktur, Brno.

Podborský, V. –  Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Celkový plán výzkumu. Převzato z Bálek et al. 1999, obr. 2.

Během systematického leteckého snímkování Znojemska byla r 1990 objevená M. Bálkem nová archeologická lokalita. Ta se nachází na levobřežní terase řeky Jevišovky ve vzdálenosti zhruba 950 m od obce Tvořihráz.

Zjišťovací archeologický výzkum byl proveden ve třech etapách, a to v průběhu let 1990 a 1991. Během výzkumu se mimo objektů z jiných období, podařilo prozkoumat 4 hroby kultury se zvoncovitými poháry. Tři hroby obkružovaly kruhové příkopy. Ve vlastních hrobových jamách byly zachyceny doklady původních dřevěných konstrukcí.

Vedle většího množství keramických nálezů ze z hrobů podařilo vyzvednout také kostěné předměty, měděnou dýku a zejména pak vzácné vlasové ozdoby ze zlata.

Půdorys hrobu 1/90. Převzato z Převzato z Bálek et al. 1999, obr. 3.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1993: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v letech 1990-1991, PV 1991, 95-97.

Bálek, M. – Dvořák, P. Kovárník, J. – Matějíčková, A. 1999: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů v Tvořihrázi (okr. Znojmo), Pravěk – SUPPLEMENTUM 4, Brno.

Kresba a foto hrobu z pohřebiště. Převzato z Podborský, V. a kol. 2002.

Trať Široká u lesa se nachází jižně od obce Vedrovice na hřbetu široké terénní vlny, která je pokrytá silnou vrstvou naváté spraše. Popisovaná lokalita je mimo pohřebiště (viz níže) známá také paleolitickými pozůstatky a sídlištěm kultur s lineární a moravskou malovanou keramikou.

Pohřebiště bylo známo již od konce 19. století, kdy zde probíhaly amatérské výkopy a nálezy milodarů z lastur mořských mlžů Spondylus gaedoropus lákaly čím dál tím víc badatelů. Nicméně plošný výzkum pohřebiště proběhl až koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let 20. století. Během těchto sedmi let bylo pod vedením Vladimíra Ondruše prozkoumáno 85 kostrových pohřbů kultury s lineární keramikou.

Jednotlivé lokality s nálezy:

Vedrovice - pohřebiště - N 49°1.37787', E 16°21.89485'
Vedrovice - trať (i se sídlištěm) - N 49°1.29240', E 16°22.03905'

Vybraná literatura:

Podborský, V. a kol. 2002: Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineární keramikou ve Vedrovicích na Moravě, Brno.

Poloha na drahách na terénní mapě. Vytvořeno v QGIS, podkladová data ©ČÚZK.

Vysočanský mohylník se nachází na pravobřežní protáhlé ostožně řeky Želetavky. Přímo na protější straně se se nachází známá ostrožna s hradem Bítov. Slovanská nekropole ve Vysočanech má primát prvního, v úplnosti prozkjoumaného slovanského mohylníku na Moravě. 

Celkem bylo prozkoumáno 35 mohyl, ve kterých se nacházelo 44 pohřbů (38 kostrových, 6 žárových). Průměr mohyl se pohyboval v rozmezí 5-7 m, dochovaná výška pak v rozmezí 30-60 cm.

Žárové hroby - relativně bohatá výbava (kování věder, ocílky, přezky nebo hroty šípů). Jsou starší než kostrové, lze je datovat k r. 800, patrně i před rok 800.

Kostrové hroby - mrtví byli ukládáni do hrobových jam obložených kameny, případně dřevem. Zemřelí spočívali v natažené poloze orientovaní ve směru Z-V. V hrobech se nacházely skleněné korálky, prsteny, náušnice, keramické nádoby, nůž či sekera. Kostové hroby lze datovat do 9. století až první poloviny 10. století.

Vybraná literatura:

Král, J. 1959: Slovanský mohylník ve Vysočanech nad Dyjí, PA L, 197-226.

Lutovský, M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Fotografie z archeologického výzkumu z konce 19. století (archiv JMM ve Znojmě, p.o.)

Lokalita Znojmo-Novosady se nachází severovýchodním směrem od historického jádra města. Dnes je víceméně ohraničena ulicemi Jarošova, Kuchařovická a Palliardiho.

Největší věhlas se lokalitě dostalo díky objevu a popsání kultury s moravskou malovanou keramikou (MMK). Tu zde rozpoznal během archeologického výzkumu v roce 1888 J. Palliardi, který ji záhy uvádí do odborné literatury. Na Palliardiho odkryvy sídliště MMK navázal Z. Čižmář.

V roce 1899 zde proběhl výzkum pohřebiště únětické kultury prováděný J. Wisnarem.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2005: Znojmo (okr. Znojmo), PV 2006, 118-119.

Palliardi, J. 1888: Předhistorické památky města Znojma, ČVMSO V, 53-58, 115-121, 150-157.

Palliardi, J. 1894: Předhistorická sídla na Znojemsku (Neolitická osada u Velkých Mašovic, Neolithická osada na Novosadech ve Znojmě), ČVMSO XI, 91-95, tab. I., 128-138.

Palliardi, J. 1897: Die neolithischen Ansiedlungen mit bemalter Keramik in Mähren und Niederösterreich, Mittheilungen d. Praehistorischen Commission d. Kaiserlichen Akademie d. Wissenschafen in Wien, I Band, Nro. 4, 237-264.

Wisnar, J. 1899: Prähistorische Gräberfunde in Znaim, MAGW XXIX, Nr. 3, 64-65.

Letecký snímek lokality. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Lokalita Znojmo-Hrad se nachází v JZ části jádra města Znojma na parc. č. 113 v katastru Znojmo-město, okr. Znojmo na vysoké levobřežní skalní ostrožně vypínající se nad řekou Dyjí. V odborné literatuře se setkáváme se dvěma polohami, a to Hrad a Pivovar. Polohou hradu se myslí část ostrožny, kde byl vybudován vnitřní středověký hrad, zatímco označení Pivovar, se logicky vžilo pro prostor pivovaru, který se nachází v prostoru vnějšího znojemského hradu.

První výraznější stopy osídlení spadají do kultury s nálevkovitými poháry, nepočetnými nálezy je zastoupen komplex Retz-Křepice-Bajč. Díky náhodným nálezům máme doložené osídlení na hradní ostrožně i v kultuře s kanelovanou keramikou, jevišovické kultuře a dokonce i v kultuře se zvoncovitými poháry. Velice silné a intenzivní osídlení hradní ostrožny bylo ve starší době bronzové, v únětické kultuře. Z tohoto období máme na lokalitě doklady výšinného sídliště a především se zde v roce 1894 podařil objevit depot 70 hřiven. Na únětické osídlení plynule navazuje sídelní aktivita věteřovské skupiny. V této době mohlo být výšinné sídliště již opevněno. Kulturně nepřerušené pokračování osídlení hradního prostoru by mělo dokazovat několik střepů středodunajské mohylové kultury ze střední doby bronzové. Po krátkém hiátu v mladší době bronzové se sem sídelní aktivita vrací v podolské kultuře v pozdní době bronzové s následným pokračováním ve starší době železné. S přechodem k mladší době železné, tzv. laténské, osídlení v prostoru dnešního hradu končí a spolehlivě je doloženo až v mladší době hradištní v 11. století. Počátky hradu je možné hledat po roce 1092, koncem 12. a počátkem 13. století nabývá podoby vrcholně středověkého hradu. Je zbudován hradební příkop vylámaný ve skalnatém podloží. Na "oddělené" ostrožně vzniká palác, válcová věž a kaple s protáhlou apsidou. Tehdejší vnitřní hrad víceméně zabíral plochu dnešního zámku (Naproti příkopu je na skalní vyvýšenině, postavená románská rotunda sv. Kateřiny, původně Nanebevzetí P. Marie. Dnešní skalní vyvýšenina je původně součástí jakési vyvýšené roviny s podkovovitým ukončením.

Vybraná literatura:

Houšťová, A. 1960: Kultura nálevkovitých pohárů na Moravě, FAP 3, Praha.

Klíma, B. 1995: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů, Brno.

Kudělka, Z. - Borský, P. - Konečný, L. J. - Samek, B. 1990-1992: Výzkum románské archytektury na Moravě VI, SPFFBU F 34-36, 183-204.

Palliardi, J. 1984: Hromadný nález bronzů na hradě znojemském, ČVMSO 11, 104-105.

Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha.

Podborský, V. 1970a: Mähren in der Spätbronzezeit, Brno.

Podborský, V. 1970b: Jihomoravská halštatská sídliště - I, SPFFBU E 15, 7-102.

Podborský, V. 1988: Pravěké osídlení znojemského hradu, SPFFBU E 33, 121-140.

Podborský, V. - Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Stuchlík, S. 1985: Výšinná sídliště únětické kultury na Moravě, in: Frühbronzeitliche befestigte Siedlungen in Mittleeuropa, Warszawa-Kraków, 129-142.

Vildomev, F. 1931: Soupis praehistorických nálezů ze Znojemska, HP 8, 7-11.

Plán rondelu. Převzato z Kovárník 1999, obr. 4.

Naleziště se rozkládá zhruba 500 m JV směrem od obce Běhařovice v trati „Za kostelem“. Lokalita byla objevena M. Bálkem při leteckém snímkování v roce 1988 a vlastní výkopové práce se zde uskutečnily v roce 1996. Během sondážního výzkumu byly odkryty severní a jižní vstup do areálu a byl získán početný keramický materiál, ze kterého vynikají části ženských sošek, tzv. venuší a zlomek kvádru interpretovaného jako oltář.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1992: Nové sídliště s kruhovým příkopem lidu s moravskou malovanou keramikou v Běhařovicích, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 2, 99–103.

Kovárník, J. 1999: Běhařovice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 25–38, tab. I.

Převzato z Rožnovský 2016, obr. 3.

Na konci 19. století byl na poli A. Dvořáka rozrušen žárový hrob germánského válečníka z druhé poloviny 2. století. Bojovník byl na poslední cestu vybaven mečem typu Pompeje (zdeformovaný žárem), železnou sekyrou a štítem, ze kterého se dochovala štítová puklice.

Vybraná literatura:

Červinka, I. L. 1937: Germáni na Moravě. Archeologický přehled k otázce o původu deformovaných lebek ve střední Evropě, Anthropologie I4, I936 (1937), s. 107–146.

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 45–46.

Rožnovský, D. 2016: Dávná minulost Blížkovic, in: Blížkovice, Brno 2016, 6–11.

Ternénní snímky vybraných mohyl. Převzato ze Stuchlík, S. 2006, tab. 2.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze „Nad dvorem“ na katastru obce Borotice. Mohylník se nachází na pravém břehu Jevišovky na vyvýšené říční terase. Na mírném severním svahu (225 – 235 m n. m.) se nachází 29 mohyl ze starší a střední doby bronzové. Do některých mohyl bylo zapuštěno několik žárových a kostrových hrobů z mladší doby železné a 40 kostrových pohřbů z období stěhování národů z 1. pol. 6. století.

Pohřebiště je významné zejména tím, že se jedná o první pohřebiště věteřovské skupiny na Moravě.

Vybraná literatura:

Brandl, V. 1892: Kniha pro každého Moravana, Brno, 2. vydání.

Podborský, V. 1963: Zpráva o počáteční fázi výzkumu mohylníku u Borotic (okr. Znojmo), SPFFBU E 8, 125-128.

Stuchlík, S. 2006: Borotice. Mohylové pohřebiště z doby bronzové, Brno.

Stuchlík, S. 2011: Das Gräberfeld von Borotice, in: Tejral, J. a kol.: Langobardische Gräberfelder in Mähren I., Brno, 75-127.

Lokalita se nachází na pravém břehu řeky Jevišovky. Byla objevena v malém písníku otevřeném v roce 1935 kvůli těžbě písku na stavbu tzv. Jiráskova domu. K nálezu došlo 14. 8. 1935 a po jeho ohlášení občany nálezu vysílá A. Vrbka do terénu F. Dostála. Keramický depot skládající se ze 13 nádob a několika střepů byl uložen do jámy o velikosti 140 x 120 cm. I když hromadný nález ze země vyzvedl výše zmíněný p. Dostál, tak o veřejnost o nálezu informoval A. Vrbka.

Fotografie kompletního depotu pořízená v roce 1935. Archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Vybraná literatura:

Kovárník, J. 1995: Dějiny archeologických výzkumů na jihozápadní Moravě, Sborník příspěvků proslovených na I. obnoveném sjezdu Moravskoslezského klubu v Moravských Budějovicích 16. – 17. srpna 1995, Brno, 23–30.

Kovárník, J. 2002: Keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění aneb Ján Lichardus má pravdu, SPFFBU M 7, 33–54, Tab. IV–VII.

Vrbka, A. 1936: Bericht, Museal-Jahreshauptbericht 1935, Südmährerland, Znaimer Wochenblatt 17, č. 12 (26. 3. 1936).

Část zkoumané plochy po ukončení výzkumu. Foto archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Donedávna vcelku bezvýznamná archeologická lokalita se nachází v poloze „Sad u nádraží“ na katastru obce Dyje (dříve Milfron). Pravěké osídlení je situované na levém břehu řeky Dyje, na mírném sprašovém návrší, které se pozvolna sklání k východu a výrazně padá jižním směrem. Drobná záchranná akce na lokalitě proběhla roku 2005, když pracovníci ÚAPP Brno zdokumentovali tři objekty rámcově kladené do doby bronzové. Výrazně větší akce se uskutečnila v první polovině roku 2014. Pod vedením archeologa Jihomoravského muzea ve Znojmě byla prozkoumána plocha o velikosti necelého hektaru. Na skryté ploše bylo rozpoznáno přes sto archeologických objektů, z nichž mnohé si zasluhují bližší pozornost. Byla zachycena kovolitecká pícka kultury nálevkovitých pohárů s částí odlévací pánvičky (první na Moravě), pod vedením D. Rožnovského byly zdokumentovány dva hroby únětické kultury. V jednom z hrobů se nacházely dvě vlasové ozdoby z dvojitého drátu, které byly vyrobené z měděné tyčinky potažené tenkou folií ze slitiny zlata a stříbra. Tento postup při výrobě šperku ÚK byl na území Moravy zachycen poprvé. Důležitý je i odkryv části domu věteřovské skupiny, který je vymezen zahloubenými žlaby a řadami kůlových jamek. Jedná se teprve o druhou stavbu možné srubové konstrukce ze závěru starší doby bronzové na Znojemsku.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2006: Dyje (okr. Znojmo), PV 47, 140.

Rožnovský, D. 2016-v tisku: Dva hroby únětické kultury s kamennou konstrukcí z katastru obce Dyje (okr. Znojmo), Pravěk NŘ 23.

Rožnovský, D. 2015: Dyje (okr. Znojmo), PV 56-1, 165, 178-179.

Rožnovský, D. – Šmíd, M. 2016-v tisku: Objekt kultury nálevkovitých pohárů s doklady metalurgie mědi z obce Dyje, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 23.

Převzato z Čižmář, Z. (ed.) 2008.

Rozsáhlé sídliště se nachází na jihozápadním okraji obce Hluboké Mašůvky. Rozkládá se na dvou tratích Padělky a Nivky, které od sebe ještě donedávna oddělovala polní, dnes asfaltová, cesta. Osídlení se soustřeďovalo na jihovýchodním svahu Plenkovického kopce. Pravěké objekty byly zahlubovány do mocných sprašových návějí. Během dlouhodobě trvajících výzkumů se podařily zdokumentovat pozůstatky mnoha pravěkých kultur (několik set objektů), nicméně nad ostatními vyniká opevněné sídliště z období kultury s moravskou malovanou keramikou. Z hmotných nálezů vyniká celosvětově známá hlubokomašůvecká venuše objevená F. Vildomcem.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. (ed.) 2008: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno.

Čižmář, Z. – Čižmář, M. – Lisá, L. 20004: Současný stav poznání opevnění osady kultury s moravskou malovanou keramikou v Hlubokých Mašůvkách, okr. Znojmo, in: M. Lutovský (ed.): Otázky neolitu a eneolitu 2003. Sborník referátů z 22. pracovního setkání badatelů zaměřených na výzkum neolitu a eneolitu, Český Brod – Kounice 23. až 26. září 2003, Praha, 219-240.

Neustupný, E. 1950: Opevněné neolitické osídlení v Hlubokých Mašůvkách na Moravě, AR II, 52-56.

Neustupný, E. 1951: Neolitická opevněná osada v Hlubokých Mašůvkách u Znojma, ČNM CXVII-XCIX, 11-49.

Válek, D. a kol. 2014: Sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou v Hlubokých Mašůvkách (výzkumy z let 1947–1950), Brno.

Vildomec, F. – Salmová, E. 1936-37: Ein wichtiges neolitisches Idol aus Mähren, IPEK 11, 1936-37, 32-36.

Část začištěné plochy s patrnými archeologickými objekty. Foto archiv ÚAPP Brno, v.v.i.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze Loydova cihelna, U pískovny, pískovna bývalého JZD na katastrálním území obce Hodonice na výrazné levobřežní terase řeky Dyje. Terasa se svažuje mírně jihozápadním směrem. Vzdálenost naleziště od řeky je zhruba 1,2 km vzdušnou čarou. Leží v nadmořské výšce 215 – 232 m. Na prozkoumané ploše o rozloze kolem přes 5 hektarů se podařilo zachytit několik set zahloubených objektů z průběhu téměř celého pravěku až raného středověku. 

Lokalita je známá především díky osadě ze závěru starší doby bronzové, z období věteřovské skupiny. Sídliště této kulturní skupiny je jedno z největších známých v prostoru Moravy a Dolního Rakouska. Právě zde byly roku 2010 D. Humpolou z ÚAPP Brno zachyceny první pozůstatky stavby srubové konstrukce z období věteřovské skupiny. Mimo toho se mu zde podařilo prozkoumat tři hroby eneolitické kultury se zvoncovitými poháry.

Jednotlivé lokality s nálezy:

Hodonice - Loydova cihelna - N 48°50.24795', E 16°10.23038'
Hodonice - U pískovny - N 48°50.25980', E 16°10.46373'
Hodonice - bývalá pískovna JZD - N 48°50.14032', E 16°10.50140'

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2004b: Hodonice (okr. Znojmo), PV 45, 157–158.

Humpola, D. 2012: Hodonice (okr. Znojmo), PV 53-1, 128, 146, 163.

Palliardi, J. 1895b: Předhistorická sídla na Znojemsku. Kulturní jámy v Horních Dunajovicích. Sídliště nad „Mírovcem“ u     Grešlového Mýta. Kulturní jámy u Hodonic, ČVSMO XII, 17–22, 49–56, 89–98, 125–135.

Petřík, J. – Prokeš, L. – Humpola, D. – Fajkošová, Z. – Kuča, M. – Šabatová, K. – Kazdová, E. 2012: Pedogeochemical investigation of the Bell Beaker Culture graves from sites Hodonice and Těšetice-Kyjovice, South Moravia, in: Kolář, J. - Trampota, F.: Theoretical and Methodological Considerations in Central European Neolithic Archaeology Proceedings of the ‘Theory and Method in Archaeology of the Neolithic (7th - 3rd millennium BC)’ conference held in Mikulov, Czech Republic, 26th – 28th of October 2010, Oxford, 45–64.

Podborský, V. –  Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Rakovská, J. – Stuchlík, S. 1980: Záchranný výzkum sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou a věteřovského typu v Hodonicích (okr. Znojmo), PV 1978, 12.

Rakovská, J. – Stuchlík, S. 1981: Pokračování záchranného výzkumu věteřovského sídliště v Hodonicích (okr. Znojmo), PV 1979, 21–22, obr. 8, 9.

Rožnovský, D. 2012: Nejnovější soupis lidských ostatků na věteřovském sídlišti v Hodonicích (okr. Znojmo), Pravěk NŘ 20, 61–85.

Rožnovský, D. 2016: Věteřovské sídliště v Hodonicích a jeho postavení v rámci starší doby bronzové na Znojemsku, Opava (rkp. disertační práce).

Stuchlíková, J. 1988: Starobronzové nálezy z Hodonic ve sbírkách Moravského muzea v Brně, ČMM, scientiae sociaeles LXXIII, 29–43.

Letecký snímek s patrnými porostovými příznaky v místě příkopů. Převzato z Kuna, A. a kol. 2004.

V rámci únětické kultury výjimečná lokalita v podobě rovinného sídliště opevněného soustavou tří neckovitých příkopů. Tato výrazná poloha byla objevena díky letecké prospekci prováděné M. Bálkem v roce 1992. Archeologický výzkum zde proběhl pod záštitou Jihomoravského muzea ve Znojmě (pod vedením J. Kovárníka) v září roku 2005. Soustava příkopů tvoří půlkruh, který se z obou stran přimyká k poslední vyvýšenině terasy řeky Jevišovky. Hrana tvoří přirozenou ochranu, S směrem padá v prudký sráz. Vnější příkop dosahuje průměru 206 m, prostřední 175m a vnitřní 135 m.

Díky archeologickému výzkumu se podařilo areál datovat do starší fáze únětické kultury.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1996: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v roce 1992, PV 1992, 103-105.

Kovárník, J. 2007: Trojité opevnění předklasické fáze lidu únětické kultury u Hrušovan n/J, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 15, 207-232.

Kuna, A. a kol. 2004: Nedestruktivní archeologie. Teorie, metody a cíle, Praha.

Paleolitické kamenné nástroje z Jaroslavic. Převzato z Podborský - Vildomec 1972, obr. 5:2, 6, 10, 12.

Lovecká stanice nacházející se na vyvýšené poloze nad říční nivou (sv. strana zámeckého kopce) byla objevena již roku 1871 G. Wurmbrandem. Další výzkumy jsou spjaté s aktivitami J. Wankela, K. J. Mašky či J. Kniese. Vedle běžné kamenenné industrie a zvířecích kostí (sob, bizon, medvěd, kůň aj.) pochází z lokality kousky okru a zejména pak zdobená koňská tibie (dnes nezvěstná). J. Knies (1897, 69) popisuje zdobenou kost těmito slovy: „strana více vypouklá opatřena jest 48 krátkými rovnoběžnými a vodorovnými čárkami, které tvoří sloupec 125 mm vysoký a jsou od sebe dosti pravidelně na 2,5 mm vzdálené. Strana opačná více plochá má podobných čárek 24, tyto však jsou sice rovnoběžně, avšak šikmo nakloněné“. 

Vybraná literatura:

Knies J. 1897: Příspěvky ku poznání diluviálního člověka a ssavectva na Moravě, ČVMSO XIV, 61-81.

Oliva. M: 2007: Gravettien na Moravě, Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 1, Praha-Brno

Oliva, M. 2016: Encyklopedie paleolitu a mezolitu českých zemí, Brno.

Podborský, V. - Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojeska, Brno.

Svoboda, J. a kol. 1994: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.

Jevišovice-Hrad, poloha vyznačena šipkou. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Jedna z nejvýznamnějších lokalit moravského, potažmo středoevropského pravěku. Výšinné sídliště se nachází na levobřežním ostrohu, který se vypíná vysoko nad říčku Jevišovku. V archeologii užívaný název Starý zámek může být pro nezasvěceného do problematiky matoucí, protože se jedná o  místo kde stával středověký hrad, dnešní Starý zámek se nachází přímo naproti popisované lokalitě na pravobřežní ostrožně.

Popisovaná lokalita vešla do dějin díky výzkumům a genialitě J. Palliardiho, který zde na základě stratigrafických vztahů správně rozpoznal stáří jednotlivých vrstev a vytvořil první periodizaci eneolitu, která je s doplněním platná dodnes.

Vybraná literatura:

Červinka, I. L. 1896: Pravěká hradiska na Moravě, Kroměříž, 50.

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha, 136-138.

Medunová-Benešová, A. 1972: Jevišovice-Starý Zámek. Schicht B. Katalog der funde, FAM VI, Brno.

Medunová-Benešová, A. 1981: Jevišovice-Starý Zámek. Schicht C2, C1, C. Katalog der funde, FAM XIII, Brno.

Palliardi, J. 1912: Stratigrafické výsledky výzkumu na Starém Zámku u Jevišovic, Pravěk VIII, 17-20.

Sondy s vytěženou zeminou. Foto D. Rožnovský.

Pravěký těžební areál nacházející se v místě dnešního Krumlovského lesa a zaujímá celkovou plochu 100 ha. Pracovně je rozdělen do devíti těžebních revírů. Od roku 1994 zde provádí systematický výzkum ústav Anthropos Moravského zemského muzea pod vedením M. Olivy. Výzkumem bylo zjištěno, že těžba rohovce typu Krumlovský les začíná již v mezolitu, s vrcholem v závěru eneolitu a v únětické kultuře. Těžba zde končí v době laténské. Tato unikátní lokalita nedaleko Moravského Krumlova svou podstatou výrazně přesahuje hranice České republiky.

Vybraná literatura:

Oliva, M. 2002: Těžní jámy, rondely, hradiska . . .  Jak se to rýmuje? In: Neustupny, E (ed.): Archeologie nenalézaného, Praha – Plzeň, 153-186.

Oliva, M. 2005a: Výzkum pravěké těžby rohovce v Krumlovském lese, ČMM, Scientiae sociaeles XC, 161-183.

Oliva, M. 2010: Pravěké hornictví v Krumlovském lese: vznik a vývoj industriálně-sakrální krajiny na jižní Moravě, Brno.

Oliva, M. – Neruda, P. – Přichystal, A. 1999: Paradoxy těžby a distribuce rohovce z Krumlovského lesa – Paradox in the Excavation and Products Distribution of the Krumlov Forest Chert, PA XC, 229-318.

Rekonstrukce rondelu s černě vyznačenými místy výzkumů. Převzato z Podborský 1999.

Lokalita se nachází na severním okraji obce v trati zvané „Čtvrtky“ v prostoru dnešního zemědělského závodu. Lokalita byla objevena během budování JZD na počátku 60. let 20. století. Roku 1961 zde proběhl pod záštitou JMM ve Znojmě menší záchranný archeologický výzkum, během něhož byly zachyceny pozůstatky sídliště LnK a MMK. Větší výzkumy pod vedením R. Tichého probíhaly v letech 1962-1964. R. Tichý zachytil část ze soustavy příkopů, které autor výzkumu považoval za opevnění sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou. Nicméně dle V. Podborského, se nejedná o opevnění, nýbrž o dvojitý rondel sestávající se z vnitřního a vnějšího příkopu a tří vnitřních palisád. Zajímavostí je, že stejně datovaná osada i s rondelem se nachází zhruba 2 km v nedalekých Běhařovicích.

Z popisovaného sídliště kultury s moravskou malovanouz keramikou pochází známá křepická venuše (viz http://www.archeologieznojmo.cz/archeologicke-exponaty). Ta byla objevena a pro další generace zachráněna J. Stehlíkem na počátku 60. let 20. století.

Vybraná literatura:

Podborský, V. 1999: Křepice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 57-63.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Tichý, R. 1963: Eine befestigte neolitische Siedlung in Křepice, Bez. Znojmo, PV 1962, 22-25, Taf. 14.

Tichý, R. 1964: Pokračování výzkumu v Křepicích, o. Znojmo (moravsko-slovenská malovaná keramika), PV 1963, 15-16.

Tichý, R. 1965: Třetí výzkumná sezona na opevněném neolitickém sídlišti v Křepicích u Znojma, 28-29, tab. 35-37.

Tichý, R. 1976: Křepice – opevněná osada z období moravské malované keramiky na jižní Moravě, SPFFBU E 20-21, 239-244, obr. 1, tab. XXV-XXIX.

Vildomec, V. 1965: Neolitické osídlení v Křepicích, AR XVII, 176-178, 241.

Letecký snímek lokality. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Popisovaná lokalita se nachází na výrazné ostrožně vypínající se nad soutokem dvou menších vodních toků, Stupešickým potokem a říčkou Křepičkou. Ostrožna je ze tří stranpřirozeně chráněná až 50 m vysokémi strmými skalnatými srázy. Nejpřísupnější je ze severovýchodu, kde je terén mírný pozvolna se otevírá do krajiny. Právě v tomto nejzranitelnějším místě bylo vybudováno několikanásobné mohutné opevnění. To se skládalo minimálně ze tří dřevohlinitých hradeb, jejichž pozůstatky v podobě valů jsou stále v terénu patrné. Před každou hradbou/valem se nacházely příkopy, které jsou již bohužel zanesené. Bohužel stáří fortifikace není spolehlivě určeno. 

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Medunová-Benešová, A. 1986: Křepice, Bez. Znojmo. Äneolitische Höhensiedlung „Hradisko“. Katalog der Funde, Brno.

Droberjar, E. 2010: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Ostroh u Lukova. Mapa znázorňující sklonitost svahů lokality (vytvořeno v QGIS, podkladová data ©ČÚZK).

Hradisko „Ostroh“ u Lukova se nachází na území dnešního Národního parku Podyjí. Je situováno na výrazné jazykovité ostrožně, jenž se vypíná nad řekou Dyjí, která ji ze tří stran obtéká a s okolním terénem je spojena pouze na východní straně přes úzkou přístupovou šíji. Pravěké opevnění se skládá z několika okruhů. Nejníže položená soustava příkopů a valů se nachází na úpatí lokality. Druhý okruh opevnění je situované již v horních partiích hradiska a v dnešní době dochované pouze  na SV obvodu.

Zajímavý nález z lokality byl učiněn mezi léty 2011-2012, kdy náhodný nálezce objevil soubor železných předmětů, z nichž musíme vyzdvihnout časně laténský meč. Předměty byly dle odborné literatury uloženy v nevelké jámě, dle nálezce se údajně nacházely ve skalní štěrbině. Všechny předměty byly poškozeny velkým žárem, meč byl navíc před „spálením“ záměrně deformován. Vzhledem ke zjištěným okolnostem mohl soubor předmětů představovat výbavu žárového hrobu, nicméně vzhledem k nejasnosti uložení, nelze ani vyloučit rituální znehodnocení a uložení do „skály“.

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha, 168-169.

Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha. 227.

Kovárník, J. 2002: keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění. Aneb ján Lichardus má pravdu, SPFFBU M7, 33-54.

Kovárník, J. 2007: Pravěké hradiště a laténská pevnost Ostroh u Lukova, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 16, 373-392.

Nejedlá, A. 2014: První nález časně laténského meče na Moravě.

Výzkum rondelu. Foto archiv ÚAPP Brno, v.v.i.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze Pšeničné na katastrálním území obce Mašovice leží na výrazném návrší (nadmořská výška 350 – 360 metrů), které je z jihu obtékáno 2 bezejmennými vodními toky, na severu a východě je vymezeno Mašovickým potokem. Na prozkoumané ploše o rozloze kolem 3 hektarů se podařilo zachytit přes 400 archeologických objektů z průběhu téměř celého průběhu pravěku.

Nejvýznamnějšími nálezy je bezesporu odkryv dvojitého kruhového areálu, tzv. rondelu z období kultury s moravskou malovanou keramikou (fáze Ia) a objev duté ženské plastiky tzv. Hedviky z téže kultury (fáze IIa).

Vybraná literatura:

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 42, 2001, 133.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 43, 2002, 157-158, 182-183, 235-236.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 45, 2004, 127-128, 142-143, 171.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 46, 2005, 223-224.

Čižmář, Z.: Mašovice – „Pšeničné“ (okr. Znojmo), in: Čižmář, Z.: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno, 2008, 126-143.

Lokalita s místem nálezu ve svahu. Foto Jihomoravské muzeum ve Znojmě, p.o.

Lokalita leží SV směrem od obce Mikulovice a JV směrem od výšinné osady Hradisko. Místo nálezu je situované na výrazném svahu, který padá k V. Na úpatí svahu pravděpodobně protékala v minulosti dnes bezejmenná drobná vodoteč, jenž se dnes projevuje jako rozbahněná rýha.

Během měsíce ledna v roku 2015 byl do Jihomoravského muzea ve Znojmě náhodnými nálezci předán depot sedmi bronzových předmětů – šesti srpů a jednoho hrotu kopí. S nálezy nám byly předány také údaje o místě nálezu, tudíž jsme mohli provést rychlý záchranný výzkum zaměřený především na přesnou lokalizaci a dokumentaci nálezové situace.

Vybraná literatura:

Rožnovský, D. 2016: Mikulovice (k.ú. Mikulovice u Znojma, okr. Znojmo), PV 57-1, 216-217.

Terénní situace během výzkumu. Převzato z Golec 2004, Abb. 2, 4, 6-7.

Mohyla situovaná na vyšším táhlém návrší JV od obce byla porušená během hluboké orby na podzim roku 1954, systematický výzkum zde provedl J. Říhovský z Archeologického ústavu Akademie věd v jarních měsících roku 1955.

Během výzkumu se podařila zdokumentovat hrobová komora srubové konstrukce, zhruba 1 m vysoká. Kolem komory byly vystavěné až 1 m široké obvodové zdi, z volně ložených kamenů. Na východní straně se ve výšce dřevěného stropu podařila zachytit část vstupní chodby (dromos). Celý, bohatě vybavený hrob, byl překryt mohylou o průměru 26 m, původně 4-6 m vysokou.

Ojedinělost nálezu je dána především oním dromem, který je jediný svého druhu na Moravě a dále pak rozměry a bohatstvím milodarů.

Kresebná rekonstrukce morašické mohyly. Převzato z Golec 2004, Abb. 11, kresba K. Jenáčková.

Vybraná literatura:

Golec, M. 2004: Ein Dromos in Mähren, AR LVI, 532-560.

Říhovský, J. 1956: Mohyla horákovské kultury v Morašicích na Moravě, AR VIII, 13-18, obr. 21-26.

Výběr milodarů z hrobů. Převzato z Droberjar 2002.

Lokalita byla objevena díky porušení jednoho z hrobů v prostoru Albrechtovy cihelny v roce 1923. Téhož roku zahájil I. L. Červinka výzkum, během kterého bylo prozkoumáno 42 kostrových hrobů. V následujícím roce výzkum pokračoval na sousedním poli jistého pana Steimera. Během výzkumné sezóny bylo objeveno další ch 32 hrobů. Díky budování přípojky k RD v roce 2004 byl zachycen zatím poslední z hrobů náležející k popisovanému pohřebišti. Všechny hroby byly orientovány ve směru V–Z, zemřelí byli uložení v natažené poloze na zádech. Velká část hrobů byla vykradená.

Z. Čižmář upozorňuje na fakt, že na lokalitě neproběhl od Červinkových aktivit až do konce 90. let 20. století žádný další výzkum že a díky nárůstu výstavby RD byla zbylá část pohřebiště zničená.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. – Mrázek, I. 2007: Kostrový hrob z období stěhování národů z Nového Šaldorfa (okr. Znojmo). Příspěvek k poznání drobného šperku v 5. století n. l., Pravěk NŘ 16, 493–504.

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 216–217.

Tejral, Jaroslav 1982: Morava na sklonku antiky. Praha (zde 206–210, obr. 80–88, tab. XXIV2, 4, 7–13, 15–20, XXX:1–6).

Vrbka, A. 1924: Prähistorisches Begräbnisfeld in Edelspitz bei Znaim, ZDVFGMS 26, 118–123.

Letecký snímek téměř odtěžené lokality. Foto D. Rožnovský.

Dříve výrazná dominanta krajiny, která je dnes téměř celá zničená těžbou kamene. Lokalita se nachází zhruba 3,5 km SZ od obce Olbramovice a 1,5 km JZ od Vedrovic. Naleziště, které je známé od druhé poloviny 19. století, mělo původně dva vrcholy (nadmořská výška 487 a 371 m), mezi nimiž se nacházelo sedlo. Celý prostor hradiska byl opevněn valem, Z vrchol pak vymezovaly další dva valy. Původně se vnější opevnění, které je datováno do podolské fáze KSPP, skládalo z čelní kamenné zdi, za ní pak bylo hliněné těleso s dřevěnou konstrukcí a sypaný násep. Jeden z vnitřních obloukovitých valů je pak datován do starší doby bronzové, do únětické kultury či věteřovské skupiny, vnější z vnitřních valů pochází ze starší doby železné, z horákovské kultury.

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Knies, J. 1908: Předhistorické hradiště Leskoun u Olbramovic, Pravěk 4, 13-16.

Nekvasil, J. 1964: Zachraňovací výzkum na hradisku Leskouně u Olbramovic, PV 1963, 26-27.

Nekvasil, J. 1965: Další průzkum hradiska na Leskouně u Olbramovic, PV 1965, 34-35. Nekvasil, J. 1966: Průzkum opevnění na Leskouně, kat. Olbramovice, okr. Znojmo. PV 1965, 28-29.

Ondráček, J. 1960: Zachraňovací výzkum na vrchu Leskouně u Olbramovic, PV 1959, 53.

Parma, D. 2011: Olbramovice (okr. Znojmo), PV 52-1, 193-194

Salaš, M. 1989: Záchranný výzkum pozdně bronzové fortifikace na Leskouně u Olbramovic. (okr. Znojmo), PV 1986, 40-41.

Štrof, A. – Vitula, P. – Salaš, M. – Čižmářová, J. – Kundera, L. 1996: Zjišťovací výzkum na hradisku Leskoun u Olbramovic, PV 1992, 85-87.

Letecký snímek lokality. Foto. P. Faraga

Šobes se nachází v srdci Národního parku Podyjí. Více méně se jedná o polohu na výrazném levobřežním meandru řeky Dyje, která, hluboko zařízlá do místní krajiny, vytváří krásné kaňony. Lokalita je známá od počátku 70. let 20. století, kdy se započalo s terasováním střední části lokality. Na skutečnost, že se na lokalitě nachází nesčetné archeologické památky, které jsou soustavně ničeny, jako první upozornil rodák z Podmolí p. Štork, nejprve na brněnské univerzitě a posléze na Archeologickém ústavu Akademie věd. Do odborné literatury uvedl Šobes J. Říhovský. 

Vzhledem k tomu, že se lokalita nacházela v pohraničí, na samé hranici s Rakouskem, byla pro značnou část obyvatel ČR za minulého režimu nedostupná. Kvůli tomu, ale i kvůli malému zájmu odborníků, zůstávala oproti jiným upozaděná a první z větších výzkumů zde uskutečnil až v roce 2000 Z. Čižmář. Ten dochází k závěru, že k nejhustšímu osídlení dochází v podolské fázi kultury středodunajských popelnicových polí. Z tohoto období by měl pocházet také mohutný, několik metrů vysoký val, který lze ještě dnes spatřit v nejužším místě přístupové šíje. Další výzkumy se na lokalitě uskutečnily v letech 2015 a 2016, kdy pracovníci Jihomoravskémo muzea ve Znojmě provedli předstihový zjišťovací ZAV vyvolaný možnou rekultivací a s ní spojenou rigolací. Úkolem výzkumu bylo ověření zachovalosti a četnosti archeologických situací v jižní části vinice. Jedná se o celý spodní pás lokality táhnoucí se od Z k V, kde byla vytipována vhodná místa k položení sond. Během výzkumu Jihomoravského muzea ve Znojmě se potvrdily výjimečné a téměř neporušené archeologické situace, ať už v podobě kulturních vrstev či četných zahloubených objektů. Na základě našeho zjištění se Znovín Znojmo, a.s. rozhodl pro omlazování formou podsazování keřů révy vinné s minimálními zásahy do terénu.

Vedle běžných archeologických výzkumů zde provádí posledních 10 let systematické povrchové sběry D. Svoboda, díky čemuž si můžeme udělat lepší představu o hustotě osídlení v jednotlivých obdobích.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2001: Podmolí (okr. Znojmo). Přehled vyzkumů 42, 167–168.

Čižmář, Z. 2006: Podmolí. In: M. Čižmář, K. Geislerová:Vyzkumy – Ausgrabungen 1999–2004. Brno: Ústav archeologické památkové péče, Brno, 204–246.

Rožnovský, D. 2016: Podmolí (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 57-1, 224-225, 242.

Říhovský J. (1974): Nové sídliště s velatickou kulturou v Podmolí, Přehled výzkumů, 1973: 38-39.

Svoboda, D. 2015: Povrchový průzkum polykulturní lokality Šobes 2006–2014, Thayensia 12, 177-180.

Pohled na bývalý hliník sedlešovické cihelny s dnešní garážovou zástavbou. Foto D. Rožnovský.

Ojedinělý nález z období staršího paleolitu byl objeven během geologické exkuze, která v roce 1979, mimo jiného, zavítala i do hliníku zaniklé cihelny na JV svahu Kraví hory v Sedlešovicích. Jednostranně osekaný křemenný valoun nalezl R. Mortier z Bruselu.

Publikováno:

Oliva, M. 2016: Encyklopedie paleolitu a mezolitu českých zemí, Brno.

Svoboda, J. a kol. 1994: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.

Valoch, K. 1981: Stratifikovaný valounový nástroj ze Sedlešovic u Znojma, AR XXXIII, 92-94.

Foto archiv JMM ve Znojmě.

Koncem října roku 2017 nám byl p. Čermákem oznámen detektorový nález „nějakého“ kotle (nálezce p. Bartes) a 4. 11. 2017 proběhl rychlý záchranný výzkum, během kterého bylo zdokumentováno a vyzvednuto bronzové soudkovité vědro s železným kováním (prutem) pod okrajem. Typologicky lze předmět označit jako östlandské vědro typu Eggers 40/42. Zajímavostí jsou na první pohled patrné několikanásobné reparace vědra, zejména v oblasti dna. Ve vzdálenosti několika metrů od vědra se na povrchu nacházelo menší zdobené bronzové ucho z doby římské.

Vybraná literatura:

Rožnovský, D. 2018: Starý Petřín (k. ú. Jazovice, okr. Znojmo), PV 59-1, 213.

Dva hroby a pozůstatky dlouhé stavby kůlové konstrukce. Převzato ze Stuchlík, S. - Stuchlíková, J. 1999, tab. X.

V roce 1990 objevil M. Bálek při letecké prospekci oválný útvar tvořený dvojitým příkopem a ještě téhož roku přistoupl k menšímu sondážnímu výzkumu. Další odkryv proběhl roku 1997 pod vedením J. a S. Stuchlíkových. Výzkumy potvrdily, že se jedná o věteřovský rondeloid. Ve své době se jednalo o první takto datovaný kruhový areál. Ten se skládal ze dvou nepravidelně kruhových příkopů. Vnitřní příkop měl rozměry 100x80 m, šířka ústí se pohybovala v rozmezí 400 – 550 cm a šířka dna mezi 300 – 350 cm, hloubka mezi 170 – 180 cm. Rozměry vnějšího příkopu jsou 125-130x105 m, šířka ústí činila 500 cm, dna 340 cm a hloubka 220 cm. Příkopy náleží k typu „Sohlgraben“, tedy k typům s plochým dnem. Během výzkumu byla zachycena i kůlová stavba značných rozměrů (56,6 X 7,1 m, 101 kůlových jamek) se dvěma vstupy a orientací SZ – JV. V prostoru stavby byly zachyceny tři pohřby z různých období. Věteřovský pohřeb je považován za základovou oběť. Dále zde bylo objeveno pouze šest zásobních jam ze starší doby bronzové (únětická kultura, věteřovská skupina), což svědčí o tom, že se nejedná o běžné sídliště. Toto mohlo být využíváno ke kultovním účelům, ke shromažďování obyvatel nebo k obchodním jednáním. Běžné věteřovské sídliště se pravděpodobně nachází na úpatí návrší pod rondelem, což bude nutné ověřit výzkumem.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1991: Dvojitý kruhový příkop věteřovské skupiny u Šumic, okr. Znojmo AR XLIII, 247-352.

Stuchlík, S. 2001b: Věteřovský rondel v Šumicích, in: Podborský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, Brno, 167-178.

Stuchlík, S. – Stuchlíková, J. 1999: Šumice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol.: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 95-114.

Plán pohřebiště. Převzato z Lorencová - Beneš - Podborský, 1987.

Lokalita objevená díky zakládání nového vinohradu a s tím spojenou úpravou terénu formou rigolace. Lokalita je polykulturní s nálezy jak sídlištního, tak funerálního charakteru z různých období našeho pravěku. Důležitý je odkryv nekropole ze starší doby bronzové. Pohřebiště bylo situované na mírném táhlém jižním svahu, nedaleko vzdáleném od drobného vodního toku Těšetička. Během tří sezón bylo prozkoumáno 41 hrobů, ve kterých bylo pohřbeno celkem 45 jedinců. Častým jevem bylo použití kamene při úpravě hrobových jam.

Vybraná literatura:

Lorencová, A. – Beneš, J. – Podborský, V. 1987: Těšetice-Kyjovice 3. Únětické pohřebiště v Těšeticích-Vinohradech, Brno.

Letecký snímek rondelu. Převzato z Podborský V. a kol. 1993, tab. 9.

Poloha „Sutny“ se nachází mezi obcemi Těšetice a Kyjovice, SZ od Těšetic a JZ od Kyjovic. Leží na jihovýchodním sprašovém svahu (265 až 290 m nad m.), který se sklání k malému vodnímu toku Těšetička/Únanovka. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších polykulturních lokalit našeho i evropského pravěku rozkládající se na ploše o velikosti 13 ha. Tato situace je dána především tím, že se zde poprvé podařilo zachytit a zdokumentovat sociokultovní stavbu kultury s moravskou malovanou keramikou, tzv. rondel.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. (ed.) 2008: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno.

Golec, M. 2003: Těšetice-Kyjovice VI. Horákovská kultura v těšetickém mikroregionu, Brno.

Kazdová, E. 1984: Těšetice-Kyjovice 1. Starší stupeň kultury s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Kazdová, E. 1988: Osídlení lidu s vypíchanou keramikou v Sutnách u Těšetic-Kyjovic, SPFFBU E 33, 109-120.

Kazdová, E. 1989–1990: Hrob H 12 s vypíchanou keramikou a červeným barvivem z Těšetic-Kyjovic, SPFFBU E 34-35, 127-141.

Kazdová, E. 1996: Vypíchaná keramika z Těšetic-Kyjovic. Objekty 1. skupiny, SPFFBU M 1, 31-45.

Kazdová, E. – Lorencová, A. 1985: Společný hrob tří jedinců s vypíchanou keramikou z Těšetic-Kyjovic, okr. Znojmo, SPFFBU E 30, 7-22.

Podborský, V. 1985: Těšetice-Kyjovice II. Figurální plastika lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Podborský, V. 1988a: Těšetice-Kyjovice IV. Rondel osady lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Podborský, V. 1999b: Těšetice-Kyjovice II, III, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol.: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 57-61, tab. 1-2.

Podborský, V. a kol. 2005: Pravěk mikroregionu potoka TěšetičkyúÚnanovky. K problematice pravěkých sociálních struktur, Brno.

Podborský, V. –  Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Celkový plán výzkumu. Převzato z Bálek et al. 1999, obr. 2.

Během systematického leteckého snímkování Znojemska byla r 1990 objevená M. Bálkem nová archeologická lokalita. Ta se nachází na levobřežní terase řeky Jevišovky ve vzdálenosti zhruba 950 m od obce Tvořihráz.

Zjišťovací archeologický výzkum byl proveden ve třech etapách, a to v průběhu let 1990 a 1991. Během výzkumu se mimo objektů z jiných období, podařilo prozkoumat 4 hroby kultury se zvoncovitými poháry. Tři hroby obkružovaly kruhové příkopy. Ve vlastních hrobových jamách byly zachyceny doklady původních dřevěných konstrukcí.

Vedle většího množství keramických nálezů ze z hrobů podařilo vyzvednout také kostěné předměty, měděnou dýku a zejména pak vzácné vlasové ozdoby ze zlata.

Půdorys hrobu 1/90. Převzato z Převzato z Bálek et al. 1999, obr. 3.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1993: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v letech 1990-1991, PV 1991, 95-97.

Bálek, M. – Dvořák, P. Kovárník, J. – Matějíčková, A. 1999: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů v Tvořihrázi (okr. Znojmo), Pravěk – SUPPLEMENTUM 4, Brno.

Kresba a foto hrobu z pohřebiště. Převzato z Podborský, V. a kol. 2002.

Trať Široká u lesa se nachází jižně od obce Vedrovice na hřbetu široké terénní vlny, která je pokrytá silnou vrstvou naváté spraše. Popisovaná lokalita je mimo pohřebiště (viz níže) známá také paleolitickými pozůstatky a sídlištěm kultur s lineární a moravskou malovanou keramikou.

Pohřebiště bylo známo již od konce 19. století, kdy zde probíhaly amatérské výkopy a nálezy milodarů z lastur mořských mlžů Spondylus gaedoropus lákaly čím dál tím víc badatelů. Nicméně plošný výzkum pohřebiště proběhl až koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let 20. století. Během těchto sedmi let bylo pod vedením Vladimíra Ondruše prozkoumáno 85 kostrových pohřbů kultury s lineární keramikou.

Jednotlivé lokality s nálezy:

Vedrovice - pohřebiště - N 49°1.37787', E 16°21.89485'
Vedrovice - trať (i se sídlištěm) - N 49°1.29240', E 16°22.03905'

Vybraná literatura:

Podborský, V. a kol. 2002: Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineární keramikou ve Vedrovicích na Moravě, Brno.

Poloha na drahách na terénní mapě. Vytvořeno v QGIS, podkladová data ©ČÚZK.

Vysočanský mohylník se nachází na pravobřežní protáhlé ostožně řeky Želetavky. Přímo na protější straně se se nachází známá ostrožna s hradem Bítov. Slovanská nekropole ve Vysočanech má primát prvního, v úplnosti prozkjoumaného slovanského mohylníku na Moravě. 

Celkem bylo prozkoumáno 35 mohyl, ve kterých se nacházelo 44 pohřbů (38 kostrových, 6 žárových). Průměr mohyl se pohyboval v rozmezí 5-7 m, dochovaná výška pak v rozmezí 30-60 cm.

Žárové hroby - relativně bohatá výbava (kování věder, ocílky, přezky nebo hroty šípů). Jsou starší než kostrové, lze je datovat k r. 800, patrně i před rok 800.

Kostrové hroby - mrtví byli ukládáni do hrobových jam obložených kameny, případně dřevem. Zemřelí spočívali v natažené poloze orientovaní ve směru Z-V. V hrobech se nacházely skleněné korálky, prsteny, náušnice, keramické nádoby, nůž či sekera. Kostové hroby lze datovat do 9. století až první poloviny 10. století.

Vybraná literatura:

Král, J. 1959: Slovanský mohylník ve Vysočanech nad Dyjí, PA L, 197-226.

Lutovský, M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Fotografie z archeologického výzkumu z konce 19. století (archiv JMM ve Znojmě, p.o.)

Lokalita Znojmo-Novosady se nachází severovýchodním směrem od historického jádra města. Dnes je víceméně ohraničena ulicemi Jarošova, Kuchařovická a Palliardiho.

Největší věhlas se lokalitě dostalo díky objevu a popsání kultury s moravskou malovanou keramikou (MMK). Tu zde rozpoznal během archeologického výzkumu v roce 1888 J. Palliardi, který ji záhy uvádí do odborné literatury. Na Palliardiho odkryvy sídliště MMK navázal Z. Čižmář.

V roce 1899 zde proběhl výzkum pohřebiště únětické kultury prováděný J. Wisnarem.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2005: Znojmo (okr. Znojmo), PV 2006, 118-119.

Palliardi, J. 1888: Předhistorické památky města Znojma, ČVMSO V, 53-58, 115-121, 150-157.

Palliardi, J. 1894: Předhistorická sídla na Znojemsku (Neolitická osada u Velkých Mašovic, Neolithická osada na Novosadech ve Znojmě), ČVMSO XI, 91-95, tab. I., 128-138.

Palliardi, J. 1897: Die neolithischen Ansiedlungen mit bemalter Keramik in Mähren und Niederösterreich, Mittheilungen d. Praehistorischen Commission d. Kaiserlichen Akademie d. Wissenschafen in Wien, I Band, Nro. 4, 237-264.

Wisnar, J. 1899: Prähistorische Gräberfunde in Znaim, MAGW XXIX, Nr. 3, 64-65.

Letecký snímek lokality. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Lokalita Znojmo-Hrad se nachází v JZ části jádra města Znojma na parc. č. 113 v katastru Znojmo-město, okr. Znojmo na vysoké levobřežní skalní ostrožně vypínající se nad řekou Dyjí. V odborné literatuře se setkáváme se dvěma polohami, a to Hrad a Pivovar. Polohou hradu se myslí část ostrožny, kde byl vybudován vnitřní středověký hrad, zatímco označení Pivovar, se logicky vžilo pro prostor pivovaru, který se nachází v prostoru vnějšího znojemského hradu.

První výraznější stopy osídlení spadají do kultury s nálevkovitými poháry, nepočetnými nálezy je zastoupen komplex Retz-Křepice-Bajč. Díky náhodným nálezům máme doložené osídlení na hradní ostrožně i v kultuře s kanelovanou keramikou, jevišovické kultuře a dokonce i v kultuře se zvoncovitými poháry. Velice silné a intenzivní osídlení hradní ostrožny bylo ve starší době bronzové, v únětické kultuře. Z tohoto období máme na lokalitě doklady výšinného sídliště a především se zde v roce 1894 podařil objevit depot 70 hřiven. Na únětické osídlení plynule navazuje sídelní aktivita věteřovské skupiny. V této době mohlo být výšinné sídliště již opevněno. Kulturně nepřerušené pokračování osídlení hradního prostoru by mělo dokazovat několik střepů středodunajské mohylové kultury ze střední doby bronzové. Po krátkém hiátu v mladší době bronzové se sem sídelní aktivita vrací v podolské kultuře v pozdní době bronzové s následným pokračováním ve starší době železné. S přechodem k mladší době železné, tzv. laténské, osídlení v prostoru dnešního hradu končí a spolehlivě je doloženo až v mladší době hradištní v 11. století. Počátky hradu je možné hledat po roce 1092, koncem 12. a počátkem 13. století nabývá podoby vrcholně středověkého hradu. Je zbudován hradební příkop vylámaný ve skalnatém podloží. Na "oddělené" ostrožně vzniká palác, válcová věž a kaple s protáhlou apsidou. Tehdejší vnitřní hrad víceméně zabíral plochu dnešního zámku (Naproti příkopu je na skalní vyvýšenině, postavená románská rotunda sv. Kateřiny, původně Nanebevzetí P. Marie. Dnešní skalní vyvýšenina je původně součástí jakési vyvýšené roviny s podkovovitým ukončením.

Vybraná literatura:

Houšťová, A. 1960: Kultura nálevkovitých pohárů na Moravě, FAP 3, Praha.

Klíma, B. 1995: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů, Brno.

Kudělka, Z. - Borský, P. - Konečný, L. J. - Samek, B. 1990-1992: Výzkum románské archytektury na Moravě VI, SPFFBU F 34-36, 183-204.

Palliardi, J. 1984: Hromadný nález bronzů na hradě znojemském, ČVMSO 11, 104-105.

Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha.

Podborský, V. 1970a: Mähren in der Spätbronzezeit, Brno.

Podborský, V. 1970b: Jihomoravská halštatská sídliště - I, SPFFBU E 15, 7-102.

Podborský, V. 1988: Pravěké osídlení znojemského hradu, SPFFBU E 33, 121-140.

Podborský, V. - Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Stuchlík, S. 1985: Výšinná sídliště únětické kultury na Moravě, in: Frühbronzeitliche befestigte Siedlungen in Mittleeuropa, Warszawa-Kraków, 129-142.

Vildomev, F. 1931: Soupis praehistorických nálezů ze Znojemska, HP 8, 7-11.

Plán rondelu. Převzato z Kovárník 1999, obr. 4.

Naleziště se rozkládá zhruba 500 m JV směrem od obce Běhařovice v trati „Za kostelem“. Lokalita byla objevena M. Bálkem při leteckém snímkování v roce 1988 a vlastní výkopové práce se zde uskutečnily v roce 1996. Během sondážního výzkumu byly odkryty severní a jižní vstup do areálu a byl získán početný keramický materiál, ze kterého vynikají části ženských sošek, tzv. venuší a zlomek kvádru interpretovaného jako oltář.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1992: Nové sídliště s kruhovým příkopem lidu s moravskou malovanou keramikou v Běhařovicích, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 2, 99–103.

Kovárník, J. 1999: Běhařovice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 25–38, tab. I.

Převzato z Rožnovský 2016, obr. 3.

Na konci 19. století byl na poli A. Dvořáka rozrušen žárový hrob germánského válečníka z druhé poloviny 2. století. Bojovník byl na poslední cestu vybaven mečem typu Pompeje (zdeformovaný žárem), železnou sekyrou a štítem, ze kterého se dochovala štítová puklice.

Vybraná literatura:

Červinka, I. L. 1937: Germáni na Moravě. Archeologický přehled k otázce o původu deformovaných lebek ve střední Evropě, Anthropologie I4, I936 (1937), s. 107–146.

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 45–46.

Rožnovský, D. 2016: Dávná minulost Blížkovic, in: Blížkovice, Brno 2016, 6–11.

Ternénní snímky vybraných mohyl. Převzato ze Stuchlík, S. 2006, tab. 2.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze „Nad dvorem“ na katastru obce Borotice. Mohylník se nachází na pravém břehu Jevišovky na vyvýšené říční terase. Na mírném severním svahu (225 – 235 m n. m.) se nachází 29 mohyl ze starší a střední doby bronzové. Do některých mohyl bylo zapuštěno několik žárových a kostrových hrobů z mladší doby železné a 40 kostrových pohřbů z období stěhování národů z 1. pol. 6. století.

Pohřebiště je významné zejména tím, že se jedná o první pohřebiště věteřovské skupiny na Moravě.

Vybraná literatura:

Brandl, V. 1892: Kniha pro každého Moravana, Brno, 2. vydání.

Podborský, V. 1963: Zpráva o počáteční fázi výzkumu mohylníku u Borotic (okr. Znojmo), SPFFBU E 8, 125-128.

Stuchlík, S. 2006: Borotice. Mohylové pohřebiště z doby bronzové, Brno.

Stuchlík, S. 2011: Das Gräberfeld von Borotice, in: Tejral, J. a kol.: Langobardische Gräberfelder in Mähren I., Brno, 75-127.

Lokalita se nachází na pravém břehu řeky Jevišovky. Byla objevena v malém písníku otevřeném v roce 1935 kvůli těžbě písku na stavbu tzv. Jiráskova domu. K nálezu došlo 14. 8. 1935 a po jeho ohlášení občany nálezu vysílá A. Vrbka do terénu F. Dostála. Keramický depot skládající se ze 13 nádob a několika střepů byl uložen do jámy o velikosti 140 x 120 cm. I když hromadný nález ze země vyzvedl výše zmíněný p. Dostál, tak o veřejnost o nálezu informoval A. Vrbka.

Fotografie kompletního depotu pořízená v roce 1935. Archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Vybraná literatura:

Kovárník, J. 1995: Dějiny archeologických výzkumů na jihozápadní Moravě, Sborník příspěvků proslovených na I. obnoveném sjezdu Moravskoslezského klubu v Moravských Budějovicích 16. – 17. srpna 1995, Brno, 23–30.

Kovárník, J. 2002: Keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění aneb Ján Lichardus má pravdu, SPFFBU M 7, 33–54, Tab. IV–VII.

Vrbka, A. 1936: Bericht, Museal-Jahreshauptbericht 1935, Südmährerland, Znaimer Wochenblatt 17, č. 12 (26. 3. 1936).

Milodary z hrobu spolu s lebkou. Foto archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Kolem roku 1969 došlo při stavbě JZD k porušení několika kostrových hrobů z období stěhování národů. Bohužel až na inventář z ženského hrobu jsou ostatní nálezy ztraceny. Bohužel bližší nálezové okolnosti se nám nedochovaly. Nicméně z hrobu pochází ženská lebka, menší hliněná, na kruhu točená nádoba, hliněný přeslen, jantarový a skleněný korál, zlomky kostěného hřebene a především pak dvě stříbrné pozlacené paprskovité spony. Hrob lze datovat do druhé poloviny 5. století.

Vybraná literatura:

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 45-46.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Znojemsko v pravěku, Brno, 128, 155, tab. LI:8, LII:17, 18.

Tejral, J. 1982: Morava na sklonku antiky, Praha, 200, obr. 32, tab. XXI-XXII:1-2, 4-5, 7-8.

Převzato z Čižmář, Z. (ed.) 2008.

Rozsáhlé sídliště se nachází na jihozápadním okraji obce Hluboké Mašůvky. Rozkládá se na dvou tratích Padělky a Nivky, které od sebe ještě donedávna oddělovala polní, dnes asfaltová, cesta. Osídlení se soustřeďovalo na jihovýchodním svahu Plenkovického kopce. Pravěké objekty byly zahlubovány do mocných sprašových návějí. Během dlouhodobě trvajících výzkumů se podařily zdokumentovat pozůstatky mnoha pravěkých kultur (několik set objektů), nicméně nad ostatními vyniká opevněné sídliště z období kultury s moravskou malovanou keramikou. Z hmotných nálezů vyniká celosvětově známá hlubokomašůvecká venuše objevená F. Vildomcem.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. (ed.) 2008: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno.

Čižmář, Z. – Čižmář, M. – Lisá, L. 20004: Současný stav poznání opevnění osady kultury s moravskou malovanou keramikou v Hlubokých Mašůvkách, okr. Znojmo, in: M. Lutovský (ed.): Otázky neolitu a eneolitu 2003. Sborník referátů z 22. pracovního setkání badatelů zaměřených na výzkum neolitu a eneolitu, Český Brod – Kounice 23. až 26. září 2003, Praha, 219-240.

Neustupný, E. 1950: Opevněné neolitické osídlení v Hlubokých Mašůvkách na Moravě, AR II, 52-56.

Neustupný, E. 1951: Neolitická opevněná osada v Hlubokých Mašůvkách u Znojma, ČNM CXVII-XCIX, 11-49.

Válek, D. a kol. 2014: Sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou v Hlubokých Mašůvkách (výzkumy z let 1947–1950), Brno.

Vildomec, F. – Salmová, E. 1936-37: Ein wichtiges neolitisches Idol aus Mähren, IPEK 11, 1936-37, 32-36.

Část začištěné plochy s patrnými archeologickými objekty. Foto archiv ÚAPP Brno, v.v.i.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze Loydova cihelna, U pískovny, pískovna bývalého JZD na katastrálním území obce Hodonice na výrazné levobřežní terase řeky Dyje. Terasa se svažuje mírně jihozápadním směrem. Vzdálenost naleziště od řeky je zhruba 1,2 km vzdušnou čarou. Leží v nadmořské výšce 215 – 232 m. Na prozkoumané ploše o rozloze kolem přes 5 hektarů se podařilo zachytit několik set zahloubených objektů z průběhu téměř celého pravěku až raného středověku. 

Lokalita je známá především díky osadě ze závěru starší doby bronzové, z období věteřovské skupiny. Sídliště této kulturní skupiny je jedno z největších známých v prostoru Moravy a Dolního Rakouska. Právě zde byly roku 2010 D. Humpolou z ÚAPP Brno zachyceny první pozůstatky stavby srubové konstrukce z období věteřovské skupiny. Mimo toho se mu zde podařilo prozkoumat tři hroby eneolitické kultury se zvoncovitými poháry.

Jednotlivé lokality s nálezy:

Hodonice - Loydova cihelna - N 48°50.24795', E 16°10.23038'
Hodonice - U pískovny - N 48°50.25980', E 16°10.46373'
Hodonice - bývalá pískovna JZD - N 48°50.14032', E 16°10.50140'

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2004b: Hodonice (okr. Znojmo), PV 45, 157–158.

Humpola, D. 2012: Hodonice (okr. Znojmo), PV 53-1, 128, 146, 163.

Palliardi, J. 1895b: Předhistorická sídla na Znojemsku. Kulturní jámy v Horních Dunajovicích. Sídliště nad „Mírovcem“ u     Grešlového Mýta. Kulturní jámy u Hodonic, ČVSMO XII, 17–22, 49–56, 89–98, 125–135.

Petřík, J. – Prokeš, L. – Humpola, D. – Fajkošová, Z. – Kuča, M. – Šabatová, K. – Kazdová, E. 2012: Pedogeochemical investigation of the Bell Beaker Culture graves from sites Hodonice and Těšetice-Kyjovice, South Moravia, in: Kolář, J. - Trampota, F.: Theoretical and Methodological Considerations in Central European Neolithic Archaeology Proceedings of the ‘Theory and Method in Archaeology of the Neolithic (7th - 3rd millennium BC)’ conference held in Mikulov, Czech Republic, 26th – 28th of October 2010, Oxford, 45–64.

Podborský, V. –  Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Rakovská, J. – Stuchlík, S. 1980: Záchranný výzkum sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou a věteřovského typu v Hodonicích (okr. Znojmo), PV 1978, 12.

Rakovská, J. – Stuchlík, S. 1981: Pokračování záchranného výzkumu věteřovského sídliště v Hodonicích (okr. Znojmo), PV 1979, 21–22, obr. 8, 9.

Rožnovský, D. 2012: Nejnovější soupis lidských ostatků na věteřovském sídlišti v Hodonicích (okr. Znojmo), Pravěk NŘ 20, 61–85.

Rožnovský, D. 2016: Věteřovské sídliště v Hodonicích a jeho postavení v rámci starší doby bronzové na Znojemsku, Opava (rkp. disertační práce).

Stuchlíková, J. 1988: Starobronzové nálezy z Hodonic ve sbírkách Moravského muzea v Brně, ČMM, scientiae sociaeles LXXIII, 29–43.

Letecký snímek s patrnými porostovými příznaky v místě příkopů. Převzato z Kuna, A. a kol. 2004.

V rámci únětické kultury výjimečná lokalita v podobě rovinného sídliště opevněného soustavou tří neckovitých příkopů. Tato výrazná poloha byla objevena díky letecké prospekci prováděné M. Bálkem v roce 1992. Archeologický výzkum zde proběhl pod záštitou Jihomoravského muzea ve Znojmě (pod vedením J. Kovárníka) v září roku 2005. Soustava příkopů tvoří půlkruh, který se z obou stran přimyká k poslední vyvýšenině terasy řeky Jevišovky. Hrana tvoří přirozenou ochranu, S směrem padá v prudký sráz. Vnější příkop dosahuje průměru 206 m, prostřední 175m a vnitřní 135 m.

Díky archeologickému výzkumu se podařilo areál datovat do starší fáze únětické kultury.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1996: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v roce 1992, PV 1992, 103-105.

Kovárník, J. 2007: Trojité opevnění předklasické fáze lidu únětické kultury u Hrušovan n/J, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 15, 207-232.

Kuna, A. a kol. 2004: Nedestruktivní archeologie. Teorie, metody a cíle, Praha.

Paleolitické kamenné nástroje z Jaroslavic. Převzato z Podborský - Vildomec 1972, obr. 5:2, 6, 10, 12.

Lovecká stanice nacházející se na vyvýšené poloze nad říční nivou (sv. strana zámeckého kopce) byla objevena již roku 1871 G. Wurmbrandem. Další výzkumy jsou spjaté s aktivitami J. Wankela, K. J. Mašky či J. Kniese. Vedle běžné kamenenné industrie a zvířecích kostí (sob, bizon, medvěd, kůň aj.) pochází z lokality kousky okru a zejména pak zdobená koňská tibie (dnes nezvěstná). J. Knies (1897, 69) popisuje zdobenou kost těmito slovy: „strana více vypouklá opatřena jest 48 krátkými rovnoběžnými a vodorovnými čárkami, které tvoří sloupec 125 mm vysoký a jsou od sebe dosti pravidelně na 2,5 mm vzdálené. Strana opačná více plochá má podobných čárek 24, tyto však jsou sice rovnoběžně, avšak šikmo nakloněné“. 

Vybraná literatura:

Knies J. 1897: Příspěvky ku poznání diluviálního člověka a ssavectva na Moravě, ČVMSO XIV, 61-81.

Oliva. M: 2007: Gravettien na Moravě, Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 1, Praha-Brno

Oliva, M. 2016: Encyklopedie paleolitu a mezolitu českých zemí, Brno.

Podborský, V. - Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojeska, Brno.

Svoboda, J. a kol. 1994: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.

Jevišovice-Hrad, poloha vyznačena šipkou. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Jedna z nejvýznamnějších lokalit moravského, potažmo středoevropského pravěku. Výšinné sídliště se nachází na levobřežním ostrohu, který se vypíná vysoko nad říčku Jevišovku. V archeologii užívaný název Starý zámek může být pro nezasvěceného do problematiky matoucí, protože se jedná o  místo kde stával středověký hrad, dnešní Starý zámek se nachází přímo naproti popisované lokalitě na pravobřežní ostrožně.

Popisovaná lokalita vešla do dějin díky výzkumům a genialitě J. Palliardiho, který zde na základě stratigrafických vztahů správně rozpoznal stáří jednotlivých vrstev a vytvořil první periodizaci eneolitu, která je s doplněním platná dodnes.

Vybraná literatura:

Červinka, I. L. 1896: Pravěká hradiska na Moravě, Kroměříž, 50.

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha, 136-138.

Medunová-Benešová, A. 1972: Jevišovice-Starý Zámek. Schicht B. Katalog der funde, FAM VI, Brno.

Medunová-Benešová, A. 1981: Jevišovice-Starý Zámek. Schicht C2, C1, C. Katalog der funde, FAM XIII, Brno.

Palliardi, J. 1912: Stratigrafické výsledky výzkumu na Starém Zámku u Jevišovic, Pravěk VIII, 17-20.

Sondy s vytěženou zeminou. Foto D. Rožnovský.

Pravěký těžební areál nacházející se v místě dnešního Krumlovského lesa a zaujímá celkovou plochu 100 ha. Pracovně je rozdělen do devíti těžebních revírů. Od roku 1994 zde provádí systematický výzkum ústav Anthropos Moravského zemského muzea pod vedením M. Olivy. Výzkumem bylo zjištěno, že těžba rohovce typu Krumlovský les začíná již v mezolitu, s vrcholem v závěru eneolitu a v únětické kultuře. Těžba zde končí v době laténské. Tato unikátní lokalita nedaleko Moravského Krumlova svou podstatou výrazně přesahuje hranice České republiky.

Vybraná literatura:

Oliva, M. 2002: Těžní jámy, rondely, hradiska . . .  Jak se to rýmuje? In: Neustupny, E (ed.): Archeologie nenalézaného, Praha – Plzeň, 153-186.

Oliva, M. 2005a: Výzkum pravěké těžby rohovce v Krumlovském lese, ČMM, Scientiae sociaeles XC, 161-183.

Oliva, M. 2010: Pravěké hornictví v Krumlovském lese: vznik a vývoj industriálně-sakrální krajiny na jižní Moravě, Brno.

Oliva, M. – Neruda, P. – Přichystal, A. 1999: Paradoxy těžby a distribuce rohovce z Krumlovského lesa – Paradox in the Excavation and Products Distribution of the Krumlov Forest Chert, PA XC, 229-318.

Rekonstrukce rondelu s černě vyznačenými místy výzkumů. Převzato z Podborský 1999.

Lokalita se nachází na severním okraji obce v trati zvané „Čtvrtky“ v prostoru dnešního zemědělského závodu. Lokalita byla objevena během budování JZD na počátku 60. let 20. století. Roku 1961 zde proběhl pod záštitou JMM ve Znojmě menší záchranný archeologický výzkum, během něhož byly zachyceny pozůstatky sídliště LnK a MMK. Větší výzkumy pod vedením R. Tichého probíhaly v letech 1962-1964. R. Tichý zachytil část ze soustavy příkopů, které autor výzkumu považoval za opevnění sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou. Nicméně dle V. Podborského, se nejedná o opevnění, nýbrž o dvojitý rondel sestávající se z vnitřního a vnějšího příkopu a tří vnitřních palisád. Zajímavostí je, že stejně datovaná osada i s rondelem se nachází zhruba 2 km v nedalekých Běhařovicích.

Z popisovaného sídliště kultury s moravskou malovanouz keramikou pochází známá křepická venuše (viz http://www.archeologieznojmo.cz/archeologicke-exponaty). Ta byla objevena a pro další generace zachráněna J. Stehlíkem na počátku 60. let 20. století.

Vybraná literatura:

Podborský, V. 1999: Křepice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 57-63.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Tichý, R. 1963: Eine befestigte neolitische Siedlung in Křepice, Bez. Znojmo, PV 1962, 22-25, Taf. 14.

Tichý, R. 1964: Pokračování výzkumu v Křepicích, o. Znojmo (moravsko-slovenská malovaná keramika), PV 1963, 15-16.

Tichý, R. 1965: Třetí výzkumná sezona na opevněném neolitickém sídlišti v Křepicích u Znojma, 28-29, tab. 35-37.

Tichý, R. 1976: Křepice – opevněná osada z období moravské malované keramiky na jižní Moravě, SPFFBU E 20-21, 239-244, obr. 1, tab. XXV-XXIX.

Vildomec, V. 1965: Neolitické osídlení v Křepicích, AR XVII, 176-178, 241.

Letecký snímek lokality. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Popisovaná lokalita se nachází na výrazné ostrožně vypínající se nad soutokem dvou menších vodních toků, Stupešickým potokem a říčkou Křepičkou. Ostrožna je ze tří stranpřirozeně chráněná až 50 m vysokémi strmými skalnatými srázy. Nejpřísupnější je ze severovýchodu, kde je terén mírný pozvolna se otevírá do krajiny. Právě v tomto nejzranitelnějším místě bylo vybudováno několikanásobné mohutné opevnění. To se skládalo minimálně ze tří dřevohlinitých hradeb, jejichž pozůstatky v podobě valů jsou stále v terénu patrné. Před každou hradbou/valem se nacházely příkopy, které jsou již bohužel zanesené. Bohužel stáří fortifikace není spolehlivě určeno. 

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Medunová-Benešová, A. 1986: Křepice, Bez. Znojmo. Äneolitische Höhensiedlung „Hradisko“. Katalog der Funde, Brno.

Droberjar, E. 2010: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Ostroh u Lukova. Mapa znázorňující sklonitost svahů lokality (vytvořeno v QGIS, podkladová data ©ČÚZK).

Hradisko „Ostroh“ u Lukova se nachází na území dnešního Národního parku Podyjí. Je situováno na výrazné jazykovité ostrožně, jenž se vypíná nad řekou Dyjí, která ji ze tří stran obtéká a s okolním terénem je spojena pouze na východní straně přes úzkou přístupovou šíji. Pravěké opevnění se skládá z několika okruhů. Nejníže položená soustava příkopů a valů se nachází na úpatí lokality. Druhý okruh opevnění je situované již v horních partiích hradiska a v dnešní době dochované pouze  na SV obvodu.

Zajímavý nález z lokality byl učiněn mezi léty 2011-2012, kdy náhodný nálezce objevil soubor železných předmětů, z nichž musíme vyzdvihnout časně laténský meč. Předměty byly dle odborné literatury uloženy v nevelké jámě, dle nálezce se údajně nacházely ve skalní štěrbině. Všechny předměty byly poškozeny velkým žárem, meč byl navíc před „spálením“ záměrně deformován. Vzhledem ke zjištěným okolnostem mohl soubor předmětů představovat výbavu žárového hrobu, nicméně vzhledem k nejasnosti uložení, nelze ani vyloučit rituální znehodnocení a uložení do „skály“.

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha, 168-169.

Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha. 227.

Kovárník, J. 2002: keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění. Aneb ján Lichardus má pravdu, SPFFBU M7, 33-54.

Kovárník, J. 2007: Pravěké hradiště a laténská pevnost Ostroh u Lukova, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 16, 373-392.

Nejedlá, A. 2014: První nález časně laténského meče na Moravě.

Výzkum rondelu. Foto archiv ÚAPP Brno, v.v.i.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze Pšeničné na katastrálním území obce Mašovice leží na výrazném návrší (nadmořská výška 350 – 360 metrů), které je z jihu obtékáno 2 bezejmennými vodními toky, na severu a východě je vymezeno Mašovickým potokem. Na prozkoumané ploše o rozloze kolem 3 hektarů se podařilo zachytit přes 400 archeologických objektů z průběhu téměř celého průběhu pravěku.

Nejvýznamnějšími nálezy je bezesporu odkryv dvojitého kruhového areálu, tzv. rondelu z období kultury s moravskou malovanou keramikou (fáze Ia) a objev duté ženské plastiky tzv. Hedviky z téže kultury (fáze IIa).

Vybraná literatura:

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 42, 2001, 133.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 43, 2002, 157-158, 182-183, 235-236.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 45, 2004, 127-128, 142-143, 171.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 46, 2005, 223-224.

Čižmář, Z.: Mašovice – „Pšeničné“ (okr. Znojmo), in: Čižmář, Z.: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno, 2008, 126-143.

Lokalita s místem nálezu ve svahu. Foto Jihomoravské muzeum ve Znojmě, p.o.

Lokalita leží SV směrem od obce Mikulovice a JV směrem od výšinné osady Hradisko. Místo nálezu je situované na výrazném svahu, který padá k V. Na úpatí svahu pravděpodobně protékala v minulosti dnes bezejmenná drobná vodoteč, jenž se dnes projevuje jako rozbahněná rýha.

Během měsíce ledna v roku 2015 byl do Jihomoravského muzea ve Znojmě náhodnými nálezci předán depot sedmi bronzových předmětů – šesti srpů a jednoho hrotu kopí. S nálezy nám byly předány také údaje o místě nálezu, tudíž jsme mohli provést rychlý záchranný výzkum zaměřený především na přesnou lokalizaci a dokumentaci nálezové situace.

Vybraná literatura:

Rožnovský, D. 2016: Mikulovice (k.ú. Mikulovice u Znojma, okr. Znojmo), PV 57-1, 216-217.

Terénní situace během výzkumu. Převzato z Golec 2004, Abb. 2, 4, 6-7.

Mohyla situovaná na vyšším táhlém návrší JV od obce byla porušená během hluboké orby na podzim roku 1954, systematický výzkum zde provedl J. Říhovský z Archeologického ústavu Akademie věd v jarních měsících roku 1955.

Během výzkumu se podařila zdokumentovat hrobová komora srubové konstrukce, zhruba 1 m vysoká. Kolem komory byly vystavěné až 1 m široké obvodové zdi, z volně ložených kamenů. Na východní straně se ve výšce dřevěného stropu podařila zachytit část vstupní chodby (dromos). Celý, bohatě vybavený hrob, byl překryt mohylou o průměru 26 m, původně 4-6 m vysokou.

Ojedinělost nálezu je dána především oním dromem, který je jediný svého druhu na Moravě a dále pak rozměry a bohatstvím milodarů.

Kresebná rekonstrukce morašické mohyly. Převzato z Golec 2004, Abb. 11, kresba K. Jenáčková.

Vybraná literatura:

Golec, M. 2004: Ein Dromos in Mähren, AR LVI, 532-560.

Říhovský, J. 1956: Mohyla horákovské kultury v Morašicích na Moravě, AR VIII, 13-18, obr. 21-26.

Výběr milodarů z hrobů. Převzato z Droberjar 2002.

Lokalita byla objevena díky porušení jednoho z hrobů v prostoru Albrechtovy cihelny v roce 1923. Téhož roku zahájil I. L. Červinka výzkum, během kterého bylo prozkoumáno 42 kostrových hrobů. V následujícím roce výzkum pokračoval na sousedním poli jistého pana Steimera. Během výzkumné sezóny bylo objeveno další ch 32 hrobů. Díky budování přípojky k RD v roce 2004 byl zachycen zatím poslední z hrobů náležející k popisovanému pohřebišti. Všechny hroby byly orientovány ve směru V–Z, zemřelí byli uložení v natažené poloze na zádech. Velká část hrobů byla vykradená.

Z. Čižmář upozorňuje na fakt, že na lokalitě neproběhl od Červinkových aktivit až do konce 90. let 20. století žádný další výzkum že a díky nárůstu výstavby RD byla zbylá část pohřebiště zničená.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. – Mrázek, I. 2007: Kostrový hrob z období stěhování národů z Nového Šaldorfa (okr. Znojmo). Příspěvek k poznání drobného šperku v 5. století n. l., Pravěk NŘ 16, 493–504.

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 216–217.

Tejral, Jaroslav 1982: Morava na sklonku antiky. Praha (zde 206–210, obr. 80–88, tab. XXIV2, 4, 7–13, 15–20, XXX:1–6).

Vrbka, A. 1924: Prähistorisches Begräbnisfeld in Edelspitz bei Znaim, ZDVFGMS 26, 118–123.

Letecký snímek téměř odtěžené lokality. Foto D. Rožnovský.

Dříve výrazná dominanta krajiny, která je dnes téměř celá zničená těžbou kamene. Lokalita se nachází zhruba 3,5 km SZ od obce Olbramovice a 1,5 km JZ od Vedrovic. Naleziště, které je známé od druhé poloviny 19. století, mělo původně dva vrcholy (nadmořská výška 487 a 371 m), mezi nimiž se nacházelo sedlo. Celý prostor hradiska byl opevněn valem, Z vrchol pak vymezovaly další dva valy. Původně se vnější opevnění, které je datováno do podolské fáze KSPP, skládalo z čelní kamenné zdi, za ní pak bylo hliněné těleso s dřevěnou konstrukcí a sypaný násep. Jeden z vnitřních obloukovitých valů je pak datován do starší doby bronzové, do únětické kultury či věteřovské skupiny, vnější z vnitřních valů pochází ze starší doby železné, z horákovské kultury.

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Knies, J. 1908: Předhistorické hradiště Leskoun u Olbramovic, Pravěk 4, 13-16.

Nekvasil, J. 1964: Zachraňovací výzkum na hradisku Leskouně u Olbramovic, PV 1963, 26-27.

Nekvasil, J. 1965: Další průzkum hradiska na Leskouně u Olbramovic, PV 1965, 34-35. Nekvasil, J. 1966: Průzkum opevnění na Leskouně, kat. Olbramovice, okr. Znojmo. PV 1965, 28-29.

Ondráček, J. 1960: Zachraňovací výzkum na vrchu Leskouně u Olbramovic, PV 1959, 53.

Parma, D. 2011: Olbramovice (okr. Znojmo), PV 52-1, 193-194

Salaš, M. 1989: Záchranný výzkum pozdně bronzové fortifikace na Leskouně u Olbramovic. (okr. Znojmo), PV 1986, 40-41.

Štrof, A. – Vitula, P. – Salaš, M. – Čižmářová, J. – Kundera, L. 1996: Zjišťovací výzkum na hradisku Leskoun u Olbramovic, PV 1992, 85-87.

Letecký snímek lokality. Foto. P. Faraga

Šobes se nachází v srdci Národního parku Podyjí. Více méně se jedná o polohu na výrazném levobřežním meandru řeky Dyje, která, hluboko zařízlá do místní krajiny, vytváří krásné kaňony. Lokalita je známá od počátku 70. let 20. století, kdy se započalo s terasováním střední části lokality. Na skutečnost, že se na lokalitě nachází nesčetné archeologické památky, které jsou soustavně ničeny, jako první upozornil rodák z Podmolí p. Štork, nejprve na brněnské univerzitě a posléze na Archeologickém ústavu Akademie věd. Do odborné literatury uvedl Šobes J. Říhovský. 

Vzhledem k tomu, že se lokalita nacházela v pohraničí, na samé hranici s Rakouskem, byla pro značnou část obyvatel ČR za minulého režimu nedostupná. Kvůli tomu, ale i kvůli malému zájmu odborníků, zůstávala oproti jiným upozaděná a první z větších výzkumů zde uskutečnil až v roce 2000 Z. Čižmář. Ten dochází k závěru, že k nejhustšímu osídlení dochází v podolské fázi kultury středodunajských popelnicových polí. Z tohoto období by měl pocházet také mohutný, několik metrů vysoký val, který lze ještě dnes spatřit v nejužším místě přístupové šíje. Další výzkumy se na lokalitě uskutečnily v letech 2015 a 2016, kdy pracovníci Jihomoravskémo muzea ve Znojmě provedli předstihový zjišťovací ZAV vyvolaný možnou rekultivací a s ní spojenou rigolací. Úkolem výzkumu bylo ověření zachovalosti a četnosti archeologických situací v jižní části vinice. Jedná se o celý spodní pás lokality táhnoucí se od Z k V, kde byla vytipována vhodná místa k položení sond. Během výzkumu Jihomoravského muzea ve Znojmě se potvrdily výjimečné a téměř neporušené archeologické situace, ať už v podobě kulturních vrstev či četných zahloubených objektů. Na základě našeho zjištění se Znovín Znojmo, a.s. rozhodl pro omlazování formou podsazování keřů révy vinné s minimálními zásahy do terénu.

Vedle běžných archeologických výzkumů zde provádí posledních 10 let systematické povrchové sběry D. Svoboda, díky čemuž si můžeme udělat lepší představu o hustotě osídlení v jednotlivých obdobích.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2001: Podmolí (okr. Znojmo). Přehled vyzkumů 42, 167–168.

Čižmář, Z. 2006: Podmolí. In: M. Čižmář, K. Geislerová:Vyzkumy – Ausgrabungen 1999–2004. Brno: Ústav archeologické památkové péče, Brno, 204–246.

Rožnovský, D. 2016: Podmolí (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 57-1, 224-225, 242.

Říhovský J. (1974): Nové sídliště s velatickou kulturou v Podmolí, Přehled výzkumů, 1973: 38-39.

Svoboda, D. 2015: Povrchový průzkum polykulturní lokality Šobes 2006–2014, Thayensia 12, 177-180.

Pohled na bývalý hliník sedlešovické cihelny s dnešní garážovou zástavbou. Foto D. Rožnovský.

Ojedinělý nález z období staršího paleolitu byl objeven během geologické exkuze, která v roce 1979, mimo jiného, zavítala i do hliníku zaniklé cihelny na JV svahu Kraví hory v Sedlešovicích. Jednostranně osekaný křemenný valoun nalezl R. Mortier z Bruselu.

Publikováno:

Oliva, M. 2016: Encyklopedie paleolitu a mezolitu českých zemí, Brno.

Svoboda, J. a kol. 1994: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.

Valoch, K. 1981: Stratifikovaný valounový nástroj ze Sedlešovic u Znojma, AR XXXIII, 92-94.

Foto archiv JMM ve Znojmě.

Koncem října roku 2017 nám byl p. Čermákem oznámen detektorový nález „nějakého“ kotle (nálezce p. Bartes) a 4. 11. 2017 proběhl rychlý záchranný výzkum, během kterého bylo zdokumentováno a vyzvednuto bronzové soudkovité vědro s železným kováním (prutem) pod okrajem. Typologicky lze předmět označit jako östlandské vědro typu Eggers 40/42. Zajímavostí jsou na první pohled patrné několikanásobné reparace vědra, zejména v oblasti dna. Ve vzdálenosti několika metrů od vědra se na povrchu nacházelo menší zdobené bronzové ucho z doby římské.

Vybraná literatura:

Rožnovský, D. 2018: Starý Petřín (k. ú. Jazovice, okr. Znojmo), PV 59-1, 213.

Dva hroby a pozůstatky dlouhé stavby kůlové konstrukce. Převzato ze Stuchlík, S. - Stuchlíková, J. 1999, tab. X.

V roce 1990 objevil M. Bálek při letecké prospekci oválný útvar tvořený dvojitým příkopem a ještě téhož roku přistoupl k menšímu sondážnímu výzkumu. Další odkryv proběhl roku 1997 pod vedením J. a S. Stuchlíkových. Výzkumy potvrdily, že se jedná o věteřovský rondeloid. Ve své době se jednalo o první takto datovaný kruhový areál. Ten se skládal ze dvou nepravidelně kruhových příkopů. Vnitřní příkop měl rozměry 100x80 m, šířka ústí se pohybovala v rozmezí 400 – 550 cm a šířka dna mezi 300 – 350 cm, hloubka mezi 170 – 180 cm. Rozměry vnějšího příkopu jsou 125-130x105 m, šířka ústí činila 500 cm, dna 340 cm a hloubka 220 cm. Příkopy náleží k typu „Sohlgraben“, tedy k typům s plochým dnem. Během výzkumu byla zachycena i kůlová stavba značných rozměrů (56,6 X 7,1 m, 101 kůlových jamek) se dvěma vstupy a orientací SZ – JV. V prostoru stavby byly zachyceny tři pohřby z různých období. Věteřovský pohřeb je považován za základovou oběť. Dále zde bylo objeveno pouze šest zásobních jam ze starší doby bronzové (únětická kultura, věteřovská skupina), což svědčí o tom, že se nejedná o běžné sídliště. Toto mohlo být využíváno ke kultovním účelům, ke shromažďování obyvatel nebo k obchodním jednáním. Běžné věteřovské sídliště se pravděpodobně nachází na úpatí návrší pod rondelem, což bude nutné ověřit výzkumem.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1991: Dvojitý kruhový příkop věteřovské skupiny u Šumic, okr. Znojmo AR XLIII, 247-352.

Stuchlík, S. 2001b: Věteřovský rondel v Šumicích, in: Podborský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, Brno, 167-178.

Stuchlík, S. – Stuchlíková, J. 1999: Šumice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol.: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 95-114.

Plán pohřebiště. Převzato z Lorencová - Beneš - Podborský, 1987.

Lokalita objevená díky zakládání nového vinohradu a s tím spojenou úpravou terénu formou rigolace. Lokalita je polykulturní s nálezy jak sídlištního, tak funerálního charakteru z různých období našeho pravěku. Důležitý je odkryv nekropole ze starší doby bronzové. Pohřebiště bylo situované na mírném táhlém jižním svahu, nedaleko vzdáleném od drobného vodního toku Těšetička. Během tří sezón bylo prozkoumáno 41 hrobů, ve kterých bylo pohřbeno celkem 45 jedinců. Častým jevem bylo použití kamene při úpravě hrobových jam.

Vybraná literatura:

Lorencová, A. – Beneš, J. – Podborský, V. 1987: Těšetice-Kyjovice 3. Únětické pohřebiště v Těšeticích-Vinohradech, Brno.

Letecký snímek rondelu. Převzato z Podborský V. a kol. 1993, tab. 9.

Poloha „Sutny“ se nachází mezi obcemi Těšetice a Kyjovice, SZ od Těšetic a JZ od Kyjovic. Leží na jihovýchodním sprašovém svahu (265 až 290 m nad m.), který se sklání k malému vodnímu toku Těšetička/Únanovka. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších polykulturních lokalit našeho i evropského pravěku rozkládající se na ploše o velikosti 13 ha. Tato situace je dána především tím, že se zde poprvé podařilo zachytit a zdokumentovat sociokultovní stavbu kultury s moravskou malovanou keramikou, tzv. rondel.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. (ed.) 2008: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno.

Golec, M. 2003: Těšetice-Kyjovice VI. Horákovská kultura v těšetickém mikroregionu, Brno.

Kazdová, E. 1984: Těšetice-Kyjovice 1. Starší stupeň kultury s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Kazdová, E. 1988: Osídlení lidu s vypíchanou keramikou v Sutnách u Těšetic-Kyjovic, SPFFBU E 33, 109-120.

Kazdová, E. 1989–1990: Hrob H 12 s vypíchanou keramikou a červeným barvivem z Těšetic-Kyjovic, SPFFBU E 34-35, 127-141.

Kazdová, E. 1996: Vypíchaná keramika z Těšetic-Kyjovic. Objekty 1. skupiny, SPFFBU M 1, 31-45.

Kazdová, E. – Lorencová, A. 1985: Společný hrob tří jedinců s vypíchanou keramikou z Těšetic-Kyjovic, okr. Znojmo, SPFFBU E 30, 7-22.

Podborský, V. 1985: Těšetice-Kyjovice II. Figurální plastika lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Podborský, V. 1988a: Těšetice-Kyjovice IV. Rondel osady lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Podborský, V. 1999b: Těšetice-Kyjovice II, III, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol.: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 57-61, tab. 1-2.

Podborský, V. a kol. 2005: Pravěk mikroregionu potoka TěšetičkyúÚnanovky. K problematice pravěkých sociálních struktur, Brno.

Podborský, V. –  Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Celkový plán výzkumu. Převzato z Bálek et al. 1999, obr. 2.

Během systematického leteckého snímkování Znojemska byla r 1990 objevená M. Bálkem nová archeologická lokalita. Ta se nachází na levobřežní terase řeky Jevišovky ve vzdálenosti zhruba 950 m od obce Tvořihráz.

Zjišťovací archeologický výzkum byl proveden ve třech etapách, a to v průběhu let 1990 a 1991. Během výzkumu se mimo objektů z jiných období, podařilo prozkoumat 4 hroby kultury se zvoncovitými poháry. Tři hroby obkružovaly kruhové příkopy. Ve vlastních hrobových jamách byly zachyceny doklady původních dřevěných konstrukcí.

Vedle většího množství keramických nálezů ze z hrobů podařilo vyzvednout také kostěné předměty, měděnou dýku a zejména pak vzácné vlasové ozdoby ze zlata.

Půdorys hrobu 1/90. Převzato z Převzato z Bálek et al. 1999, obr. 3.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1993: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v letech 1990-1991, PV 1991, 95-97.

Bálek, M. – Dvořák, P. Kovárník, J. – Matějíčková, A. 1999: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů v Tvořihrázi (okr. Znojmo), Pravěk – SUPPLEMENTUM 4, Brno.

Kresba a foto hrobu z pohřebiště. Převzato z Podborský, V. a kol. 2002.

Trať Široká u lesa se nachází jižně od obce Vedrovice na hřbetu široké terénní vlny, která je pokrytá silnou vrstvou naváté spraše. Popisovaná lokalita je mimo pohřebiště (viz níže) známá také paleolitickými pozůstatky a sídlištěm kultur s lineární a moravskou malovanou keramikou.

Pohřebiště bylo známo již od konce 19. století, kdy zde probíhaly amatérské výkopy a nálezy milodarů z lastur mořských mlžů Spondylus gaedoropus lákaly čím dál tím víc badatelů. Nicméně plošný výzkum pohřebiště proběhl až koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let 20. století. Během těchto sedmi let bylo pod vedením Vladimíra Ondruše prozkoumáno 85 kostrových pohřbů kultury s lineární keramikou.

Jednotlivé lokality s nálezy:

Vedrovice - pohřebiště - N 49°1.37787', E 16°21.89485'
Vedrovice - trať (i se sídlištěm) - N 49°1.29240', E 16°22.03905'

Vybraná literatura:

Podborský, V. a kol. 2002: Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineární keramikou ve Vedrovicích na Moravě, Brno.

Poloha na drahách na terénní mapě. Vytvořeno v QGIS, podkladová data ©ČÚZK.

Vysočanský mohylník se nachází na pravobřežní protáhlé ostožně řeky Želetavky. Přímo na protější straně se se nachází známá ostrožna s hradem Bítov. Slovanská nekropole ve Vysočanech má primát prvního, v úplnosti prozkjoumaného slovanského mohylníku na Moravě. 

Celkem bylo prozkoumáno 35 mohyl, ve kterých se nacházelo 44 pohřbů (38 kostrových, 6 žárových). Průměr mohyl se pohyboval v rozmezí 5-7 m, dochovaná výška pak v rozmezí 30-60 cm.

Žárové hroby - relativně bohatá výbava (kování věder, ocílky, přezky nebo hroty šípů). Jsou starší než kostrové, lze je datovat k r. 800, patrně i před rok 800.

Kostrové hroby - mrtví byli ukládáni do hrobových jam obložených kameny, případně dřevem. Zemřelí spočívali v natažené poloze orientovaní ve směru Z-V. V hrobech se nacházely skleněné korálky, prsteny, náušnice, keramické nádoby, nůž či sekera. Kostové hroby lze datovat do 9. století až první poloviny 10. století.

Vybraná literatura:

Král, J. 1959: Slovanský mohylník ve Vysočanech nad Dyjí, PA L, 197-226.

Lutovský, M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Fotografie z archeologického výzkumu z konce 19. století (archiv JMM ve Znojmě, p.o.)

Lokalita Znojmo-Novosady se nachází severovýchodním směrem od historického jádra města. Dnes je víceméně ohraničena ulicemi Jarošova, Kuchařovická a Palliardiho.

Největší věhlas se lokalitě dostalo díky objevu a popsání kultury s moravskou malovanou keramikou (MMK). Tu zde rozpoznal během archeologického výzkumu v roce 1888 J. Palliardi, který ji záhy uvádí do odborné literatury. Na Palliardiho odkryvy sídliště MMK navázal Z. Čižmář.

V roce 1899 zde proběhl výzkum pohřebiště únětické kultury prováděný J. Wisnarem.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2005: Znojmo (okr. Znojmo), PV 2006, 118-119.

Palliardi, J. 1888: Předhistorické památky města Znojma, ČVMSO V, 53-58, 115-121, 150-157.

Palliardi, J. 1894: Předhistorická sídla na Znojemsku (Neolitická osada u Velkých Mašovic, Neolithická osada na Novosadech ve Znojmě), ČVMSO XI, 91-95, tab. I., 128-138.

Palliardi, J. 1897: Die neolithischen Ansiedlungen mit bemalter Keramik in Mähren und Niederösterreich, Mittheilungen d. Praehistorischen Commission d. Kaiserlichen Akademie d. Wissenschafen in Wien, I Band, Nro. 4, 237-264.

Wisnar, J. 1899: Prähistorische Gräberfunde in Znaim, MAGW XXIX, Nr. 3, 64-65.

Letecký snímek lokality. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Lokalita Znojmo-Hrad se nachází v JZ části jádra města Znojma na parc. č. 113 v katastru Znojmo-město, okr. Znojmo na vysoké levobřežní skalní ostrožně vypínající se nad řekou Dyjí. V odborné literatuře se setkáváme se dvěma polohami, a to Hrad a Pivovar. Polohou hradu se myslí část ostrožny, kde byl vybudován vnitřní středověký hrad, zatímco označení Pivovar, se logicky vžilo pro prostor pivovaru, který se nachází v prostoru vnějšího znojemského hradu.

První výraznější stopy osídlení spadají do kultury s nálevkovitými poháry, nepočetnými nálezy je zastoupen komplex Retz-Křepice-Bajč. Díky náhodným nálezům máme doložené osídlení na hradní ostrožně i v kultuře s kanelovanou keramikou, jevišovické kultuře a dokonce i v kultuře se zvoncovitými poháry. Velice silné a intenzivní osídlení hradní ostrožny bylo ve starší době bronzové, v únětické kultuře. Z tohoto období máme na lokalitě doklady výšinného sídliště a především se zde v roce 1894 podařil objevit depot 70 hřiven. Na únětické osídlení plynule navazuje sídelní aktivita věteřovské skupiny. V této době mohlo být výšinné sídliště již opevněno. Kulturně nepřerušené pokračování osídlení hradního prostoru by mělo dokazovat několik střepů středodunajské mohylové kultury ze střední doby bronzové. Po krátkém hiátu v mladší době bronzové se sem sídelní aktivita vrací v podolské kultuře v pozdní době bronzové s následným pokračováním ve starší době železné. S přechodem k mladší době železné, tzv. laténské, osídlení v prostoru dnešního hradu končí a spolehlivě je doloženo až v mladší době hradištní v 11. století. Počátky hradu je možné hledat po roce 1092, koncem 12. a počátkem 13. století nabývá podoby vrcholně středověkého hradu. Je zbudován hradební příkop vylámaný ve skalnatém podloží. Na "oddělené" ostrožně vzniká palác, válcová věž a kaple s protáhlou apsidou. Tehdejší vnitřní hrad víceméně zabíral plochu dnešního zámku (Naproti příkopu je na skalní vyvýšenině, postavená románská rotunda sv. Kateřiny, původně Nanebevzetí P. Marie. Dnešní skalní vyvýšenina je původně součástí jakési vyvýšené roviny s podkovovitým ukončením.

Vybraná literatura:

Houšťová, A. 1960: Kultura nálevkovitých pohárů na Moravě, FAP 3, Praha.

Klíma, B. 1995: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů, Brno.

Kudělka, Z. - Borský, P. - Konečný, L. J. - Samek, B. 1990-1992: Výzkum románské archytektury na Moravě VI, SPFFBU F 34-36, 183-204.

Palliardi, J. 1984: Hromadný nález bronzů na hradě znojemském, ČVMSO 11, 104-105.

Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha.

Podborský, V. 1970a: Mähren in der Spätbronzezeit, Brno.

Podborský, V. 1970b: Jihomoravská halštatská sídliště - I, SPFFBU E 15, 7-102.

Podborský, V. 1988: Pravěké osídlení znojemského hradu, SPFFBU E 33, 121-140.

Podborský, V. - Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Stuchlík, S. 1985: Výšinná sídliště únětické kultury na Moravě, in: Frühbronzeitliche befestigte Siedlungen in Mittleeuropa, Warszawa-Kraków, 129-142.

Vildomev, F. 1931: Soupis praehistorických nálezů ze Znojemska, HP 8, 7-11.

Plán rondelu. Převzato z Kovárník 1999, obr. 4.

Naleziště se rozkládá zhruba 500 m JV směrem od obce Běhařovice v trati „Za kostelem“. Lokalita byla objevena M. Bálkem při leteckém snímkování v roce 1988 a vlastní výkopové práce se zde uskutečnily v roce 1996. Během sondážního výzkumu byly odkryty severní a jižní vstup do areálu a byl získán početný keramický materiál, ze kterého vynikají části ženských sošek, tzv. venuší a zlomek kvádru interpretovaného jako oltář.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1992: Nové sídliště s kruhovým příkopem lidu s moravskou malovanou keramikou v Běhařovicích, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 2, 99–103.

Kovárník, J. 1999: Běhařovice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 25–38, tab. I.

Převzato z Rožnovský 2016, obr. 3.

Na konci 19. století byl na poli A. Dvořáka rozrušen žárový hrob germánského válečníka z druhé poloviny 2. století. Bojovník byl na poslední cestu vybaven mečem typu Pompeje (zdeformovaný žárem), železnou sekyrou a štítem, ze kterého se dochovala štítová puklice.

Vybraná literatura:

Červinka, I. L. 1937: Germáni na Moravě. Archeologický přehled k otázce o původu deformovaných lebek ve střední Evropě, Anthropologie I4, I936 (1937), s. 107–146.

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 45–46.

Rožnovský, D. 2016: Dávná minulost Blížkovic, in: Blížkovice, Brno 2016, 6–11.

Ternénní snímky vybraných mohyl. Převzato ze Stuchlík, S. 2006, tab. 2.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze „Nad dvorem“ na katastru obce Borotice. Mohylník se nachází na pravém břehu Jevišovky na vyvýšené říční terase. Na mírném severním svahu (225 – 235 m n. m.) se nachází 29 mohyl ze starší a střední doby bronzové. Do některých mohyl bylo zapuštěno několik žárových a kostrových hrobů z mladší doby železné a 40 kostrových pohřbů z období stěhování národů z 1. pol. 6. století.

Pohřebiště je významné zejména tím, že se jedná o první pohřebiště věteřovské skupiny na Moravě.

Vybraná literatura:

Brandl, V. 1892: Kniha pro každého Moravana, Brno, 2. vydání.

Podborský, V. 1963: Zpráva o počáteční fázi výzkumu mohylníku u Borotic (okr. Znojmo), SPFFBU E 8, 125-128.

Stuchlík, S. 2006: Borotice. Mohylové pohřebiště z doby bronzové, Brno.

Stuchlík, S. 2011: Das Gräberfeld von Borotice, in: Tejral, J. a kol.: Langobardische Gräberfelder in Mähren I., Brno, 75-127.

Lokalita se nachází na pravém břehu řeky Jevišovky. Byla objevena v malém písníku otevřeném v roce 1935 kvůli těžbě písku na stavbu tzv. Jiráskova domu. K nálezu došlo 14. 8. 1935 a po jeho ohlášení občany nálezu vysílá A. Vrbka do terénu F. Dostála. Keramický depot skládající se ze 13 nádob a několika střepů byl uložen do jámy o velikosti 140 x 120 cm. I když hromadný nález ze země vyzvedl výše zmíněný p. Dostál, tak o veřejnost o nálezu informoval A. Vrbka.

Fotografie kompletního depotu pořízená v roce 1935. Archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Vybraná literatura:

Kovárník, J. 1995: Dějiny archeologických výzkumů na jihozápadní Moravě, Sborník příspěvků proslovených na I. obnoveném sjezdu Moravskoslezského klubu v Moravských Budějovicích 16. – 17. srpna 1995, Brno, 23–30.

Kovárník, J. 2002: Keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění aneb Ján Lichardus má pravdu, SPFFBU M 7, 33–54, Tab. IV–VII.

Vrbka, A. 1936: Bericht, Museal-Jahreshauptbericht 1935, Südmährerland, Znaimer Wochenblatt 17, č. 12 (26. 3. 1936).

Milodary z hrobu spolu s lebkou. Foto archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Kolem roku 1969 došlo při stavbě JZD k porušení několika kostrových hrobů z období stěhování národů. Bohužel až na inventář z ženského hrobu jsou ostatní nálezy ztraceny. Bohužel bližší nálezové okolnosti se nám nedochovaly. Nicméně z hrobu pochází ženská lebka, menší hliněná, na kruhu točená nádoba, hliněný přeslen, jantarový a skleněný korál, zlomky kostěného hřebene a především pak dvě stříbrné pozlacené paprskovité spony. Hrob lze datovat do druhé poloviny 5. století.

Vybraná literatura:

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 45-46.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Znojemsko v pravěku, Brno, 128, 155, tab. LI:8, LII:17, 18.

Tejral, J. 1982: Morava na sklonku antiky, Praha, 200, obr. 32, tab. XXI-XXII:1-2, 4-5, 7-8.

Část zkoumané plochy po ukončení výzkumu. Foto archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Donedávna vcelku bezvýznamná archeologická lokalita se nachází v poloze „Sad u nádraží“ na katastru obce Dyje (dříve Milfron). Pravěké osídlení je situované na levém břehu řeky Dyje, na mírném sprašovém návrší, které se pozvolna sklání k východu a výrazně padá jižním směrem. Drobná záchranná akce na lokalitě proběhla roku 2005, když pracovníci ÚAPP Brno zdokumentovali tři objekty rámcově kladené do doby bronzové. Výrazně větší akce se uskutečnila v první polovině roku 2014. Pod vedením archeologa Jihomoravského muzea ve Znojmě byla prozkoumána plocha o velikosti necelého hektaru. Na skryté ploše bylo rozpoznáno přes sto archeologických objektů, z nichž mnohé si zasluhují bližší pozornost. Byla zachycena kovolitecká pícka kultury nálevkovitých pohárů s částí odlévací pánvičky (první na Moravě), pod vedením D. Rožnovského byly zdokumentovány dva hroby únětické kultury. V jednom z hrobů se nacházely dvě vlasové ozdoby z dvojitého drátu, které byly vyrobené z měděné tyčinky potažené tenkou folií ze slitiny zlata a stříbra. Tento postup při výrobě šperku ÚK byl na území Moravy zachycen poprvé. Důležitý je i odkryv části domu věteřovské skupiny, který je vymezen zahloubenými žlaby a řadami kůlových jamek. Jedná se teprve o druhou stavbu možné srubové konstrukce ze závěru starší doby bronzové na Znojemsku.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2006: Dyje (okr. Znojmo), PV 47, 140.

Rožnovský, D. 2016-v tisku: Dva hroby únětické kultury s kamennou konstrukcí z katastru obce Dyje (okr. Znojmo), Pravěk NŘ 23.

Rožnovský, D. 2015: Dyje (okr. Znojmo), PV 56-1, 165, 178-179.

Rožnovský, D. – Šmíd, M. 2016-v tisku: Objekt kultury nálevkovitých pohárů s doklady metalurgie mědi z obce Dyje, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 23.

Část začištěné plochy s patrnými archeologickými objekty. Foto archiv ÚAPP Brno, v.v.i.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze Loydova cihelna, U pískovny, pískovna bývalého JZD na katastrálním území obce Hodonice na výrazné levobřežní terase řeky Dyje. Terasa se svažuje mírně jihozápadním směrem. Vzdálenost naleziště od řeky je zhruba 1,2 km vzdušnou čarou. Leží v nadmořské výšce 215 – 232 m. Na prozkoumané ploše o rozloze kolem přes 5 hektarů se podařilo zachytit několik set zahloubených objektů z průběhu téměř celého pravěku až raného středověku. 

Lokalita je známá především díky osadě ze závěru starší doby bronzové, z období věteřovské skupiny. Sídliště této kulturní skupiny je jedno z největších známých v prostoru Moravy a Dolního Rakouska. Právě zde byly roku 2010 D. Humpolou z ÚAPP Brno zachyceny první pozůstatky stavby srubové konstrukce z období věteřovské skupiny. Mimo toho se mu zde podařilo prozkoumat tři hroby eneolitické kultury se zvoncovitými poháry.

Jednotlivé lokality s nálezy:

Hodonice - Loydova cihelna - N 48°50.24795', E 16°10.23038'
Hodonice - U pískovny - N 48°50.25980', E 16°10.46373'
Hodonice - bývalá pískovna JZD - N 48°50.14032', E 16°10.50140'

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2004b: Hodonice (okr. Znojmo), PV 45, 157–158.

Humpola, D. 2012: Hodonice (okr. Znojmo), PV 53-1, 128, 146, 163.

Palliardi, J. 1895b: Předhistorická sídla na Znojemsku. Kulturní jámy v Horních Dunajovicích. Sídliště nad „Mírovcem“ u     Grešlového Mýta. Kulturní jámy u Hodonic, ČVSMO XII, 17–22, 49–56, 89–98, 125–135.

Petřík, J. – Prokeš, L. – Humpola, D. – Fajkošová, Z. – Kuča, M. – Šabatová, K. – Kazdová, E. 2012: Pedogeochemical investigation of the Bell Beaker Culture graves from sites Hodonice and Těšetice-Kyjovice, South Moravia, in: Kolář, J. - Trampota, F.: Theoretical and Methodological Considerations in Central European Neolithic Archaeology Proceedings of the ‘Theory and Method in Archaeology of the Neolithic (7th - 3rd millennium BC)’ conference held in Mikulov, Czech Republic, 26th – 28th of October 2010, Oxford, 45–64.

Podborský, V. –  Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Rakovská, J. – Stuchlík, S. 1980: Záchranný výzkum sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou a věteřovského typu v Hodonicích (okr. Znojmo), PV 1978, 12.

Rakovská, J. – Stuchlík, S. 1981: Pokračování záchranného výzkumu věteřovského sídliště v Hodonicích (okr. Znojmo), PV 1979, 21–22, obr. 8, 9.

Rožnovský, D. 2012: Nejnovější soupis lidských ostatků na věteřovském sídlišti v Hodonicích (okr. Znojmo), Pravěk NŘ 20, 61–85.

Rožnovský, D. 2016: Věteřovské sídliště v Hodonicích a jeho postavení v rámci starší doby bronzové na Znojemsku, Opava (rkp. disertační práce).

Stuchlíková, J. 1988: Starobronzové nálezy z Hodonic ve sbírkách Moravského muzea v Brně, ČMM, scientiae sociaeles LXXIII, 29–43.

Letecký snímek s patrnými porostovými příznaky v místě příkopů. Převzato z Kuna, A. a kol. 2004.

V rámci únětické kultury výjimečná lokalita v podobě rovinného sídliště opevněného soustavou tří neckovitých příkopů. Tato výrazná poloha byla objevena díky letecké prospekci prováděné M. Bálkem v roce 1992. Archeologický výzkum zde proběhl pod záštitou Jihomoravského muzea ve Znojmě (pod vedením J. Kovárníka) v září roku 2005. Soustava příkopů tvoří půlkruh, který se z obou stran přimyká k poslední vyvýšenině terasy řeky Jevišovky. Hrana tvoří přirozenou ochranu, S směrem padá v prudký sráz. Vnější příkop dosahuje průměru 206 m, prostřední 175m a vnitřní 135 m.

Díky archeologickému výzkumu se podařilo areál datovat do starší fáze únětické kultury.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1996: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v roce 1992, PV 1992, 103-105.

Kovárník, J. 2007: Trojité opevnění předklasické fáze lidu únětické kultury u Hrušovan n/J, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 15, 207-232.

Kuna, A. a kol. 2004: Nedestruktivní archeologie. Teorie, metody a cíle, Praha.

Paleolitické kamenné nástroje z Jaroslavic. Převzato z Podborský - Vildomec 1972, obr. 5:2, 6, 10, 12.

Lovecká stanice nacházející se na vyvýšené poloze nad říční nivou (sv. strana zámeckého kopce) byla objevena již roku 1871 G. Wurmbrandem. Další výzkumy jsou spjaté s aktivitami J. Wankela, K. J. Mašky či J. Kniese. Vedle běžné kamenenné industrie a zvířecích kostí (sob, bizon, medvěd, kůň aj.) pochází z lokality kousky okru a zejména pak zdobená koňská tibie (dnes nezvěstná). J. Knies (1897, 69) popisuje zdobenou kost těmito slovy: „strana více vypouklá opatřena jest 48 krátkými rovnoběžnými a vodorovnými čárkami, které tvoří sloupec 125 mm vysoký a jsou od sebe dosti pravidelně na 2,5 mm vzdálené. Strana opačná více plochá má podobných čárek 24, tyto však jsou sice rovnoběžně, avšak šikmo nakloněné“. 

Vybraná literatura:

Knies J. 1897: Příspěvky ku poznání diluviálního člověka a ssavectva na Moravě, ČVMSO XIV, 61-81.

Oliva. M: 2007: Gravettien na Moravě, Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 1, Praha-Brno

Oliva, M. 2016: Encyklopedie paleolitu a mezolitu českých zemí, Brno.

Podborský, V. - Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojeska, Brno.

Svoboda, J. a kol. 1994: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.

Jevišovice-Hrad, poloha vyznačena šipkou. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Jedna z nejvýznamnějších lokalit moravského, potažmo středoevropského pravěku. Výšinné sídliště se nachází na levobřežním ostrohu, který se vypíná vysoko nad říčku Jevišovku. V archeologii užívaný název Starý zámek může být pro nezasvěceného do problematiky matoucí, protože se jedná o  místo kde stával středověký hrad, dnešní Starý zámek se nachází přímo naproti popisované lokalitě na pravobřežní ostrožně.

Popisovaná lokalita vešla do dějin díky výzkumům a genialitě J. Palliardiho, který zde na základě stratigrafických vztahů správně rozpoznal stáří jednotlivých vrstev a vytvořil první periodizaci eneolitu, která je s doplněním platná dodnes.

Vybraná literatura:

Červinka, I. L. 1896: Pravěká hradiska na Moravě, Kroměříž, 50.

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha, 136-138.

Medunová-Benešová, A. 1972: Jevišovice-Starý Zámek. Schicht B. Katalog der funde, FAM VI, Brno.

Medunová-Benešová, A. 1981: Jevišovice-Starý Zámek. Schicht C2, C1, C. Katalog der funde, FAM XIII, Brno.

Palliardi, J. 1912: Stratigrafické výsledky výzkumu na Starém Zámku u Jevišovic, Pravěk VIII, 17-20.

Sondy s vytěženou zeminou. Foto D. Rožnovský.

Pravěký těžební areál nacházející se v místě dnešního Krumlovského lesa a zaujímá celkovou plochu 100 ha. Pracovně je rozdělen do devíti těžebních revírů. Od roku 1994 zde provádí systematický výzkum ústav Anthropos Moravského zemského muzea pod vedením M. Olivy. Výzkumem bylo zjištěno, že těžba rohovce typu Krumlovský les začíná již v mezolitu, s vrcholem v závěru eneolitu a v únětické kultuře. Těžba zde končí v době laténské. Tato unikátní lokalita nedaleko Moravského Krumlova svou podstatou výrazně přesahuje hranice České republiky.

Vybraná literatura:

Oliva, M. 2002: Těžní jámy, rondely, hradiska . . .  Jak se to rýmuje? In: Neustupny, E (ed.): Archeologie nenalézaného, Praha – Plzeň, 153-186.

Oliva, M. 2005a: Výzkum pravěké těžby rohovce v Krumlovském lese, ČMM, Scientiae sociaeles XC, 161-183.

Oliva, M. 2010: Pravěké hornictví v Krumlovském lese: vznik a vývoj industriálně-sakrální krajiny na jižní Moravě, Brno.

Oliva, M. – Neruda, P. – Přichystal, A. 1999: Paradoxy těžby a distribuce rohovce z Krumlovského lesa – Paradox in the Excavation and Products Distribution of the Krumlov Forest Chert, PA XC, 229-318.

Rekonstrukce rondelu s černě vyznačenými místy výzkumů. Převzato z Podborský 1999.

Lokalita se nachází na severním okraji obce v trati zvané „Čtvrtky“ v prostoru dnešního zemědělského závodu. Lokalita byla objevena během budování JZD na počátku 60. let 20. století. Roku 1961 zde proběhl pod záštitou JMM ve Znojmě menší záchranný archeologický výzkum, během něhož byly zachyceny pozůstatky sídliště LnK a MMK. Větší výzkumy pod vedením R. Tichého probíhaly v letech 1962-1964. R. Tichý zachytil část ze soustavy příkopů, které autor výzkumu považoval za opevnění sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou. Nicméně dle V. Podborského, se nejedná o opevnění, nýbrž o dvojitý rondel sestávající se z vnitřního a vnějšího příkopu a tří vnitřních palisád. Zajímavostí je, že stejně datovaná osada i s rondelem se nachází zhruba 2 km v nedalekých Běhařovicích.

Z popisovaného sídliště kultury s moravskou malovanouz keramikou pochází známá křepická venuše (viz http://www.archeologieznojmo.cz/archeologicke-exponaty). Ta byla objevena a pro další generace zachráněna J. Stehlíkem na počátku 60. let 20. století.

Vybraná literatura:

Podborský, V. 1999: Křepice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 57-63.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Tichý, R. 1963: Eine befestigte neolitische Siedlung in Křepice, Bez. Znojmo, PV 1962, 22-25, Taf. 14.

Tichý, R. 1964: Pokračování výzkumu v Křepicích, o. Znojmo (moravsko-slovenská malovaná keramika), PV 1963, 15-16.

Tichý, R. 1965: Třetí výzkumná sezona na opevněném neolitickém sídlišti v Křepicích u Znojma, 28-29, tab. 35-37.

Tichý, R. 1976: Křepice – opevněná osada z období moravské malované keramiky na jižní Moravě, SPFFBU E 20-21, 239-244, obr. 1, tab. XXV-XXIX.

Vildomec, V. 1965: Neolitické osídlení v Křepicích, AR XVII, 176-178, 241.

Letecký snímek lokality. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Popisovaná lokalita se nachází na výrazné ostrožně vypínající se nad soutokem dvou menších vodních toků, Stupešickým potokem a říčkou Křepičkou. Ostrožna je ze tří stranpřirozeně chráněná až 50 m vysokémi strmými skalnatými srázy. Nejpřísupnější je ze severovýchodu, kde je terén mírný pozvolna se otevírá do krajiny. Právě v tomto nejzranitelnějším místě bylo vybudováno několikanásobné mohutné opevnění. To se skládalo minimálně ze tří dřevohlinitých hradeb, jejichž pozůstatky v podobě valů jsou stále v terénu patrné. Před každou hradbou/valem se nacházely příkopy, které jsou již bohužel zanesené. Bohužel stáří fortifikace není spolehlivě určeno. 

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Medunová-Benešová, A. 1986: Křepice, Bez. Znojmo. Äneolitische Höhensiedlung „Hradisko“. Katalog der Funde, Brno.

Droberjar, E. 2010: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Ostroh u Lukova. Mapa znázorňující sklonitost svahů lokality (vytvořeno v QGIS, podkladová data ©ČÚZK).

Hradisko „Ostroh“ u Lukova se nachází na území dnešního Národního parku Podyjí. Je situováno na výrazné jazykovité ostrožně, jenž se vypíná nad řekou Dyjí, která ji ze tří stran obtéká a s okolním terénem je spojena pouze na východní straně přes úzkou přístupovou šíji. Pravěké opevnění se skládá z několika okruhů. Nejníže položená soustava příkopů a valů se nachází na úpatí lokality. Druhý okruh opevnění je situované již v horních partiích hradiska a v dnešní době dochované pouze  na SV obvodu.

Zajímavý nález z lokality byl učiněn mezi léty 2011-2012, kdy náhodný nálezce objevil soubor železných předmětů, z nichž musíme vyzdvihnout časně laténský meč. Předměty byly dle odborné literatury uloženy v nevelké jámě, dle nálezce se údajně nacházely ve skalní štěrbině. Všechny předměty byly poškozeny velkým žárem, meč byl navíc před „spálením“ záměrně deformován. Vzhledem ke zjištěným okolnostem mohl soubor předmětů představovat výbavu žárového hrobu, nicméně vzhledem k nejasnosti uložení, nelze ani vyloučit rituální znehodnocení a uložení do „skály“.

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha, 168-169.

Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha. 227.

Kovárník, J. 2002: keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění. Aneb ján Lichardus má pravdu, SPFFBU M7, 33-54.

Kovárník, J. 2007: Pravěké hradiště a laténská pevnost Ostroh u Lukova, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 16, 373-392.

Nejedlá, A. 2014: První nález časně laténského meče na Moravě.

Výzkum rondelu. Foto archiv ÚAPP Brno, v.v.i.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze Pšeničné na katastrálním území obce Mašovice leží na výrazném návrší (nadmořská výška 350 – 360 metrů), které je z jihu obtékáno 2 bezejmennými vodními toky, na severu a východě je vymezeno Mašovickým potokem. Na prozkoumané ploše o rozloze kolem 3 hektarů se podařilo zachytit přes 400 archeologických objektů z průběhu téměř celého průběhu pravěku.

Nejvýznamnějšími nálezy je bezesporu odkryv dvojitého kruhového areálu, tzv. rondelu z období kultury s moravskou malovanou keramikou (fáze Ia) a objev duté ženské plastiky tzv. Hedviky z téže kultury (fáze IIa).

Vybraná literatura:

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 42, 2001, 133.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 43, 2002, 157-158, 182-183, 235-236.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 45, 2004, 127-128, 142-143, 171.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 46, 2005, 223-224.

Čižmář, Z.: Mašovice – „Pšeničné“ (okr. Znojmo), in: Čižmář, Z.: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno, 2008, 126-143.

Lokalita s místem nálezu ve svahu. Foto Jihomoravské muzeum ve Znojmě, p.o.

Lokalita leží SV směrem od obce Mikulovice a JV směrem od výšinné osady Hradisko. Místo nálezu je situované na výrazném svahu, který padá k V. Na úpatí svahu pravděpodobně protékala v minulosti dnes bezejmenná drobná vodoteč, jenž se dnes projevuje jako rozbahněná rýha.

Během měsíce ledna v roku 2015 byl do Jihomoravského muzea ve Znojmě náhodnými nálezci předán depot sedmi bronzových předmětů – šesti srpů a jednoho hrotu kopí. S nálezy nám byly předány také údaje o místě nálezu, tudíž jsme mohli provést rychlý záchranný výzkum zaměřený především na přesnou lokalizaci a dokumentaci nálezové situace.

Vybraná literatura:

Rožnovský, D. 2016: Mikulovice (k.ú. Mikulovice u Znojma, okr. Znojmo), PV 57-1, 216-217.

Terénní situace během výzkumu. Převzato z Golec 2004, Abb. 2, 4, 6-7.

Mohyla situovaná na vyšším táhlém návrší JV od obce byla porušená během hluboké orby na podzim roku 1954, systematický výzkum zde provedl J. Říhovský z Archeologického ústavu Akademie věd v jarních měsících roku 1955.

Během výzkumu se podařila zdokumentovat hrobová komora srubové konstrukce, zhruba 1 m vysoká. Kolem komory byly vystavěné až 1 m široké obvodové zdi, z volně ložených kamenů. Na východní straně se ve výšce dřevěného stropu podařila zachytit část vstupní chodby (dromos). Celý, bohatě vybavený hrob, byl překryt mohylou o průměru 26 m, původně 4-6 m vysokou.

Ojedinělost nálezu je dána především oním dromem, který je jediný svého druhu na Moravě a dále pak rozměry a bohatstvím milodarů.

Kresebná rekonstrukce morašické mohyly. Převzato z Golec 2004, Abb. 11, kresba K. Jenáčková.

Vybraná literatura:

Golec, M. 2004: Ein Dromos in Mähren, AR LVI, 532-560.

Říhovský, J. 1956: Mohyla horákovské kultury v Morašicích na Moravě, AR VIII, 13-18, obr. 21-26.

Výběr milodarů z hrobů. Převzato z Droberjar 2002.

Lokalita byla objevena díky porušení jednoho z hrobů v prostoru Albrechtovy cihelny v roce 1923. Téhož roku zahájil I. L. Červinka výzkum, během kterého bylo prozkoumáno 42 kostrových hrobů. V následujícím roce výzkum pokračoval na sousedním poli jistého pana Steimera. Během výzkumné sezóny bylo objeveno další ch 32 hrobů. Díky budování přípojky k RD v roce 2004 byl zachycen zatím poslední z hrobů náležející k popisovanému pohřebišti. Všechny hroby byly orientovány ve směru V–Z, zemřelí byli uložení v natažené poloze na zádech. Velká část hrobů byla vykradená.

Z. Čižmář upozorňuje na fakt, že na lokalitě neproběhl od Červinkových aktivit až do konce 90. let 20. století žádný další výzkum že a díky nárůstu výstavby RD byla zbylá část pohřebiště zničená.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. – Mrázek, I. 2007: Kostrový hrob z období stěhování národů z Nového Šaldorfa (okr. Znojmo). Příspěvek k poznání drobného šperku v 5. století n. l., Pravěk NŘ 16, 493–504.

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 216–217.

Tejral, Jaroslav 1982: Morava na sklonku antiky. Praha (zde 206–210, obr. 80–88, tab. XXIV2, 4, 7–13, 15–20, XXX:1–6).

Vrbka, A. 1924: Prähistorisches Begräbnisfeld in Edelspitz bei Znaim, ZDVFGMS 26, 118–123.

Letecký snímek téměř odtěžené lokality. Foto D. Rožnovský.

Dříve výrazná dominanta krajiny, která je dnes téměř celá zničená těžbou kamene. Lokalita se nachází zhruba 3,5 km SZ od obce Olbramovice a 1,5 km JZ od Vedrovic. Naleziště, které je známé od druhé poloviny 19. století, mělo původně dva vrcholy (nadmořská výška 487 a 371 m), mezi nimiž se nacházelo sedlo. Celý prostor hradiska byl opevněn valem, Z vrchol pak vymezovaly další dva valy. Původně se vnější opevnění, které je datováno do podolské fáze KSPP, skládalo z čelní kamenné zdi, za ní pak bylo hliněné těleso s dřevěnou konstrukcí a sypaný násep. Jeden z vnitřních obloukovitých valů je pak datován do starší doby bronzové, do únětické kultury či věteřovské skupiny, vnější z vnitřních valů pochází ze starší doby železné, z horákovské kultury.

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Knies, J. 1908: Předhistorické hradiště Leskoun u Olbramovic, Pravěk 4, 13-16.

Nekvasil, J. 1964: Zachraňovací výzkum na hradisku Leskouně u Olbramovic, PV 1963, 26-27.

Nekvasil, J. 1965: Další průzkum hradiska na Leskouně u Olbramovic, PV 1965, 34-35. Nekvasil, J. 1966: Průzkum opevnění na Leskouně, kat. Olbramovice, okr. Znojmo. PV 1965, 28-29.

Ondráček, J. 1960: Zachraňovací výzkum na vrchu Leskouně u Olbramovic, PV 1959, 53.

Parma, D. 2011: Olbramovice (okr. Znojmo), PV 52-1, 193-194

Salaš, M. 1989: Záchranný výzkum pozdně bronzové fortifikace na Leskouně u Olbramovic. (okr. Znojmo), PV 1986, 40-41.

Štrof, A. – Vitula, P. – Salaš, M. – Čižmářová, J. – Kundera, L. 1996: Zjišťovací výzkum na hradisku Leskoun u Olbramovic, PV 1992, 85-87.

Letecký snímek lokality. Foto. P. Faraga

Šobes se nachází v srdci Národního parku Podyjí. Více méně se jedná o polohu na výrazném levobřežním meandru řeky Dyje, která, hluboko zařízlá do místní krajiny, vytváří krásné kaňony. Lokalita je známá od počátku 70. let 20. století, kdy se započalo s terasováním střední části lokality. Na skutečnost, že se na lokalitě nachází nesčetné archeologické památky, které jsou soustavně ničeny, jako první upozornil rodák z Podmolí p. Štork, nejprve na brněnské univerzitě a posléze na Archeologickém ústavu Akademie věd. Do odborné literatury uvedl Šobes J. Říhovský. 

Vzhledem k tomu, že se lokalita nacházela v pohraničí, na samé hranici s Rakouskem, byla pro značnou část obyvatel ČR za minulého režimu nedostupná. Kvůli tomu, ale i kvůli malému zájmu odborníků, zůstávala oproti jiným upozaděná a první z větších výzkumů zde uskutečnil až v roce 2000 Z. Čižmář. Ten dochází k závěru, že k nejhustšímu osídlení dochází v podolské fázi kultury středodunajských popelnicových polí. Z tohoto období by měl pocházet také mohutný, několik metrů vysoký val, který lze ještě dnes spatřit v nejužším místě přístupové šíje. Další výzkumy se na lokalitě uskutečnily v letech 2015 a 2016, kdy pracovníci Jihomoravskémo muzea ve Znojmě provedli předstihový zjišťovací ZAV vyvolaný možnou rekultivací a s ní spojenou rigolací. Úkolem výzkumu bylo ověření zachovalosti a četnosti archeologických situací v jižní části vinice. Jedná se o celý spodní pás lokality táhnoucí se od Z k V, kde byla vytipována vhodná místa k položení sond. Během výzkumu Jihomoravského muzea ve Znojmě se potvrdily výjimečné a téměř neporušené archeologické situace, ať už v podobě kulturních vrstev či četných zahloubených objektů. Na základě našeho zjištění se Znovín Znojmo, a.s. rozhodl pro omlazování formou podsazování keřů révy vinné s minimálními zásahy do terénu.

Vedle běžných archeologických výzkumů zde provádí posledních 10 let systematické povrchové sběry D. Svoboda, díky čemuž si můžeme udělat lepší představu o hustotě osídlení v jednotlivých obdobích.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2001: Podmolí (okr. Znojmo). Přehled vyzkumů 42, 167–168.

Čižmář, Z. 2006: Podmolí. In: M. Čižmář, K. Geislerová:Vyzkumy – Ausgrabungen 1999–2004. Brno: Ústav archeologické památkové péče, Brno, 204–246.

Rožnovský, D. 2016: Podmolí (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 57-1, 224-225, 242.

Říhovský J. (1974): Nové sídliště s velatickou kulturou v Podmolí, Přehled výzkumů, 1973: 38-39.

Svoboda, D. 2015: Povrchový průzkum polykulturní lokality Šobes 2006–2014, Thayensia 12, 177-180.

Pohled na bývalý hliník sedlešovické cihelny s dnešní garážovou zástavbou. Foto D. Rožnovský.

Ojedinělý nález z období staršího paleolitu byl objeven během geologické exkuze, která v roce 1979, mimo jiného, zavítala i do hliníku zaniklé cihelny na JV svahu Kraví hory v Sedlešovicích. Jednostranně osekaný křemenný valoun nalezl R. Mortier z Bruselu.

Publikováno:

Oliva, M. 2016: Encyklopedie paleolitu a mezolitu českých zemí, Brno.

Svoboda, J. a kol. 1994: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.

Valoch, K. 1981: Stratifikovaný valounový nástroj ze Sedlešovic u Znojma, AR XXXIII, 92-94.

Foto archiv JMM ve Znojmě.

Koncem října roku 2017 nám byl p. Čermákem oznámen detektorový nález „nějakého“ kotle (nálezce p. Bartes) a 4. 11. 2017 proběhl rychlý záchranný výzkum, během kterého bylo zdokumentováno a vyzvednuto bronzové soudkovité vědro s železným kováním (prutem) pod okrajem. Typologicky lze předmět označit jako östlandské vědro typu Eggers 40/42. Zajímavostí jsou na první pohled patrné několikanásobné reparace vědra, zejména v oblasti dna. Ve vzdálenosti několika metrů od vědra se na povrchu nacházelo menší zdobené bronzové ucho z doby římské.

Vybraná literatura:

Rožnovský, D. 2018: Starý Petřín (k. ú. Jazovice, okr. Znojmo), PV 59-1, 213.

Dva hroby a pozůstatky dlouhé stavby kůlové konstrukce. Převzato ze Stuchlík, S. - Stuchlíková, J. 1999, tab. X.

V roce 1990 objevil M. Bálek při letecké prospekci oválný útvar tvořený dvojitým příkopem a ještě téhož roku přistoupl k menšímu sondážnímu výzkumu. Další odkryv proběhl roku 1997 pod vedením J. a S. Stuchlíkových. Výzkumy potvrdily, že se jedná o věteřovský rondeloid. Ve své době se jednalo o první takto datovaný kruhový areál. Ten se skládal ze dvou nepravidelně kruhových příkopů. Vnitřní příkop měl rozměry 100x80 m, šířka ústí se pohybovala v rozmezí 400 – 550 cm a šířka dna mezi 300 – 350 cm, hloubka mezi 170 – 180 cm. Rozměry vnějšího příkopu jsou 125-130x105 m, šířka ústí činila 500 cm, dna 340 cm a hloubka 220 cm. Příkopy náleží k typu „Sohlgraben“, tedy k typům s plochým dnem. Během výzkumu byla zachycena i kůlová stavba značných rozměrů (56,6 X 7,1 m, 101 kůlových jamek) se dvěma vstupy a orientací SZ – JV. V prostoru stavby byly zachyceny tři pohřby z různých období. Věteřovský pohřeb je považován za základovou oběť. Dále zde bylo objeveno pouze šest zásobních jam ze starší doby bronzové (únětická kultura, věteřovská skupina), což svědčí o tom, že se nejedná o běžné sídliště. Toto mohlo být využíváno ke kultovním účelům, ke shromažďování obyvatel nebo k obchodním jednáním. Běžné věteřovské sídliště se pravděpodobně nachází na úpatí návrší pod rondelem, což bude nutné ověřit výzkumem.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1991: Dvojitý kruhový příkop věteřovské skupiny u Šumic, okr. Znojmo AR XLIII, 247-352.

Stuchlík, S. 2001b: Věteřovský rondel v Šumicích, in: Podborský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, Brno, 167-178.

Stuchlík, S. – Stuchlíková, J. 1999: Šumice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol.: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 95-114.

Plán pohřebiště. Převzato z Lorencová - Beneš - Podborský, 1987.

Lokalita objevená díky zakládání nového vinohradu a s tím spojenou úpravou terénu formou rigolace. Lokalita je polykulturní s nálezy jak sídlištního, tak funerálního charakteru z různých období našeho pravěku. Důležitý je odkryv nekropole ze starší doby bronzové. Pohřebiště bylo situované na mírném táhlém jižním svahu, nedaleko vzdáleném od drobného vodního toku Těšetička. Během tří sezón bylo prozkoumáno 41 hrobů, ve kterých bylo pohřbeno celkem 45 jedinců. Častým jevem bylo použití kamene při úpravě hrobových jam.

Vybraná literatura:

Lorencová, A. – Beneš, J. – Podborský, V. 1987: Těšetice-Kyjovice 3. Únětické pohřebiště v Těšeticích-Vinohradech, Brno.

Letecký snímek rondelu. Převzato z Podborský V. a kol. 1993, tab. 9.

Poloha „Sutny“ se nachází mezi obcemi Těšetice a Kyjovice, SZ od Těšetic a JZ od Kyjovic. Leží na jihovýchodním sprašovém svahu (265 až 290 m nad m.), který se sklání k malému vodnímu toku Těšetička/Únanovka. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších polykulturních lokalit našeho i evropského pravěku rozkládající se na ploše o velikosti 13 ha. Tato situace je dána především tím, že se zde poprvé podařilo zachytit a zdokumentovat sociokultovní stavbu kultury s moravskou malovanou keramikou, tzv. rondel.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. (ed.) 2008: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno.

Golec, M. 2003: Těšetice-Kyjovice VI. Horákovská kultura v těšetickém mikroregionu, Brno.

Kazdová, E. 1984: Těšetice-Kyjovice 1. Starší stupeň kultury s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Kazdová, E. 1988: Osídlení lidu s vypíchanou keramikou v Sutnách u Těšetic-Kyjovic, SPFFBU E 33, 109-120.

Kazdová, E. 1989–1990: Hrob H 12 s vypíchanou keramikou a červeným barvivem z Těšetic-Kyjovic, SPFFBU E 34-35, 127-141.

Kazdová, E. 1996: Vypíchaná keramika z Těšetic-Kyjovic. Objekty 1. skupiny, SPFFBU M 1, 31-45.

Kazdová, E. – Lorencová, A. 1985: Společný hrob tří jedinců s vypíchanou keramikou z Těšetic-Kyjovic, okr. Znojmo, SPFFBU E 30, 7-22.

Podborský, V. 1985: Těšetice-Kyjovice II. Figurální plastika lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Podborský, V. 1988a: Těšetice-Kyjovice IV. Rondel osady lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Podborský, V. 1999b: Těšetice-Kyjovice II, III, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol.: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 57-61, tab. 1-2.

Podborský, V. a kol. 2005: Pravěk mikroregionu potoka TěšetičkyúÚnanovky. K problematice pravěkých sociálních struktur, Brno.

Podborský, V. –  Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Celkový plán výzkumu. Převzato z Bálek et al. 1999, obr. 2.

Během systematického leteckého snímkování Znojemska byla r 1990 objevená M. Bálkem nová archeologická lokalita. Ta se nachází na levobřežní terase řeky Jevišovky ve vzdálenosti zhruba 950 m od obce Tvořihráz.

Zjišťovací archeologický výzkum byl proveden ve třech etapách, a to v průběhu let 1990 a 1991. Během výzkumu se mimo objektů z jiných období, podařilo prozkoumat 4 hroby kultury se zvoncovitými poháry. Tři hroby obkružovaly kruhové příkopy. Ve vlastních hrobových jamách byly zachyceny doklady původních dřevěných konstrukcí.

Vedle většího množství keramických nálezů ze z hrobů podařilo vyzvednout také kostěné předměty, měděnou dýku a zejména pak vzácné vlasové ozdoby ze zlata.

Půdorys hrobu 1/90. Převzato z Převzato z Bálek et al. 1999, obr. 3.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1993: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v letech 1990-1991, PV 1991, 95-97.

Bálek, M. – Dvořák, P. Kovárník, J. – Matějíčková, A. 1999: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů v Tvořihrázi (okr. Znojmo), Pravěk – SUPPLEMENTUM 4, Brno.

Kresba a foto hrobu z pohřebiště. Převzato z Podborský, V. a kol. 2002.

Trať Široká u lesa se nachází jižně od obce Vedrovice na hřbetu široké terénní vlny, která je pokrytá silnou vrstvou naváté spraše. Popisovaná lokalita je mimo pohřebiště (viz níže) známá také paleolitickými pozůstatky a sídlištěm kultur s lineární a moravskou malovanou keramikou.

Pohřebiště bylo známo již od konce 19. století, kdy zde probíhaly amatérské výkopy a nálezy milodarů z lastur mořských mlžů Spondylus gaedoropus lákaly čím dál tím víc badatelů. Nicméně plošný výzkum pohřebiště proběhl až koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let 20. století. Během těchto sedmi let bylo pod vedením Vladimíra Ondruše prozkoumáno 85 kostrových pohřbů kultury s lineární keramikou.

Jednotlivé lokality s nálezy:

Vedrovice - pohřebiště - N 49°1.37787', E 16°21.89485'
Vedrovice - trať (i se sídlištěm) - N 49°1.29240', E 16°22.03905'

Vybraná literatura:

Podborský, V. a kol. 2002: Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineární keramikou ve Vedrovicích na Moravě, Brno.

Poloha na drahách na terénní mapě. Vytvořeno v QGIS, podkladová data ©ČÚZK.

Vysočanský mohylník se nachází na pravobřežní protáhlé ostožně řeky Želetavky. Přímo na protější straně se se nachází známá ostrožna s hradem Bítov. Slovanská nekropole ve Vysočanech má primát prvního, v úplnosti prozkjoumaného slovanského mohylníku na Moravě. 

Celkem bylo prozkoumáno 35 mohyl, ve kterých se nacházelo 44 pohřbů (38 kostrových, 6 žárových). Průměr mohyl se pohyboval v rozmezí 5-7 m, dochovaná výška pak v rozmezí 30-60 cm.

Žárové hroby - relativně bohatá výbava (kování věder, ocílky, přezky nebo hroty šípů). Jsou starší než kostrové, lze je datovat k r. 800, patrně i před rok 800.

Kostrové hroby - mrtví byli ukládáni do hrobových jam obložených kameny, případně dřevem. Zemřelí spočívali v natažené poloze orientovaní ve směru Z-V. V hrobech se nacházely skleněné korálky, prsteny, náušnice, keramické nádoby, nůž či sekera. Kostové hroby lze datovat do 9. století až první poloviny 10. století.

Vybraná literatura:

Král, J. 1959: Slovanský mohylník ve Vysočanech nad Dyjí, PA L, 197-226.

Lutovský, M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Fotografie z archeologického výzkumu z konce 19. století (archiv JMM ve Znojmě, p.o.)

Lokalita Znojmo-Novosady se nachází severovýchodním směrem od historického jádra města. Dnes je víceméně ohraničena ulicemi Jarošova, Kuchařovická a Palliardiho.

Největší věhlas se lokalitě dostalo díky objevu a popsání kultury s moravskou malovanou keramikou (MMK). Tu zde rozpoznal během archeologického výzkumu v roce 1888 J. Palliardi, který ji záhy uvádí do odborné literatury. Na Palliardiho odkryvy sídliště MMK navázal Z. Čižmář.

V roce 1899 zde proběhl výzkum pohřebiště únětické kultury prováděný J. Wisnarem.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2005: Znojmo (okr. Znojmo), PV 2006, 118-119.

Palliardi, J. 1888: Předhistorické památky města Znojma, ČVMSO V, 53-58, 115-121, 150-157.

Palliardi, J. 1894: Předhistorická sídla na Znojemsku (Neolitická osada u Velkých Mašovic, Neolithická osada na Novosadech ve Znojmě), ČVMSO XI, 91-95, tab. I., 128-138.

Palliardi, J. 1897: Die neolithischen Ansiedlungen mit bemalter Keramik in Mähren und Niederösterreich, Mittheilungen d. Praehistorischen Commission d. Kaiserlichen Akademie d. Wissenschafen in Wien, I Band, Nro. 4, 237-264.

Wisnar, J. 1899: Prähistorische Gräberfunde in Znaim, MAGW XXIX, Nr. 3, 64-65.

Letecký snímek lokality. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Lokalita Znojmo-Hrad se nachází v JZ části jádra města Znojma na parc. č. 113 v katastru Znojmo-město, okr. Znojmo na vysoké levobřežní skalní ostrožně vypínající se nad řekou Dyjí. V odborné literatuře se setkáváme se dvěma polohami, a to Hrad a Pivovar. Polohou hradu se myslí část ostrožny, kde byl vybudován vnitřní středověký hrad, zatímco označení Pivovar, se logicky vžilo pro prostor pivovaru, který se nachází v prostoru vnějšího znojemského hradu.

První výraznější stopy osídlení spadají do kultury s nálevkovitými poháry, nepočetnými nálezy je zastoupen komplex Retz-Křepice-Bajč. Díky náhodným nálezům máme doložené osídlení na hradní ostrožně i v kultuře s kanelovanou keramikou, jevišovické kultuře a dokonce i v kultuře se zvoncovitými poháry. Velice silné a intenzivní osídlení hradní ostrožny bylo ve starší době bronzové, v únětické kultuře. Z tohoto období máme na lokalitě doklady výšinného sídliště a především se zde v roce 1894 podařil objevit depot 70 hřiven. Na únětické osídlení plynule navazuje sídelní aktivita věteřovské skupiny. V této době mohlo být výšinné sídliště již opevněno. Kulturně nepřerušené pokračování osídlení hradního prostoru by mělo dokazovat několik střepů středodunajské mohylové kultury ze střední doby bronzové. Po krátkém hiátu v mladší době bronzové se sem sídelní aktivita vrací v podolské kultuře v pozdní době bronzové s následným pokračováním ve starší době železné. S přechodem k mladší době železné, tzv. laténské, osídlení v prostoru dnešního hradu končí a spolehlivě je doloženo až v mladší době hradištní v 11. století. Počátky hradu je možné hledat po roce 1092, koncem 12. a počátkem 13. století nabývá podoby vrcholně středověkého hradu. Je zbudován hradební příkop vylámaný ve skalnatém podloží. Na "oddělené" ostrožně vzniká palác, válcová věž a kaple s protáhlou apsidou. Tehdejší vnitřní hrad víceméně zabíral plochu dnešního zámku (Naproti příkopu je na skalní vyvýšenině, postavená románská rotunda sv. Kateřiny, původně Nanebevzetí P. Marie. Dnešní skalní vyvýšenina je původně součástí jakési vyvýšené roviny s podkovovitým ukončením.

Vybraná literatura:

Houšťová, A. 1960: Kultura nálevkovitých pohárů na Moravě, FAP 3, Praha.

Klíma, B. 1995: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů, Brno.

Kudělka, Z. - Borský, P. - Konečný, L. J. - Samek, B. 1990-1992: Výzkum románské archytektury na Moravě VI, SPFFBU F 34-36, 183-204.

Palliardi, J. 1984: Hromadný nález bronzů na hradě znojemském, ČVMSO 11, 104-105.

Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha.

Podborský, V. 1970a: Mähren in der Spätbronzezeit, Brno.

Podborský, V. 1970b: Jihomoravská halštatská sídliště - I, SPFFBU E 15, 7-102.

Podborský, V. 1988: Pravěké osídlení znojemského hradu, SPFFBU E 33, 121-140.

Podborský, V. - Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Stuchlík, S. 1985: Výšinná sídliště únětické kultury na Moravě, in: Frühbronzeitliche befestigte Siedlungen in Mittleeuropa, Warszawa-Kraków, 129-142.

Vildomev, F. 1931: Soupis praehistorických nálezů ze Znojemska, HP 8, 7-11.

Plán rondelu. Převzato z Kovárník 1999, obr. 4.

Naleziště se rozkládá zhruba 500 m JV směrem od obce Běhařovice v trati „Za kostelem“. Lokalita byla objevena M. Bálkem při leteckém snímkování v roce 1988 a vlastní výkopové práce se zde uskutečnily v roce 1996. Během sondážního výzkumu byly odkryty severní a jižní vstup do areálu a byl získán početný keramický materiál, ze kterého vynikají části ženských sošek, tzv. venuší a zlomek kvádru interpretovaného jako oltář.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1992: Nové sídliště s kruhovým příkopem lidu s moravskou malovanou keramikou v Běhařovicích, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 2, 99–103.

Kovárník, J. 1999: Běhařovice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 25–38, tab. I.

Převzato z Rožnovský 2016, obr. 3.

Na konci 19. století byl na poli A. Dvořáka rozrušen žárový hrob germánského válečníka z druhé poloviny 2. století. Bojovník byl na poslední cestu vybaven mečem typu Pompeje (zdeformovaný žárem), železnou sekyrou a štítem, ze kterého se dochovala štítová puklice.

Vybraná literatura:

Červinka, I. L. 1937: Germáni na Moravě. Archeologický přehled k otázce o původu deformovaných lebek ve střední Evropě, Anthropologie I4, I936 (1937), s. 107–146.

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 45–46.

Rožnovský, D. 2016: Dávná minulost Blížkovic, in: Blížkovice, Brno 2016, 6–11.

Ternénní snímky vybraných mohyl. Převzato ze Stuchlík, S. 2006, tab. 2.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze „Nad dvorem“ na katastru obce Borotice. Mohylník se nachází na pravém břehu Jevišovky na vyvýšené říční terase. Na mírném severním svahu (225 – 235 m n. m.) se nachází 29 mohyl ze starší a střední doby bronzové. Do některých mohyl bylo zapuštěno několik žárových a kostrových hrobů z mladší doby železné a 40 kostrových pohřbů z období stěhování národů z 1. pol. 6. století.

Pohřebiště je významné zejména tím, že se jedná o první pohřebiště věteřovské skupiny na Moravě.

Vybraná literatura:

Brandl, V. 1892: Kniha pro každého Moravana, Brno, 2. vydání.

Podborský, V. 1963: Zpráva o počáteční fázi výzkumu mohylníku u Borotic (okr. Znojmo), SPFFBU E 8, 125-128.

Stuchlík, S. 2006: Borotice. Mohylové pohřebiště z doby bronzové, Brno.

Stuchlík, S. 2011: Das Gräberfeld von Borotice, in: Tejral, J. a kol.: Langobardische Gräberfelder in Mähren I., Brno, 75-127.

Lokalita se nachází na pravém břehu řeky Jevišovky. Byla objevena v malém písníku otevřeném v roce 1935 kvůli těžbě písku na stavbu tzv. Jiráskova domu. K nálezu došlo 14. 8. 1935 a po jeho ohlášení občany nálezu vysílá A. Vrbka do terénu F. Dostála. Keramický depot skládající se ze 13 nádob a několika střepů byl uložen do jámy o velikosti 140 x 120 cm. I když hromadný nález ze země vyzvedl výše zmíněný p. Dostál, tak o veřejnost o nálezu informoval A. Vrbka.

Fotografie kompletního depotu pořízená v roce 1935. Archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Vybraná literatura:

Kovárník, J. 1995: Dějiny archeologických výzkumů na jihozápadní Moravě, Sborník příspěvků proslovených na I. obnoveném sjezdu Moravskoslezského klubu v Moravských Budějovicích 16. – 17. srpna 1995, Brno, 23–30.

Kovárník, J. 2002: Keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění aneb Ján Lichardus má pravdu, SPFFBU M 7, 33–54, Tab. IV–VII.

Vrbka, A. 1936: Bericht, Museal-Jahreshauptbericht 1935, Südmährerland, Znaimer Wochenblatt 17, č. 12 (26. 3. 1936).

Milodary z hrobu spolu s lebkou. Foto archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Kolem roku 1969 došlo při stavbě JZD k porušení několika kostrových hrobů z období stěhování národů. Bohužel až na inventář z ženského hrobu jsou ostatní nálezy ztraceny. Bohužel bližší nálezové okolnosti se nám nedochovaly. Nicméně z hrobu pochází ženská lebka, menší hliněná, na kruhu točená nádoba, hliněný přeslen, jantarový a skleněný korál, zlomky kostěného hřebene a především pak dvě stříbrné pozlacené paprskovité spony. Hrob lze datovat do druhé poloviny 5. století.

Vybraná literatura:

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 45-46.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Znojemsko v pravěku, Brno, 128, 155, tab. LI:8, LII:17, 18.

Tejral, J. 1982: Morava na sklonku antiky, Praha, 200, obr. 32, tab. XXI-XXII:1-2, 4-5, 7-8.

Část zkoumané plochy po ukončení výzkumu. Foto archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Donedávna vcelku bezvýznamná archeologická lokalita se nachází v poloze „Sad u nádraží“ na katastru obce Dyje (dříve Milfron). Pravěké osídlení je situované na levém břehu řeky Dyje, na mírném sprašovém návrší, které se pozvolna sklání k východu a výrazně padá jižním směrem. Drobná záchranná akce na lokalitě proběhla roku 2005, když pracovníci ÚAPP Brno zdokumentovali tři objekty rámcově kladené do doby bronzové. Výrazně větší akce se uskutečnila v první polovině roku 2014. Pod vedením archeologa Jihomoravského muzea ve Znojmě byla prozkoumána plocha o velikosti necelého hektaru. Na skryté ploše bylo rozpoznáno přes sto archeologických objektů, z nichž mnohé si zasluhují bližší pozornost. Byla zachycena kovolitecká pícka kultury nálevkovitých pohárů s částí odlévací pánvičky (první na Moravě), pod vedením D. Rožnovského byly zdokumentovány dva hroby únětické kultury. V jednom z hrobů se nacházely dvě vlasové ozdoby z dvojitého drátu, které byly vyrobené z měděné tyčinky potažené tenkou folií ze slitiny zlata a stříbra. Tento postup při výrobě šperku ÚK byl na území Moravy zachycen poprvé. Důležitý je i odkryv části domu věteřovské skupiny, který je vymezen zahloubenými žlaby a řadami kůlových jamek. Jedná se teprve o druhou stavbu možné srubové konstrukce ze závěru starší doby bronzové na Znojemsku.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2006: Dyje (okr. Znojmo), PV 47, 140.

Rožnovský, D. 2016-v tisku: Dva hroby únětické kultury s kamennou konstrukcí z katastru obce Dyje (okr. Znojmo), Pravěk NŘ 23.

Rožnovský, D. 2015: Dyje (okr. Znojmo), PV 56-1, 165, 178-179.

Rožnovský, D. – Šmíd, M. 2016-v tisku: Objekt kultury nálevkovitých pohárů s doklady metalurgie mědi z obce Dyje, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 23.

Převzato z Čižmář, Z. (ed.) 2008.

Rozsáhlé sídliště se nachází na jihozápadním okraji obce Hluboké Mašůvky. Rozkládá se na dvou tratích Padělky a Nivky, které od sebe ještě donedávna oddělovala polní, dnes asfaltová, cesta. Osídlení se soustřeďovalo na jihovýchodním svahu Plenkovického kopce. Pravěké objekty byly zahlubovány do mocných sprašových návějí. Během dlouhodobě trvajících výzkumů se podařily zdokumentovat pozůstatky mnoha pravěkých kultur (několik set objektů), nicméně nad ostatními vyniká opevněné sídliště z období kultury s moravskou malovanou keramikou. Z hmotných nálezů vyniká celosvětově známá hlubokomašůvecká venuše objevená F. Vildomcem.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. (ed.) 2008: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno.

Čižmář, Z. – Čižmář, M. – Lisá, L. 20004: Současný stav poznání opevnění osady kultury s moravskou malovanou keramikou v Hlubokých Mašůvkách, okr. Znojmo, in: M. Lutovský (ed.): Otázky neolitu a eneolitu 2003. Sborník referátů z 22. pracovního setkání badatelů zaměřených na výzkum neolitu a eneolitu, Český Brod – Kounice 23. až 26. září 2003, Praha, 219-240.

Neustupný, E. 1950: Opevněné neolitické osídlení v Hlubokých Mašůvkách na Moravě, AR II, 52-56.

Neustupný, E. 1951: Neolitická opevněná osada v Hlubokých Mašůvkách u Znojma, ČNM CXVII-XCIX, 11-49.

Válek, D. a kol. 2014: Sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou v Hlubokých Mašůvkách (výzkumy z let 1947–1950), Brno.

Vildomec, F. – Salmová, E. 1936-37: Ein wichtiges neolitisches Idol aus Mähren, IPEK 11, 1936-37, 32-36.

Letecký snímek s patrnými porostovými příznaky v místě příkopů. Převzato z Kuna, A. a kol. 2004.

V rámci únětické kultury výjimečná lokalita v podobě rovinného sídliště opevněného soustavou tří neckovitých příkopů. Tato výrazná poloha byla objevena díky letecké prospekci prováděné M. Bálkem v roce 1992. Archeologický výzkum zde proběhl pod záštitou Jihomoravského muzea ve Znojmě (pod vedením J. Kovárníka) v září roku 2005. Soustava příkopů tvoří půlkruh, který se z obou stran přimyká k poslední vyvýšenině terasy řeky Jevišovky. Hrana tvoří přirozenou ochranu, S směrem padá v prudký sráz. Vnější příkop dosahuje průměru 206 m, prostřední 175m a vnitřní 135 m.

Díky archeologickému výzkumu se podařilo areál datovat do starší fáze únětické kultury.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1996: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v roce 1992, PV 1992, 103-105.

Kovárník, J. 2007: Trojité opevnění předklasické fáze lidu únětické kultury u Hrušovan n/J, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 15, 207-232.

Kuna, A. a kol. 2004: Nedestruktivní archeologie. Teorie, metody a cíle, Praha.

Paleolitické kamenné nástroje z Jaroslavic. Převzato z Podborský - Vildomec 1972, obr. 5:2, 6, 10, 12.

Lovecká stanice nacházející se na vyvýšené poloze nad říční nivou (sv. strana zámeckého kopce) byla objevena již roku 1871 G. Wurmbrandem. Další výzkumy jsou spjaté s aktivitami J. Wankela, K. J. Mašky či J. Kniese. Vedle běžné kamenenné industrie a zvířecích kostí (sob, bizon, medvěd, kůň aj.) pochází z lokality kousky okru a zejména pak zdobená koňská tibie (dnes nezvěstná). J. Knies (1897, 69) popisuje zdobenou kost těmito slovy: „strana více vypouklá opatřena jest 48 krátkými rovnoběžnými a vodorovnými čárkami, které tvoří sloupec 125 mm vysoký a jsou od sebe dosti pravidelně na 2,5 mm vzdálené. Strana opačná více plochá má podobných čárek 24, tyto však jsou sice rovnoběžně, avšak šikmo nakloněné“. 

Vybraná literatura:

Knies J. 1897: Příspěvky ku poznání diluviálního člověka a ssavectva na Moravě, ČVMSO XIV, 61-81.

Oliva. M: 2007: Gravettien na Moravě, Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 1, Praha-Brno

Oliva, M. 2016: Encyklopedie paleolitu a mezolitu českých zemí, Brno.

Podborský, V. - Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojeska, Brno.

Svoboda, J. a kol. 1994: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.

Jevišovice-Hrad, poloha vyznačena šipkou. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Jedna z nejvýznamnějších lokalit moravského, potažmo středoevropského pravěku. Výšinné sídliště se nachází na levobřežním ostrohu, který se vypíná vysoko nad říčku Jevišovku. V archeologii užívaný název Starý zámek může být pro nezasvěceného do problematiky matoucí, protože se jedná o  místo kde stával středověký hrad, dnešní Starý zámek se nachází přímo naproti popisované lokalitě na pravobřežní ostrožně.

Popisovaná lokalita vešla do dějin díky výzkumům a genialitě J. Palliardiho, který zde na základě stratigrafických vztahů správně rozpoznal stáří jednotlivých vrstev a vytvořil první periodizaci eneolitu, která je s doplněním platná dodnes.

Vybraná literatura:

Červinka, I. L. 1896: Pravěká hradiska na Moravě, Kroměříž, 50.

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha, 136-138.

Medunová-Benešová, A. 1972: Jevišovice-Starý Zámek. Schicht B. Katalog der funde, FAM VI, Brno.

Medunová-Benešová, A. 1981: Jevišovice-Starý Zámek. Schicht C2, C1, C. Katalog der funde, FAM XIII, Brno.

Palliardi, J. 1912: Stratigrafické výsledky výzkumu na Starém Zámku u Jevišovic, Pravěk VIII, 17-20.

Sondy s vytěženou zeminou. Foto D. Rožnovský.

Pravěký těžební areál nacházející se v místě dnešního Krumlovského lesa a zaujímá celkovou plochu 100 ha. Pracovně je rozdělen do devíti těžebních revírů. Od roku 1994 zde provádí systematický výzkum ústav Anthropos Moravského zemského muzea pod vedením M. Olivy. Výzkumem bylo zjištěno, že těžba rohovce typu Krumlovský les začíná již v mezolitu, s vrcholem v závěru eneolitu a v únětické kultuře. Těžba zde končí v době laténské. Tato unikátní lokalita nedaleko Moravského Krumlova svou podstatou výrazně přesahuje hranice České republiky.

Vybraná literatura:

Oliva, M. 2002: Těžní jámy, rondely, hradiska . . .  Jak se to rýmuje? In: Neustupny, E (ed.): Archeologie nenalézaného, Praha – Plzeň, 153-186.

Oliva, M. 2005a: Výzkum pravěké těžby rohovce v Krumlovském lese, ČMM, Scientiae sociaeles XC, 161-183.

Oliva, M. 2010: Pravěké hornictví v Krumlovském lese: vznik a vývoj industriálně-sakrální krajiny na jižní Moravě, Brno.

Oliva, M. – Neruda, P. – Přichystal, A. 1999: Paradoxy těžby a distribuce rohovce z Krumlovského lesa – Paradox in the Excavation and Products Distribution of the Krumlov Forest Chert, PA XC, 229-318.

Rekonstrukce rondelu s černě vyznačenými místy výzkumů. Převzato z Podborský 1999.

Lokalita se nachází na severním okraji obce v trati zvané „Čtvrtky“ v prostoru dnešního zemědělského závodu. Lokalita byla objevena během budování JZD na počátku 60. let 20. století. Roku 1961 zde proběhl pod záštitou JMM ve Znojmě menší záchranný archeologický výzkum, během něhož byly zachyceny pozůstatky sídliště LnK a MMK. Větší výzkumy pod vedením R. Tichého probíhaly v letech 1962-1964. R. Tichý zachytil část ze soustavy příkopů, které autor výzkumu považoval za opevnění sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou. Nicméně dle V. Podborského, se nejedná o opevnění, nýbrž o dvojitý rondel sestávající se z vnitřního a vnějšího příkopu a tří vnitřních palisád. Zajímavostí je, že stejně datovaná osada i s rondelem se nachází zhruba 2 km v nedalekých Běhařovicích.

Z popisovaného sídliště kultury s moravskou malovanouz keramikou pochází známá křepická venuše (viz http://www.archeologieznojmo.cz/archeologicke-exponaty). Ta byla objevena a pro další generace zachráněna J. Stehlíkem na počátku 60. let 20. století.

Vybraná literatura:

Podborský, V. 1999: Křepice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 57-63.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Tichý, R. 1963: Eine befestigte neolitische Siedlung in Křepice, Bez. Znojmo, PV 1962, 22-25, Taf. 14.

Tichý, R. 1964: Pokračování výzkumu v Křepicích, o. Znojmo (moravsko-slovenská malovaná keramika), PV 1963, 15-16.

Tichý, R. 1965: Třetí výzkumná sezona na opevněném neolitickém sídlišti v Křepicích u Znojma, 28-29, tab. 35-37.

Tichý, R. 1976: Křepice – opevněná osada z období moravské malované keramiky na jižní Moravě, SPFFBU E 20-21, 239-244, obr. 1, tab. XXV-XXIX.

Vildomec, V. 1965: Neolitické osídlení v Křepicích, AR XVII, 176-178, 241.

Letecký snímek lokality. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Popisovaná lokalita se nachází na výrazné ostrožně vypínající se nad soutokem dvou menších vodních toků, Stupešickým potokem a říčkou Křepičkou. Ostrožna je ze tří stranpřirozeně chráněná až 50 m vysokémi strmými skalnatými srázy. Nejpřísupnější je ze severovýchodu, kde je terén mírný pozvolna se otevírá do krajiny. Právě v tomto nejzranitelnějším místě bylo vybudováno několikanásobné mohutné opevnění. To se skládalo minimálně ze tří dřevohlinitých hradeb, jejichž pozůstatky v podobě valů jsou stále v terénu patrné. Před každou hradbou/valem se nacházely příkopy, které jsou již bohužel zanesené. Bohužel stáří fortifikace není spolehlivě určeno. 

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Medunová-Benešová, A. 1986: Křepice, Bez. Znojmo. Äneolitische Höhensiedlung „Hradisko“. Katalog der Funde, Brno.

Droberjar, E. 2010: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Ostroh u Lukova. Mapa znázorňující sklonitost svahů lokality (vytvořeno v QGIS, podkladová data ©ČÚZK).

Hradisko „Ostroh“ u Lukova se nachází na území dnešního Národního parku Podyjí. Je situováno na výrazné jazykovité ostrožně, jenž se vypíná nad řekou Dyjí, která ji ze tří stran obtéká a s okolním terénem je spojena pouze na východní straně přes úzkou přístupovou šíji. Pravěké opevnění se skládá z několika okruhů. Nejníže položená soustava příkopů a valů se nachází na úpatí lokality. Druhý okruh opevnění je situované již v horních partiích hradiska a v dnešní době dochované pouze  na SV obvodu.

Zajímavý nález z lokality byl učiněn mezi léty 2011-2012, kdy náhodný nálezce objevil soubor železných předmětů, z nichž musíme vyzdvihnout časně laténský meč. Předměty byly dle odborné literatury uloženy v nevelké jámě, dle nálezce se údajně nacházely ve skalní štěrbině. Všechny předměty byly poškozeny velkým žárem, meč byl navíc před „spálením“ záměrně deformován. Vzhledem ke zjištěným okolnostem mohl soubor předmětů představovat výbavu žárového hrobu, nicméně vzhledem k nejasnosti uložení, nelze ani vyloučit rituální znehodnocení a uložení do „skály“.

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha, 168-169.

Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha. 227.

Kovárník, J. 2002: keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění. Aneb ján Lichardus má pravdu, SPFFBU M7, 33-54.

Kovárník, J. 2007: Pravěké hradiště a laténská pevnost Ostroh u Lukova, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 16, 373-392.

Nejedlá, A. 2014: První nález časně laténského meče na Moravě.

Výzkum rondelu. Foto archiv ÚAPP Brno, v.v.i.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze Pšeničné na katastrálním území obce Mašovice leží na výrazném návrší (nadmořská výška 350 – 360 metrů), které je z jihu obtékáno 2 bezejmennými vodními toky, na severu a východě je vymezeno Mašovickým potokem. Na prozkoumané ploše o rozloze kolem 3 hektarů se podařilo zachytit přes 400 archeologických objektů z průběhu téměř celého průběhu pravěku.

Nejvýznamnějšími nálezy je bezesporu odkryv dvojitého kruhového areálu, tzv. rondelu z období kultury s moravskou malovanou keramikou (fáze Ia) a objev duté ženské plastiky tzv. Hedviky z téže kultury (fáze IIa).

Vybraná literatura:

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 42, 2001, 133.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 43, 2002, 157-158, 182-183, 235-236.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 45, 2004, 127-128, 142-143, 171.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 46, 2005, 223-224.

Čižmář, Z.: Mašovice – „Pšeničné“ (okr. Znojmo), in: Čižmář, Z.: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno, 2008, 126-143.

Lokalita s místem nálezu ve svahu. Foto Jihomoravské muzeum ve Znojmě, p.o.

Lokalita leží SV směrem od obce Mikulovice a JV směrem od výšinné osady Hradisko. Místo nálezu je situované na výrazném svahu, který padá k V. Na úpatí svahu pravděpodobně protékala v minulosti dnes bezejmenná drobná vodoteč, jenž se dnes projevuje jako rozbahněná rýha.

Během měsíce ledna v roku 2015 byl do Jihomoravského muzea ve Znojmě náhodnými nálezci předán depot sedmi bronzových předmětů – šesti srpů a jednoho hrotu kopí. S nálezy nám byly předány také údaje o místě nálezu, tudíž jsme mohli provést rychlý záchranný výzkum zaměřený především na přesnou lokalizaci a dokumentaci nálezové situace.

Vybraná literatura:

Rožnovský, D. 2016: Mikulovice (k.ú. Mikulovice u Znojma, okr. Znojmo), PV 57-1, 216-217.

Terénní situace během výzkumu. Převzato z Golec 2004, Abb. 2, 4, 6-7.

Mohyla situovaná na vyšším táhlém návrší JV od obce byla porušená během hluboké orby na podzim roku 1954, systematický výzkum zde provedl J. Říhovský z Archeologického ústavu Akademie věd v jarních měsících roku 1955.

Během výzkumu se podařila zdokumentovat hrobová komora srubové konstrukce, zhruba 1 m vysoká. Kolem komory byly vystavěné až 1 m široké obvodové zdi, z volně ložených kamenů. Na východní straně se ve výšce dřevěného stropu podařila zachytit část vstupní chodby (dromos). Celý, bohatě vybavený hrob, byl překryt mohylou o průměru 26 m, původně 4-6 m vysokou.

Ojedinělost nálezu je dána především oním dromem, který je jediný svého druhu na Moravě a dále pak rozměry a bohatstvím milodarů.

Kresebná rekonstrukce morašické mohyly. Převzato z Golec 2004, Abb. 11, kresba K. Jenáčková.

Vybraná literatura:

Golec, M. 2004: Ein Dromos in Mähren, AR LVI, 532-560.

Říhovský, J. 1956: Mohyla horákovské kultury v Morašicích na Moravě, AR VIII, 13-18, obr. 21-26.

Výběr milodarů z hrobů. Převzato z Droberjar 2002.

Lokalita byla objevena díky porušení jednoho z hrobů v prostoru Albrechtovy cihelny v roce 1923. Téhož roku zahájil I. L. Červinka výzkum, během kterého bylo prozkoumáno 42 kostrových hrobů. V následujícím roce výzkum pokračoval na sousedním poli jistého pana Steimera. Během výzkumné sezóny bylo objeveno další ch 32 hrobů. Díky budování přípojky k RD v roce 2004 byl zachycen zatím poslední z hrobů náležející k popisovanému pohřebišti. Všechny hroby byly orientovány ve směru V–Z, zemřelí byli uložení v natažené poloze na zádech. Velká část hrobů byla vykradená.

Z. Čižmář upozorňuje na fakt, že na lokalitě neproběhl od Červinkových aktivit až do konce 90. let 20. století žádný další výzkum že a díky nárůstu výstavby RD byla zbylá část pohřebiště zničená.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. – Mrázek, I. 2007: Kostrový hrob z období stěhování národů z Nového Šaldorfa (okr. Znojmo). Příspěvek k poznání drobného šperku v 5. století n. l., Pravěk NŘ 16, 493–504.

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 216–217.

Tejral, Jaroslav 1982: Morava na sklonku antiky. Praha (zde 206–210, obr. 80–88, tab. XXIV2, 4, 7–13, 15–20, XXX:1–6).

Vrbka, A. 1924: Prähistorisches Begräbnisfeld in Edelspitz bei Znaim, ZDVFGMS 26, 118–123.

Letecký snímek téměř odtěžené lokality. Foto D. Rožnovský.

Dříve výrazná dominanta krajiny, která je dnes téměř celá zničená těžbou kamene. Lokalita se nachází zhruba 3,5 km SZ od obce Olbramovice a 1,5 km JZ od Vedrovic. Naleziště, které je známé od druhé poloviny 19. století, mělo původně dva vrcholy (nadmořská výška 487 a 371 m), mezi nimiž se nacházelo sedlo. Celý prostor hradiska byl opevněn valem, Z vrchol pak vymezovaly další dva valy. Původně se vnější opevnění, které je datováno do podolské fáze KSPP, skládalo z čelní kamenné zdi, za ní pak bylo hliněné těleso s dřevěnou konstrukcí a sypaný násep. Jeden z vnitřních obloukovitých valů je pak datován do starší doby bronzové, do únětické kultury či věteřovské skupiny, vnější z vnitřních valů pochází ze starší doby železné, z horákovské kultury.

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Knies, J. 1908: Předhistorické hradiště Leskoun u Olbramovic, Pravěk 4, 13-16.

Nekvasil, J. 1964: Zachraňovací výzkum na hradisku Leskouně u Olbramovic, PV 1963, 26-27.

Nekvasil, J. 1965: Další průzkum hradiska na Leskouně u Olbramovic, PV 1965, 34-35. Nekvasil, J. 1966: Průzkum opevnění na Leskouně, kat. Olbramovice, okr. Znojmo. PV 1965, 28-29.

Ondráček, J. 1960: Zachraňovací výzkum na vrchu Leskouně u Olbramovic, PV 1959, 53.

Parma, D. 2011: Olbramovice (okr. Znojmo), PV 52-1, 193-194

Salaš, M. 1989: Záchranný výzkum pozdně bronzové fortifikace na Leskouně u Olbramovic. (okr. Znojmo), PV 1986, 40-41.

Štrof, A. – Vitula, P. – Salaš, M. – Čižmářová, J. – Kundera, L. 1996: Zjišťovací výzkum na hradisku Leskoun u Olbramovic, PV 1992, 85-87.

Letecký snímek lokality. Foto. P. Faraga

Šobes se nachází v srdci Národního parku Podyjí. Více méně se jedná o polohu na výrazném levobřežním meandru řeky Dyje, která, hluboko zařízlá do místní krajiny, vytváří krásné kaňony. Lokalita je známá od počátku 70. let 20. století, kdy se započalo s terasováním střední části lokality. Na skutečnost, že se na lokalitě nachází nesčetné archeologické památky, které jsou soustavně ničeny, jako první upozornil rodák z Podmolí p. Štork, nejprve na brněnské univerzitě a posléze na Archeologickém ústavu Akademie věd. Do odborné literatury uvedl Šobes J. Říhovský. 

Vzhledem k tomu, že se lokalita nacházela v pohraničí, na samé hranici s Rakouskem, byla pro značnou část obyvatel ČR za minulého režimu nedostupná. Kvůli tomu, ale i kvůli malému zájmu odborníků, zůstávala oproti jiným upozaděná a první z větších výzkumů zde uskutečnil až v roce 2000 Z. Čižmář. Ten dochází k závěru, že k nejhustšímu osídlení dochází v podolské fázi kultury středodunajských popelnicových polí. Z tohoto období by měl pocházet také mohutný, několik metrů vysoký val, který lze ještě dnes spatřit v nejužším místě přístupové šíje. Další výzkumy se na lokalitě uskutečnily v letech 2015 a 2016, kdy pracovníci Jihomoravskémo muzea ve Znojmě provedli předstihový zjišťovací ZAV vyvolaný možnou rekultivací a s ní spojenou rigolací. Úkolem výzkumu bylo ověření zachovalosti a četnosti archeologických situací v jižní části vinice. Jedná se o celý spodní pás lokality táhnoucí se od Z k V, kde byla vytipována vhodná místa k položení sond. Během výzkumu Jihomoravského muzea ve Znojmě se potvrdily výjimečné a téměř neporušené archeologické situace, ať už v podobě kulturních vrstev či četných zahloubených objektů. Na základě našeho zjištění se Znovín Znojmo, a.s. rozhodl pro omlazování formou podsazování keřů révy vinné s minimálními zásahy do terénu.

Vedle běžných archeologických výzkumů zde provádí posledních 10 let systematické povrchové sběry D. Svoboda, díky čemuž si můžeme udělat lepší představu o hustotě osídlení v jednotlivých obdobích.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2001: Podmolí (okr. Znojmo). Přehled vyzkumů 42, 167–168.

Čižmář, Z. 2006: Podmolí. In: M. Čižmář, K. Geislerová:Vyzkumy – Ausgrabungen 1999–2004. Brno: Ústav archeologické památkové péče, Brno, 204–246.

Rožnovský, D. 2016: Podmolí (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 57-1, 224-225, 242.

Říhovský J. (1974): Nové sídliště s velatickou kulturou v Podmolí, Přehled výzkumů, 1973: 38-39.

Svoboda, D. 2015: Povrchový průzkum polykulturní lokality Šobes 2006–2014, Thayensia 12, 177-180.

Pohled na bývalý hliník sedlešovické cihelny s dnešní garážovou zástavbou. Foto D. Rožnovský.

Ojedinělý nález z období staršího paleolitu byl objeven během geologické exkuze, která v roce 1979, mimo jiného, zavítala i do hliníku zaniklé cihelny na JV svahu Kraví hory v Sedlešovicích. Jednostranně osekaný křemenný valoun nalezl R. Mortier z Bruselu.

Publikováno:

Oliva, M. 2016: Encyklopedie paleolitu a mezolitu českých zemí, Brno.

Svoboda, J. a kol. 1994: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.

Valoch, K. 1981: Stratifikovaný valounový nástroj ze Sedlešovic u Znojma, AR XXXIII, 92-94.

Foto archiv JMM ve Znojmě.

Koncem října roku 2017 nám byl p. Čermákem oznámen detektorový nález „nějakého“ kotle (nálezce p. Bartes) a 4. 11. 2017 proběhl rychlý záchranný výzkum, během kterého bylo zdokumentováno a vyzvednuto bronzové soudkovité vědro s železným kováním (prutem) pod okrajem. Typologicky lze předmět označit jako östlandské vědro typu Eggers 40/42. Zajímavostí jsou na první pohled patrné několikanásobné reparace vědra, zejména v oblasti dna. Ve vzdálenosti několika metrů od vědra se na povrchu nacházelo menší zdobené bronzové ucho z doby římské.

Vybraná literatura:

Rožnovský, D. 2018: Starý Petřín (k. ú. Jazovice, okr. Znojmo), PV 59-1, 213.

Dva hroby a pozůstatky dlouhé stavby kůlové konstrukce. Převzato ze Stuchlík, S. - Stuchlíková, J. 1999, tab. X.

V roce 1990 objevil M. Bálek při letecké prospekci oválný útvar tvořený dvojitým příkopem a ještě téhož roku přistoupl k menšímu sondážnímu výzkumu. Další odkryv proběhl roku 1997 pod vedením J. a S. Stuchlíkových. Výzkumy potvrdily, že se jedná o věteřovský rondeloid. Ve své době se jednalo o první takto datovaný kruhový areál. Ten se skládal ze dvou nepravidelně kruhových příkopů. Vnitřní příkop měl rozměry 100x80 m, šířka ústí se pohybovala v rozmezí 400 – 550 cm a šířka dna mezi 300 – 350 cm, hloubka mezi 170 – 180 cm. Rozměry vnějšího příkopu jsou 125-130x105 m, šířka ústí činila 500 cm, dna 340 cm a hloubka 220 cm. Příkopy náleží k typu „Sohlgraben“, tedy k typům s plochým dnem. Během výzkumu byla zachycena i kůlová stavba značných rozměrů (56,6 X 7,1 m, 101 kůlových jamek) se dvěma vstupy a orientací SZ – JV. V prostoru stavby byly zachyceny tři pohřby z různých období. Věteřovský pohřeb je považován za základovou oběť. Dále zde bylo objeveno pouze šest zásobních jam ze starší doby bronzové (únětická kultura, věteřovská skupina), což svědčí o tom, že se nejedná o běžné sídliště. Toto mohlo být využíváno ke kultovním účelům, ke shromažďování obyvatel nebo k obchodním jednáním. Běžné věteřovské sídliště se pravděpodobně nachází na úpatí návrší pod rondelem, což bude nutné ověřit výzkumem.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1991: Dvojitý kruhový příkop věteřovské skupiny u Šumic, okr. Znojmo AR XLIII, 247-352.

Stuchlík, S. 2001b: Věteřovský rondel v Šumicích, in: Podborský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, Brno, 167-178.

Stuchlík, S. – Stuchlíková, J. 1999: Šumice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol.: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 95-114.

Plán pohřebiště. Převzato z Lorencová - Beneš - Podborský, 1987.

Lokalita objevená díky zakládání nového vinohradu a s tím spojenou úpravou terénu formou rigolace. Lokalita je polykulturní s nálezy jak sídlištního, tak funerálního charakteru z různých období našeho pravěku. Důležitý je odkryv nekropole ze starší doby bronzové. Pohřebiště bylo situované na mírném táhlém jižním svahu, nedaleko vzdáleném od drobného vodního toku Těšetička. Během tří sezón bylo prozkoumáno 41 hrobů, ve kterých bylo pohřbeno celkem 45 jedinců. Častým jevem bylo použití kamene při úpravě hrobových jam.

Vybraná literatura:

Lorencová, A. – Beneš, J. – Podborský, V. 1987: Těšetice-Kyjovice 3. Únětické pohřebiště v Těšeticích-Vinohradech, Brno.

Letecký snímek rondelu. Převzato z Podborský V. a kol. 1993, tab. 9.

Poloha „Sutny“ se nachází mezi obcemi Těšetice a Kyjovice, SZ od Těšetic a JZ od Kyjovic. Leží na jihovýchodním sprašovém svahu (265 až 290 m nad m.), který se sklání k malému vodnímu toku Těšetička/Únanovka. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších polykulturních lokalit našeho i evropského pravěku rozkládající se na ploše o velikosti 13 ha. Tato situace je dána především tím, že se zde poprvé podařilo zachytit a zdokumentovat sociokultovní stavbu kultury s moravskou malovanou keramikou, tzv. rondel.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. (ed.) 2008: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno.

Golec, M. 2003: Těšetice-Kyjovice VI. Horákovská kultura v těšetickém mikroregionu, Brno.

Kazdová, E. 1984: Těšetice-Kyjovice 1. Starší stupeň kultury s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Kazdová, E. 1988: Osídlení lidu s vypíchanou keramikou v Sutnách u Těšetic-Kyjovic, SPFFBU E 33, 109-120.

Kazdová, E. 1989–1990: Hrob H 12 s vypíchanou keramikou a červeným barvivem z Těšetic-Kyjovic, SPFFBU E 34-35, 127-141.

Kazdová, E. 1996: Vypíchaná keramika z Těšetic-Kyjovic. Objekty 1. skupiny, SPFFBU M 1, 31-45.

Kazdová, E. – Lorencová, A. 1985: Společný hrob tří jedinců s vypíchanou keramikou z Těšetic-Kyjovic, okr. Znojmo, SPFFBU E 30, 7-22.

Podborský, V. 1985: Těšetice-Kyjovice II. Figurální plastika lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Podborský, V. 1988a: Těšetice-Kyjovice IV. Rondel osady lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Podborský, V. 1999b: Těšetice-Kyjovice II, III, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol.: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 57-61, tab. 1-2.

Podborský, V. a kol. 2005: Pravěk mikroregionu potoka TěšetičkyúÚnanovky. K problematice pravěkých sociálních struktur, Brno.

Podborský, V. –  Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Celkový plán výzkumu. Převzato z Bálek et al. 1999, obr. 2.

Během systematického leteckého snímkování Znojemska byla r 1990 objevená M. Bálkem nová archeologická lokalita. Ta se nachází na levobřežní terase řeky Jevišovky ve vzdálenosti zhruba 950 m od obce Tvořihráz.

Zjišťovací archeologický výzkum byl proveden ve třech etapách, a to v průběhu let 1990 a 1991. Během výzkumu se mimo objektů z jiných období, podařilo prozkoumat 4 hroby kultury se zvoncovitými poháry. Tři hroby obkružovaly kruhové příkopy. Ve vlastních hrobových jamách byly zachyceny doklady původních dřevěných konstrukcí.

Vedle většího množství keramických nálezů ze z hrobů podařilo vyzvednout také kostěné předměty, měděnou dýku a zejména pak vzácné vlasové ozdoby ze zlata.

Půdorys hrobu 1/90. Převzato z Převzato z Bálek et al. 1999, obr. 3.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1993: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v letech 1990-1991, PV 1991, 95-97.

Bálek, M. – Dvořák, P. Kovárník, J. – Matějíčková, A. 1999: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů v Tvořihrázi (okr. Znojmo), Pravěk – SUPPLEMENTUM 4, Brno.

Kresba a foto hrobu z pohřebiště. Převzato z Podborský, V. a kol. 2002.

Trať Široká u lesa se nachází jižně od obce Vedrovice na hřbetu široké terénní vlny, která je pokrytá silnou vrstvou naváté spraše. Popisovaná lokalita je mimo pohřebiště (viz níže) známá také paleolitickými pozůstatky a sídlištěm kultur s lineární a moravskou malovanou keramikou.

Pohřebiště bylo známo již od konce 19. století, kdy zde probíhaly amatérské výkopy a nálezy milodarů z lastur mořských mlžů Spondylus gaedoropus lákaly čím dál tím víc badatelů. Nicméně plošný výzkum pohřebiště proběhl až koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let 20. století. Během těchto sedmi let bylo pod vedením Vladimíra Ondruše prozkoumáno 85 kostrových pohřbů kultury s lineární keramikou.

Jednotlivé lokality s nálezy:

Vedrovice - pohřebiště - N 49°1.37787', E 16°21.89485'
Vedrovice - trať (i se sídlištěm) - N 49°1.29240', E 16°22.03905'

Vybraná literatura:

Podborský, V. a kol. 2002: Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineární keramikou ve Vedrovicích na Moravě, Brno.

Poloha na drahách na terénní mapě. Vytvořeno v QGIS, podkladová data ©ČÚZK.

Vysočanský mohylník se nachází na pravobřežní protáhlé ostožně řeky Želetavky. Přímo na protější straně se se nachází známá ostrožna s hradem Bítov. Slovanská nekropole ve Vysočanech má primát prvního, v úplnosti prozkjoumaného slovanského mohylníku na Moravě. 

Celkem bylo prozkoumáno 35 mohyl, ve kterých se nacházelo 44 pohřbů (38 kostrových, 6 žárových). Průměr mohyl se pohyboval v rozmezí 5-7 m, dochovaná výška pak v rozmezí 30-60 cm.

Žárové hroby - relativně bohatá výbava (kování věder, ocílky, přezky nebo hroty šípů). Jsou starší než kostrové, lze je datovat k r. 800, patrně i před rok 800.

Kostrové hroby - mrtví byli ukládáni do hrobových jam obložených kameny, případně dřevem. Zemřelí spočívali v natažené poloze orientovaní ve směru Z-V. V hrobech se nacházely skleněné korálky, prsteny, náušnice, keramické nádoby, nůž či sekera. Kostové hroby lze datovat do 9. století až první poloviny 10. století.

Vybraná literatura:

Král, J. 1959: Slovanský mohylník ve Vysočanech nad Dyjí, PA L, 197-226.

Lutovský, M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Fotografie z archeologického výzkumu z konce 19. století (archiv JMM ve Znojmě, p.o.)

Lokalita Znojmo-Novosady se nachází severovýchodním směrem od historického jádra města. Dnes je víceméně ohraničena ulicemi Jarošova, Kuchařovická a Palliardiho.

Největší věhlas se lokalitě dostalo díky objevu a popsání kultury s moravskou malovanou keramikou (MMK). Tu zde rozpoznal během archeologického výzkumu v roce 1888 J. Palliardi, který ji záhy uvádí do odborné literatury. Na Palliardiho odkryvy sídliště MMK navázal Z. Čižmář.

V roce 1899 zde proběhl výzkum pohřebiště únětické kultury prováděný J. Wisnarem.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2005: Znojmo (okr. Znojmo), PV 2006, 118-119.

Palliardi, J. 1888: Předhistorické památky města Znojma, ČVMSO V, 53-58, 115-121, 150-157.

Palliardi, J. 1894: Předhistorická sídla na Znojemsku (Neolitická osada u Velkých Mašovic, Neolithická osada na Novosadech ve Znojmě), ČVMSO XI, 91-95, tab. I., 128-138.

Palliardi, J. 1897: Die neolithischen Ansiedlungen mit bemalter Keramik in Mähren und Niederösterreich, Mittheilungen d. Praehistorischen Commission d. Kaiserlichen Akademie d. Wissenschafen in Wien, I Band, Nro. 4, 237-264.

Wisnar, J. 1899: Prähistorische Gräberfunde in Znaim, MAGW XXIX, Nr. 3, 64-65.

Letecký snímek lokality. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Lokalita Znojmo-Hrad se nachází v JZ části jádra města Znojma na parc. č. 113 v katastru Znojmo-město, okr. Znojmo na vysoké levobřežní skalní ostrožně vypínající se nad řekou Dyjí. V odborné literatuře se setkáváme se dvěma polohami, a to Hrad a Pivovar. Polohou hradu se myslí část ostrožny, kde byl vybudován vnitřní středověký hrad, zatímco označení Pivovar, se logicky vžilo pro prostor pivovaru, který se nachází v prostoru vnějšího znojemského hradu.

První výraznější stopy osídlení spadají do kultury s nálevkovitými poháry, nepočetnými nálezy je zastoupen komplex Retz-Křepice-Bajč. Díky náhodným nálezům máme doložené osídlení na hradní ostrožně i v kultuře s kanelovanou keramikou, jevišovické kultuře a dokonce i v kultuře se zvoncovitými poháry. Velice silné a intenzivní osídlení hradní ostrožny bylo ve starší době bronzové, v únětické kultuře. Z tohoto období máme na lokalitě doklady výšinného sídliště a především se zde v roce 1894 podařil objevit depot 70 hřiven. Na únětické osídlení plynule navazuje sídelní aktivita věteřovské skupiny. V této době mohlo být výšinné sídliště již opevněno. Kulturně nepřerušené pokračování osídlení hradního prostoru by mělo dokazovat několik střepů středodunajské mohylové kultury ze střední doby bronzové. Po krátkém hiátu v mladší době bronzové se sem sídelní aktivita vrací v podolské kultuře v pozdní době bronzové s následným pokračováním ve starší době železné. S přechodem k mladší době železné, tzv. laténské, osídlení v prostoru dnešního hradu končí a spolehlivě je doloženo až v mladší době hradištní v 11. století. Počátky hradu je možné hledat po roce 1092, koncem 12. a počátkem 13. století nabývá podoby vrcholně středověkého hradu. Je zbudován hradební příkop vylámaný ve skalnatém podloží. Na "oddělené" ostrožně vzniká palác, válcová věž a kaple s protáhlou apsidou. Tehdejší vnitřní hrad víceméně zabíral plochu dnešního zámku (Naproti příkopu je na skalní vyvýšenině, postavená románská rotunda sv. Kateřiny, původně Nanebevzetí P. Marie. Dnešní skalní vyvýšenina je původně součástí jakési vyvýšené roviny s podkovovitým ukončením.

Vybraná literatura:

Houšťová, A. 1960: Kultura nálevkovitých pohárů na Moravě, FAP 3, Praha.

Klíma, B. 1995: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů, Brno.

Kudělka, Z. - Borský, P. - Konečný, L. J. - Samek, B. 1990-1992: Výzkum románské archytektury na Moravě VI, SPFFBU F 34-36, 183-204.

Palliardi, J. 1984: Hromadný nález bronzů na hradě znojemském, ČVMSO 11, 104-105.

Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha.

Podborský, V. 1970a: Mähren in der Spätbronzezeit, Brno.

Podborský, V. 1970b: Jihomoravská halštatská sídliště - I, SPFFBU E 15, 7-102.

Podborský, V. 1988: Pravěké osídlení znojemského hradu, SPFFBU E 33, 121-140.

Podborský, V. - Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Stuchlík, S. 1985: Výšinná sídliště únětické kultury na Moravě, in: Frühbronzeitliche befestigte Siedlungen in Mittleeuropa, Warszawa-Kraków, 129-142.

Vildomev, F. 1931: Soupis praehistorických nálezů ze Znojemska, HP 8, 7-11.

Plán rondelu. Převzato z Kovárník 1999, obr. 4.

Naleziště se rozkládá zhruba 500 m JV směrem od obce Běhařovice v trati „Za kostelem“. Lokalita byla objevena M. Bálkem při leteckém snímkování v roce 1988 a vlastní výkopové práce se zde uskutečnily v roce 1996. Během sondážního výzkumu byly odkryty severní a jižní vstup do areálu a byl získán početný keramický materiál, ze kterého vynikají části ženských sošek, tzv. venuší a zlomek kvádru interpretovaného jako oltář.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1992: Nové sídliště s kruhovým příkopem lidu s moravskou malovanou keramikou v Běhařovicích, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 2, 99–103.

Kovárník, J. 1999: Běhařovice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 25–38, tab. I.

Převzato z Rožnovský 2016, obr. 3.

Na konci 19. století byl na poli A. Dvořáka rozrušen žárový hrob germánského válečníka z druhé poloviny 2. století. Bojovník byl na poslední cestu vybaven mečem typu Pompeje (zdeformovaný žárem), železnou sekyrou a štítem, ze kterého se dochovala štítová puklice.

Vybraná literatura:

Červinka, I. L. 1937: Germáni na Moravě. Archeologický přehled k otázce o původu deformovaných lebek ve střední Evropě, Anthropologie I4, I936 (1937), s. 107–146.

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 45–46.

Rožnovský, D. 2016: Dávná minulost Blížkovic, in: Blížkovice, Brno 2016, 6–11.

Ternénní snímky vybraných mohyl. Převzato ze Stuchlík, S. 2006, tab. 2.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze „Nad dvorem“ na katastru obce Borotice. Mohylník se nachází na pravém břehu Jevišovky na vyvýšené říční terase. Na mírném severním svahu (225 – 235 m n. m.) se nachází 29 mohyl ze starší a střední doby bronzové. Do některých mohyl bylo zapuštěno několik žárových a kostrových hrobů z mladší doby železné a 40 kostrových pohřbů z období stěhování národů z 1. pol. 6. století.

Pohřebiště je významné zejména tím, že se jedná o první pohřebiště věteřovské skupiny na Moravě.

Vybraná literatura:

Brandl, V. 1892: Kniha pro každého Moravana, Brno, 2. vydání.

Podborský, V. 1963: Zpráva o počáteční fázi výzkumu mohylníku u Borotic (okr. Znojmo), SPFFBU E 8, 125-128.

Stuchlík, S. 2006: Borotice. Mohylové pohřebiště z doby bronzové, Brno.

Stuchlík, S. 2011: Das Gräberfeld von Borotice, in: Tejral, J. a kol.: Langobardische Gräberfelder in Mähren I., Brno, 75-127.

Lokalita se nachází na pravém břehu řeky Jevišovky. Byla objevena v malém písníku otevřeném v roce 1935 kvůli těžbě písku na stavbu tzv. Jiráskova domu. K nálezu došlo 14. 8. 1935 a po jeho ohlášení občany nálezu vysílá A. Vrbka do terénu F. Dostála. Keramický depot skládající se ze 13 nádob a několika střepů byl uložen do jámy o velikosti 140 x 120 cm. I když hromadný nález ze země vyzvedl výše zmíněný p. Dostál, tak o veřejnost o nálezu informoval A. Vrbka.

Fotografie kompletního depotu pořízená v roce 1935. Archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Vybraná literatura:

Kovárník, J. 1995: Dějiny archeologických výzkumů na jihozápadní Moravě, Sborník příspěvků proslovených na I. obnoveném sjezdu Moravskoslezského klubu v Moravských Budějovicích 16. – 17. srpna 1995, Brno, 23–30.

Kovárník, J. 2002: Keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění aneb Ján Lichardus má pravdu, SPFFBU M 7, 33–54, Tab. IV–VII.

Vrbka, A. 1936: Bericht, Museal-Jahreshauptbericht 1935, Südmährerland, Znaimer Wochenblatt 17, č. 12 (26. 3. 1936).

Milodary z hrobu spolu s lebkou. Foto archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Kolem roku 1969 došlo při stavbě JZD k porušení několika kostrových hrobů z období stěhování národů. Bohužel až na inventář z ženského hrobu jsou ostatní nálezy ztraceny. Bohužel bližší nálezové okolnosti se nám nedochovaly. Nicméně z hrobu pochází ženská lebka, menší hliněná, na kruhu točená nádoba, hliněný přeslen, jantarový a skleněný korál, zlomky kostěného hřebene a především pak dvě stříbrné pozlacené paprskovité spony. Hrob lze datovat do druhé poloviny 5. století.

Vybraná literatura:

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 45-46.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Znojemsko v pravěku, Brno, 128, 155, tab. LI:8, LII:17, 18.

Tejral, J. 1982: Morava na sklonku antiky, Praha, 200, obr. 32, tab. XXI-XXII:1-2, 4-5, 7-8.

Část zkoumané plochy po ukončení výzkumu. Foto archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Donedávna vcelku bezvýznamná archeologická lokalita se nachází v poloze „Sad u nádraží“ na katastru obce Dyje (dříve Milfron). Pravěké osídlení je situované na levém břehu řeky Dyje, na mírném sprašovém návrší, které se pozvolna sklání k východu a výrazně padá jižním směrem. Drobná záchranná akce na lokalitě proběhla roku 2005, když pracovníci ÚAPP Brno zdokumentovali tři objekty rámcově kladené do doby bronzové. Výrazně větší akce se uskutečnila v první polovině roku 2014. Pod vedením archeologa Jihomoravského muzea ve Znojmě byla prozkoumána plocha o velikosti necelého hektaru. Na skryté ploše bylo rozpoznáno přes sto archeologických objektů, z nichž mnohé si zasluhují bližší pozornost. Byla zachycena kovolitecká pícka kultury nálevkovitých pohárů s částí odlévací pánvičky (první na Moravě), pod vedením D. Rožnovského byly zdokumentovány dva hroby únětické kultury. V jednom z hrobů se nacházely dvě vlasové ozdoby z dvojitého drátu, které byly vyrobené z měděné tyčinky potažené tenkou folií ze slitiny zlata a stříbra. Tento postup při výrobě šperku ÚK byl na území Moravy zachycen poprvé. Důležitý je i odkryv části domu věteřovské skupiny, který je vymezen zahloubenými žlaby a řadami kůlových jamek. Jedná se teprve o druhou stavbu možné srubové konstrukce ze závěru starší doby bronzové na Znojemsku.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2006: Dyje (okr. Znojmo), PV 47, 140.

Rožnovský, D. 2016-v tisku: Dva hroby únětické kultury s kamennou konstrukcí z katastru obce Dyje (okr. Znojmo), Pravěk NŘ 23.

Rožnovský, D. 2015: Dyje (okr. Znojmo), PV 56-1, 165, 178-179.

Rožnovský, D. – Šmíd, M. 2016-v tisku: Objekt kultury nálevkovitých pohárů s doklady metalurgie mědi z obce Dyje, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 23.

Převzato z Čižmář, Z. (ed.) 2008.

Rozsáhlé sídliště se nachází na jihozápadním okraji obce Hluboké Mašůvky. Rozkládá se na dvou tratích Padělky a Nivky, které od sebe ještě donedávna oddělovala polní, dnes asfaltová, cesta. Osídlení se soustřeďovalo na jihovýchodním svahu Plenkovického kopce. Pravěké objekty byly zahlubovány do mocných sprašových návějí. Během dlouhodobě trvajících výzkumů se podařily zdokumentovat pozůstatky mnoha pravěkých kultur (několik set objektů), nicméně nad ostatními vyniká opevněné sídliště z období kultury s moravskou malovanou keramikou. Z hmotných nálezů vyniká celosvětově známá hlubokomašůvecká venuše objevená F. Vildomcem.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. (ed.) 2008: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno.

Čižmář, Z. – Čižmář, M. – Lisá, L. 20004: Současný stav poznání opevnění osady kultury s moravskou malovanou keramikou v Hlubokých Mašůvkách, okr. Znojmo, in: M. Lutovský (ed.): Otázky neolitu a eneolitu 2003. Sborník referátů z 22. pracovního setkání badatelů zaměřených na výzkum neolitu a eneolitu, Český Brod – Kounice 23. až 26. září 2003, Praha, 219-240.

Neustupný, E. 1950: Opevněné neolitické osídlení v Hlubokých Mašůvkách na Moravě, AR II, 52-56.

Neustupný, E. 1951: Neolitická opevněná osada v Hlubokých Mašůvkách u Znojma, ČNM CXVII-XCIX, 11-49.

Válek, D. a kol. 2014: Sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou v Hlubokých Mašůvkách (výzkumy z let 1947–1950), Brno.

Vildomec, F. – Salmová, E. 1936-37: Ein wichtiges neolitisches Idol aus Mähren, IPEK 11, 1936-37, 32-36.

Část začištěné plochy s patrnými archeologickými objekty. Foto archiv ÚAPP Brno, v.v.i.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze Loydova cihelna, U pískovny, pískovna bývalého JZD na katastrálním území obce Hodonice na výrazné levobřežní terase řeky Dyje. Terasa se svažuje mírně jihozápadním směrem. Vzdálenost naleziště od řeky je zhruba 1,2 km vzdušnou čarou. Leží v nadmořské výšce 215 – 232 m. Na prozkoumané ploše o rozloze kolem přes 5 hektarů se podařilo zachytit několik set zahloubených objektů z průběhu téměř celého pravěku až raného středověku. 

Lokalita je známá především díky osadě ze závěru starší doby bronzové, z období věteřovské skupiny. Sídliště této kulturní skupiny je jedno z největších známých v prostoru Moravy a Dolního Rakouska. Právě zde byly roku 2010 D. Humpolou z ÚAPP Brno zachyceny první pozůstatky stavby srubové konstrukce z období věteřovské skupiny. Mimo toho se mu zde podařilo prozkoumat tři hroby eneolitické kultury se zvoncovitými poháry.

Jednotlivé lokality s nálezy:

Hodonice - Loydova cihelna - N 48°50.24795', E 16°10.23038'
Hodonice - U pískovny - N 48°50.25980', E 16°10.46373'
Hodonice - bývalá pískovna JZD - N 48°50.14032', E 16°10.50140'

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2004b: Hodonice (okr. Znojmo), PV 45, 157–158.

Humpola, D. 2012: Hodonice (okr. Znojmo), PV 53-1, 128, 146, 163.

Palliardi, J. 1895b: Předhistorická sídla na Znojemsku. Kulturní jámy v Horních Dunajovicích. Sídliště nad „Mírovcem“ u     Grešlového Mýta. Kulturní jámy u Hodonic, ČVSMO XII, 17–22, 49–56, 89–98, 125–135.

Petřík, J. – Prokeš, L. – Humpola, D. – Fajkošová, Z. – Kuča, M. – Šabatová, K. – Kazdová, E. 2012: Pedogeochemical investigation of the Bell Beaker Culture graves from sites Hodonice and Těšetice-Kyjovice, South Moravia, in: Kolář, J. - Trampota, F.: Theoretical and Methodological Considerations in Central European Neolithic Archaeology Proceedings of the ‘Theory and Method in Archaeology of the Neolithic (7th - 3rd millennium BC)’ conference held in Mikulov, Czech Republic, 26th – 28th of October 2010, Oxford, 45–64.

Podborský, V. –  Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Rakovská, J. – Stuchlík, S. 1980: Záchranný výzkum sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou a věteřovského typu v Hodonicích (okr. Znojmo), PV 1978, 12.

Rakovská, J. – Stuchlík, S. 1981: Pokračování záchranného výzkumu věteřovského sídliště v Hodonicích (okr. Znojmo), PV 1979, 21–22, obr. 8, 9.

Rožnovský, D. 2012: Nejnovější soupis lidských ostatků na věteřovském sídlišti v Hodonicích (okr. Znojmo), Pravěk NŘ 20, 61–85.

Rožnovský, D. 2016: Věteřovské sídliště v Hodonicích a jeho postavení v rámci starší doby bronzové na Znojemsku, Opava (rkp. disertační práce).

Stuchlíková, J. 1988: Starobronzové nálezy z Hodonic ve sbírkách Moravského muzea v Brně, ČMM, scientiae sociaeles LXXIII, 29–43.

Paleolitické kamenné nástroje z Jaroslavic. Převzato z Podborský - Vildomec 1972, obr. 5:2, 6, 10, 12.

Lovecká stanice nacházející se na vyvýšené poloze nad říční nivou (sv. strana zámeckého kopce) byla objevena již roku 1871 G. Wurmbrandem. Další výzkumy jsou spjaté s aktivitami J. Wankela, K. J. Mašky či J. Kniese. Vedle běžné kamenenné industrie a zvířecích kostí (sob, bizon, medvěd, kůň aj.) pochází z lokality kousky okru a zejména pak zdobená koňská tibie (dnes nezvěstná). J. Knies (1897, 69) popisuje zdobenou kost těmito slovy: „strana více vypouklá opatřena jest 48 krátkými rovnoběžnými a vodorovnými čárkami, které tvoří sloupec 125 mm vysoký a jsou od sebe dosti pravidelně na 2,5 mm vzdálené. Strana opačná více plochá má podobných čárek 24, tyto však jsou sice rovnoběžně, avšak šikmo nakloněné“. 

Vybraná literatura:

Knies J. 1897: Příspěvky ku poznání diluviálního člověka a ssavectva na Moravě, ČVMSO XIV, 61-81.

Oliva. M: 2007: Gravettien na Moravě, Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 1, Praha-Brno

Oliva, M. 2016: Encyklopedie paleolitu a mezolitu českých zemí, Brno.

Podborský, V. - Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojeska, Brno.

Svoboda, J. a kol. 1994: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.

Jevišovice-Hrad, poloha vyznačena šipkou. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Jedna z nejvýznamnějších lokalit moravského, potažmo středoevropského pravěku. Výšinné sídliště se nachází na levobřežním ostrohu, který se vypíná vysoko nad říčku Jevišovku. V archeologii užívaný název Starý zámek může být pro nezasvěceného do problematiky matoucí, protože se jedná o  místo kde stával středověký hrad, dnešní Starý zámek se nachází přímo naproti popisované lokalitě na pravobřežní ostrožně.

Popisovaná lokalita vešla do dějin díky výzkumům a genialitě J. Palliardiho, který zde na základě stratigrafických vztahů správně rozpoznal stáří jednotlivých vrstev a vytvořil první periodizaci eneolitu, která je s doplněním platná dodnes.

Vybraná literatura:

Červinka, I. L. 1896: Pravěká hradiska na Moravě, Kroměříž, 50.

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha, 136-138.

Medunová-Benešová, A. 1972: Jevišovice-Starý Zámek. Schicht B. Katalog der funde, FAM VI, Brno.

Medunová-Benešová, A. 1981: Jevišovice-Starý Zámek. Schicht C2, C1, C. Katalog der funde, FAM XIII, Brno.

Palliardi, J. 1912: Stratigrafické výsledky výzkumu na Starém Zámku u Jevišovic, Pravěk VIII, 17-20.

Sondy s vytěženou zeminou. Foto D. Rožnovský.

Pravěký těžební areál nacházející se v místě dnešního Krumlovského lesa a zaujímá celkovou plochu 100 ha. Pracovně je rozdělen do devíti těžebních revírů. Od roku 1994 zde provádí systematický výzkum ústav Anthropos Moravského zemského muzea pod vedením M. Olivy. Výzkumem bylo zjištěno, že těžba rohovce typu Krumlovský les začíná již v mezolitu, s vrcholem v závěru eneolitu a v únětické kultuře. Těžba zde končí v době laténské. Tato unikátní lokalita nedaleko Moravského Krumlova svou podstatou výrazně přesahuje hranice České republiky.

Vybraná literatura:

Oliva, M. 2002: Těžní jámy, rondely, hradiska . . .  Jak se to rýmuje? In: Neustupny, E (ed.): Archeologie nenalézaného, Praha – Plzeň, 153-186.

Oliva, M. 2005a: Výzkum pravěké těžby rohovce v Krumlovském lese, ČMM, Scientiae sociaeles XC, 161-183.

Oliva, M. 2010: Pravěké hornictví v Krumlovském lese: vznik a vývoj industriálně-sakrální krajiny na jižní Moravě, Brno.

Oliva, M. – Neruda, P. – Přichystal, A. 1999: Paradoxy těžby a distribuce rohovce z Krumlovského lesa – Paradox in the Excavation and Products Distribution of the Krumlov Forest Chert, PA XC, 229-318.

Rekonstrukce rondelu s černě vyznačenými místy výzkumů. Převzato z Podborský 1999.

Lokalita se nachází na severním okraji obce v trati zvané „Čtvrtky“ v prostoru dnešního zemědělského závodu. Lokalita byla objevena během budování JZD na počátku 60. let 20. století. Roku 1961 zde proběhl pod záštitou JMM ve Znojmě menší záchranný archeologický výzkum, během něhož byly zachyceny pozůstatky sídliště LnK a MMK. Větší výzkumy pod vedením R. Tichého probíhaly v letech 1962-1964. R. Tichý zachytil část ze soustavy příkopů, které autor výzkumu považoval za opevnění sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou. Nicméně dle V. Podborského, se nejedná o opevnění, nýbrž o dvojitý rondel sestávající se z vnitřního a vnějšího příkopu a tří vnitřních palisád. Zajímavostí je, že stejně datovaná osada i s rondelem se nachází zhruba 2 km v nedalekých Běhařovicích.

Z popisovaného sídliště kultury s moravskou malovanouz keramikou pochází známá křepická venuše (viz http://www.archeologieznojmo.cz/archeologicke-exponaty). Ta byla objevena a pro další generace zachráněna J. Stehlíkem na počátku 60. let 20. století.

Vybraná literatura:

Podborský, V. 1999: Křepice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 57-63.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Tichý, R. 1963: Eine befestigte neolitische Siedlung in Křepice, Bez. Znojmo, PV 1962, 22-25, Taf. 14.

Tichý, R. 1964: Pokračování výzkumu v Křepicích, o. Znojmo (moravsko-slovenská malovaná keramika), PV 1963, 15-16.

Tichý, R. 1965: Třetí výzkumná sezona na opevněném neolitickém sídlišti v Křepicích u Znojma, 28-29, tab. 35-37.

Tichý, R. 1976: Křepice – opevněná osada z období moravské malované keramiky na jižní Moravě, SPFFBU E 20-21, 239-244, obr. 1, tab. XXV-XXIX.

Vildomec, V. 1965: Neolitické osídlení v Křepicích, AR XVII, 176-178, 241.

Letecký snímek lokality. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Popisovaná lokalita se nachází na výrazné ostrožně vypínající se nad soutokem dvou menších vodních toků, Stupešickým potokem a říčkou Křepičkou. Ostrožna je ze tří stranpřirozeně chráněná až 50 m vysokémi strmými skalnatými srázy. Nejpřísupnější je ze severovýchodu, kde je terén mírný pozvolna se otevírá do krajiny. Právě v tomto nejzranitelnějším místě bylo vybudováno několikanásobné mohutné opevnění. To se skládalo minimálně ze tří dřevohlinitých hradeb, jejichž pozůstatky v podobě valů jsou stále v terénu patrné. Před každou hradbou/valem se nacházely příkopy, které jsou již bohužel zanesené. Bohužel stáří fortifikace není spolehlivě určeno. 

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Medunová-Benešová, A. 1986: Křepice, Bez. Znojmo. Äneolitische Höhensiedlung „Hradisko“. Katalog der Funde, Brno.

Droberjar, E. 2010: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Ostroh u Lukova. Mapa znázorňující sklonitost svahů lokality (vytvořeno v QGIS, podkladová data ©ČÚZK).

Hradisko „Ostroh“ u Lukova se nachází na území dnešního Národního parku Podyjí. Je situováno na výrazné jazykovité ostrožně, jenž se vypíná nad řekou Dyjí, která ji ze tří stran obtéká a s okolním terénem je spojena pouze na východní straně přes úzkou přístupovou šíji. Pravěké opevnění se skládá z několika okruhů. Nejníže položená soustava příkopů a valů se nachází na úpatí lokality. Druhý okruh opevnění je situované již v horních partiích hradiska a v dnešní době dochované pouze  na SV obvodu.

Zajímavý nález z lokality byl učiněn mezi léty 2011-2012, kdy náhodný nálezce objevil soubor železných předmětů, z nichž musíme vyzdvihnout časně laténský meč. Předměty byly dle odborné literatury uloženy v nevelké jámě, dle nálezce se údajně nacházely ve skalní štěrbině. Všechny předměty byly poškozeny velkým žárem, meč byl navíc před „spálením“ záměrně deformován. Vzhledem ke zjištěným okolnostem mohl soubor předmětů představovat výbavu žárového hrobu, nicméně vzhledem k nejasnosti uložení, nelze ani vyloučit rituální znehodnocení a uložení do „skály“.

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha, 168-169.

Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha. 227.

Kovárník, J. 2002: keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění. Aneb ján Lichardus má pravdu, SPFFBU M7, 33-54.

Kovárník, J. 2007: Pravěké hradiště a laténská pevnost Ostroh u Lukova, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 16, 373-392.

Nejedlá, A. 2014: První nález časně laténského meče na Moravě.

Výzkum rondelu. Foto archiv ÚAPP Brno, v.v.i.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze Pšeničné na katastrálním území obce Mašovice leží na výrazném návrší (nadmořská výška 350 – 360 metrů), které je z jihu obtékáno 2 bezejmennými vodními toky, na severu a východě je vymezeno Mašovickým potokem. Na prozkoumané ploše o rozloze kolem 3 hektarů se podařilo zachytit přes 400 archeologických objektů z průběhu téměř celého průběhu pravěku.

Nejvýznamnějšími nálezy je bezesporu odkryv dvojitého kruhového areálu, tzv. rondelu z období kultury s moravskou malovanou keramikou (fáze Ia) a objev duté ženské plastiky tzv. Hedviky z téže kultury (fáze IIa).

Vybraná literatura:

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 42, 2001, 133.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 43, 2002, 157-158, 182-183, 235-236.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 45, 2004, 127-128, 142-143, 171.

Čižmář, Z.: Mašovice (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 46, 2005, 223-224.

Čižmář, Z.: Mašovice – „Pšeničné“ (okr. Znojmo), in: Čižmář, Z.: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno, 2008, 126-143.

Lokalita s místem nálezu ve svahu. Foto Jihomoravské muzeum ve Znojmě, p.o.

Lokalita leží SV směrem od obce Mikulovice a JV směrem od výšinné osady Hradisko. Místo nálezu je situované na výrazném svahu, který padá k V. Na úpatí svahu pravděpodobně protékala v minulosti dnes bezejmenná drobná vodoteč, jenž se dnes projevuje jako rozbahněná rýha.

Během měsíce ledna v roku 2015 byl do Jihomoravského muzea ve Znojmě náhodnými nálezci předán depot sedmi bronzových předmětů – šesti srpů a jednoho hrotu kopí. S nálezy nám byly předány také údaje o místě nálezu, tudíž jsme mohli provést rychlý záchranný výzkum zaměřený především na přesnou lokalizaci a dokumentaci nálezové situace.

Vybraná literatura:

Rožnovský, D. 2016: Mikulovice (k.ú. Mikulovice u Znojma, okr. Znojmo), PV 57-1, 216-217.

Terénní situace během výzkumu. Převzato z Golec 2004, Abb. 2, 4, 6-7.

Mohyla situovaná na vyšším táhlém návrší JV od obce byla porušená během hluboké orby na podzim roku 1954, systematický výzkum zde provedl J. Říhovský z Archeologického ústavu Akademie věd v jarních měsících roku 1955.

Během výzkumu se podařila zdokumentovat hrobová komora srubové konstrukce, zhruba 1 m vysoká. Kolem komory byly vystavěné až 1 m široké obvodové zdi, z volně ložených kamenů. Na východní straně se ve výšce dřevěného stropu podařila zachytit část vstupní chodby (dromos). Celý, bohatě vybavený hrob, byl překryt mohylou o průměru 26 m, původně 4-6 m vysokou.

Ojedinělost nálezu je dána především oním dromem, který je jediný svého druhu na Moravě a dále pak rozměry a bohatstvím milodarů.

Kresebná rekonstrukce morašické mohyly. Převzato z Golec 2004, Abb. 11, kresba K. Jenáčková.

Vybraná literatura:

Golec, M. 2004: Ein Dromos in Mähren, AR LVI, 532-560.

Říhovský, J. 1956: Mohyla horákovské kultury v Morašicích na Moravě, AR VIII, 13-18, obr. 21-26.

Výběr milodarů z hrobů. Převzato z Droberjar 2002.

Lokalita byla objevena díky porušení jednoho z hrobů v prostoru Albrechtovy cihelny v roce 1923. Téhož roku zahájil I. L. Červinka výzkum, během kterého bylo prozkoumáno 42 kostrových hrobů. V následujícím roce výzkum pokračoval na sousedním poli jistého pana Steimera. Během výzkumné sezóny bylo objeveno další ch 32 hrobů. Díky budování přípojky k RD v roce 2004 byl zachycen zatím poslední z hrobů náležející k popisovanému pohřebišti. Všechny hroby byly orientovány ve směru V–Z, zemřelí byli uložení v natažené poloze na zádech. Velká část hrobů byla vykradená.

Z. Čižmář upozorňuje na fakt, že na lokalitě neproběhl od Červinkových aktivit až do konce 90. let 20. století žádný další výzkum že a díky nárůstu výstavby RD byla zbylá část pohřebiště zničená.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. – Mrázek, I. 2007: Kostrový hrob z období stěhování národů z Nového Šaldorfa (okr. Znojmo). Příspěvek k poznání drobného šperku v 5. století n. l., Pravěk NŘ 16, 493–504.

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 216–217.

Tejral, Jaroslav 1982: Morava na sklonku antiky. Praha (zde 206–210, obr. 80–88, tab. XXIV2, 4, 7–13, 15–20, XXX:1–6).

Vrbka, A. 1924: Prähistorisches Begräbnisfeld in Edelspitz bei Znaim, ZDVFGMS 26, 118–123.

Letecký snímek téměř odtěžené lokality. Foto D. Rožnovský.

Dříve výrazná dominanta krajiny, která je dnes téměř celá zničená těžbou kamene. Lokalita se nachází zhruba 3,5 km SZ od obce Olbramovice a 1,5 km JZ od Vedrovic. Naleziště, které je známé od druhé poloviny 19. století, mělo původně dva vrcholy (nadmořská výška 487 a 371 m), mezi nimiž se nacházelo sedlo. Celý prostor hradiska byl opevněn valem, Z vrchol pak vymezovaly další dva valy. Původně se vnější opevnění, které je datováno do podolské fáze KSPP, skládalo z čelní kamenné zdi, za ní pak bylo hliněné těleso s dřevěnou konstrukcí a sypaný násep. Jeden z vnitřních obloukovitých valů je pak datován do starší doby bronzové, do únětické kultury či věteřovské skupiny, vnější z vnitřních valů pochází ze starší doby železné, z horákovské kultury.

Vybraná literatura:

Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Knies, J. 1908: Předhistorické hradiště Leskoun u Olbramovic, Pravěk 4, 13-16.

Nekvasil, J. 1964: Zachraňovací výzkum na hradisku Leskouně u Olbramovic, PV 1963, 26-27.

Nekvasil, J. 1965: Další průzkum hradiska na Leskouně u Olbramovic, PV 1965, 34-35. Nekvasil, J. 1966: Průzkum opevnění na Leskouně, kat. Olbramovice, okr. Znojmo. PV 1965, 28-29.

Ondráček, J. 1960: Zachraňovací výzkum na vrchu Leskouně u Olbramovic, PV 1959, 53.

Parma, D. 2011: Olbramovice (okr. Znojmo), PV 52-1, 193-194

Salaš, M. 1989: Záchranný výzkum pozdně bronzové fortifikace na Leskouně u Olbramovic. (okr. Znojmo), PV 1986, 40-41.

Štrof, A. – Vitula, P. – Salaš, M. – Čižmářová, J. – Kundera, L. 1996: Zjišťovací výzkum na hradisku Leskoun u Olbramovic, PV 1992, 85-87.

Letecký snímek lokality. Foto. P. Faraga

Šobes se nachází v srdci Národního parku Podyjí. Více méně se jedná o polohu na výrazném levobřežním meandru řeky Dyje, která, hluboko zařízlá do místní krajiny, vytváří krásné kaňony. Lokalita je známá od počátku 70. let 20. století, kdy se započalo s terasováním střední části lokality. Na skutečnost, že se na lokalitě nachází nesčetné archeologické památky, které jsou soustavně ničeny, jako první upozornil rodák z Podmolí p. Štork, nejprve na brněnské univerzitě a posléze na Archeologickém ústavu Akademie věd. Do odborné literatury uvedl Šobes J. Říhovský. 

Vzhledem k tomu, že se lokalita nacházela v pohraničí, na samé hranici s Rakouskem, byla pro značnou část obyvatel ČR za minulého režimu nedostupná. Kvůli tomu, ale i kvůli malému zájmu odborníků, zůstávala oproti jiným upozaděná a první z větších výzkumů zde uskutečnil až v roce 2000 Z. Čižmář. Ten dochází k závěru, že k nejhustšímu osídlení dochází v podolské fázi kultury středodunajských popelnicových polí. Z tohoto období by měl pocházet také mohutný, několik metrů vysoký val, který lze ještě dnes spatřit v nejužším místě přístupové šíje. Další výzkumy se na lokalitě uskutečnily v letech 2015 a 2016, kdy pracovníci Jihomoravskémo muzea ve Znojmě provedli předstihový zjišťovací ZAV vyvolaný možnou rekultivací a s ní spojenou rigolací. Úkolem výzkumu bylo ověření zachovalosti a četnosti archeologických situací v jižní části vinice. Jedná se o celý spodní pás lokality táhnoucí se od Z k V, kde byla vytipována vhodná místa k položení sond. Během výzkumu Jihomoravského muzea ve Znojmě se potvrdily výjimečné a téměř neporušené archeologické situace, ať už v podobě kulturních vrstev či četných zahloubených objektů. Na základě našeho zjištění se Znovín Znojmo, a.s. rozhodl pro omlazování formou podsazování keřů révy vinné s minimálními zásahy do terénu.

Vedle běžných archeologických výzkumů zde provádí posledních 10 let systematické povrchové sběry D. Svoboda, díky čemuž si můžeme udělat lepší představu o hustotě osídlení v jednotlivých obdobích.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2001: Podmolí (okr. Znojmo). Přehled vyzkumů 42, 167–168.

Čižmář, Z. 2006: Podmolí. In: M. Čižmář, K. Geislerová:Vyzkumy – Ausgrabungen 1999–2004. Brno: Ústav archeologické památkové péče, Brno, 204–246.

Rožnovský, D. 2016: Podmolí (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 57-1, 224-225, 242.

Říhovský J. (1974): Nové sídliště s velatickou kulturou v Podmolí, Přehled výzkumů, 1973: 38-39.

Svoboda, D. 2015: Povrchový průzkum polykulturní lokality Šobes 2006–2014, Thayensia 12, 177-180.

Pohled na bývalý hliník sedlešovické cihelny s dnešní garážovou zástavbou. Foto D. Rožnovský.

Ojedinělý nález z období staršího paleolitu byl objeven během geologické exkuze, která v roce 1979, mimo jiného, zavítala i do hliníku zaniklé cihelny na JV svahu Kraví hory v Sedlešovicích. Jednostranně osekaný křemenný valoun nalezl R. Mortier z Bruselu.

Publikováno:

Oliva, M. 2016: Encyklopedie paleolitu a mezolitu českých zemí, Brno.

Svoboda, J. a kol. 1994: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.

Valoch, K. 1981: Stratifikovaný valounový nástroj ze Sedlešovic u Znojma, AR XXXIII, 92-94.

Foto archiv JMM ve Znojmě.

Koncem října roku 2017 nám byl p. Čermákem oznámen detektorový nález „nějakého“ kotle (nálezce p. Bartes) a 4. 11. 2017 proběhl rychlý záchranný výzkum, během kterého bylo zdokumentováno a vyzvednuto bronzové soudkovité vědro s železným kováním (prutem) pod okrajem. Typologicky lze předmět označit jako östlandské vědro typu Eggers 40/42. Zajímavostí jsou na první pohled patrné několikanásobné reparace vědra, zejména v oblasti dna. Ve vzdálenosti několika metrů od vědra se na povrchu nacházelo menší zdobené bronzové ucho z doby římské.

Vybraná literatura:

Rožnovský, D. 2018: Starý Petřín (k. ú. Jazovice, okr. Znojmo), PV 59-1, 213.

Dva hroby a pozůstatky dlouhé stavby kůlové konstrukce. Převzato ze Stuchlík, S. - Stuchlíková, J. 1999, tab. X.

V roce 1990 objevil M. Bálek při letecké prospekci oválný útvar tvořený dvojitým příkopem a ještě téhož roku přistoupl k menšímu sondážnímu výzkumu. Další odkryv proběhl roku 1997 pod vedením J. a S. Stuchlíkových. Výzkumy potvrdily, že se jedná o věteřovský rondeloid. Ve své době se jednalo o první takto datovaný kruhový areál. Ten se skládal ze dvou nepravidelně kruhových příkopů. Vnitřní příkop měl rozměry 100x80 m, šířka ústí se pohybovala v rozmezí 400 – 550 cm a šířka dna mezi 300 – 350 cm, hloubka mezi 170 – 180 cm. Rozměry vnějšího příkopu jsou 125-130x105 m, šířka ústí činila 500 cm, dna 340 cm a hloubka 220 cm. Příkopy náleží k typu „Sohlgraben“, tedy k typům s plochým dnem. Během výzkumu byla zachycena i kůlová stavba značných rozměrů (56,6 X 7,1 m, 101 kůlových jamek) se dvěma vstupy a orientací SZ – JV. V prostoru stavby byly zachyceny tři pohřby z různých období. Věteřovský pohřeb je považován za základovou oběť. Dále zde bylo objeveno pouze šest zásobních jam ze starší doby bronzové (únětická kultura, věteřovská skupina), což svědčí o tom, že se nejedná o běžné sídliště. Toto mohlo být využíváno ke kultovním účelům, ke shromažďování obyvatel nebo k obchodním jednáním. Běžné věteřovské sídliště se pravděpodobně nachází na úpatí návrší pod rondelem, což bude nutné ověřit výzkumem.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1991: Dvojitý kruhový příkop věteřovské skupiny u Šumic, okr. Znojmo AR XLIII, 247-352.

Stuchlík, S. 2001b: Věteřovský rondel v Šumicích, in: Podborský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, Brno, 167-178.

Stuchlík, S. – Stuchlíková, J. 1999: Šumice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol.: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 95-114.

Plán pohřebiště. Převzato z Lorencová - Beneš - Podborský, 1987.

Lokalita objevená díky zakládání nového vinohradu a s tím spojenou úpravou terénu formou rigolace. Lokalita je polykulturní s nálezy jak sídlištního, tak funerálního charakteru z různých období našeho pravěku. Důležitý je odkryv nekropole ze starší doby bronzové. Pohřebiště bylo situované na mírném táhlém jižním svahu, nedaleko vzdáleném od drobného vodního toku Těšetička. Během tří sezón bylo prozkoumáno 41 hrobů, ve kterých bylo pohřbeno celkem 45 jedinců. Častým jevem bylo použití kamene při úpravě hrobových jam.

Vybraná literatura:

Lorencová, A. – Beneš, J. – Podborský, V. 1987: Těšetice-Kyjovice 3. Únětické pohřebiště v Těšeticích-Vinohradech, Brno.

Letecký snímek rondelu. Převzato z Podborský V. a kol. 1993, tab. 9.

Poloha „Sutny“ se nachází mezi obcemi Těšetice a Kyjovice, SZ od Těšetic a JZ od Kyjovic. Leží na jihovýchodním sprašovém svahu (265 až 290 m nad m.), který se sklání k malému vodnímu toku Těšetička/Únanovka. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších polykulturních lokalit našeho i evropského pravěku rozkládající se na ploše o velikosti 13 ha. Tato situace je dána především tím, že se zde poprvé podařilo zachytit a zdokumentovat sociokultovní stavbu kultury s moravskou malovanou keramikou, tzv. rondel.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. (ed.) 2008: Život a smrt v mladší době kamenné, Brno.

Golec, M. 2003: Těšetice-Kyjovice VI. Horákovská kultura v těšetickém mikroregionu, Brno.

Kazdová, E. 1984: Těšetice-Kyjovice 1. Starší stupeň kultury s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Kazdová, E. 1988: Osídlení lidu s vypíchanou keramikou v Sutnách u Těšetic-Kyjovic, SPFFBU E 33, 109-120.

Kazdová, E. 1989–1990: Hrob H 12 s vypíchanou keramikou a červeným barvivem z Těšetic-Kyjovic, SPFFBU E 34-35, 127-141.

Kazdová, E. 1996: Vypíchaná keramika z Těšetic-Kyjovic. Objekty 1. skupiny, SPFFBU M 1, 31-45.

Kazdová, E. – Lorencová, A. 1985: Společný hrob tří jedinců s vypíchanou keramikou z Těšetic-Kyjovic, okr. Znojmo, SPFFBU E 30, 7-22.

Podborský, V. 1985: Těšetice-Kyjovice II. Figurální plastika lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Podborský, V. 1988a: Těšetice-Kyjovice IV. Rondel osady lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno.

Podborský, V. 1999b: Těšetice-Kyjovice II, III, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol.: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 57-61, tab. 1-2.

Podborský, V. a kol. 2005: Pravěk mikroregionu potoka TěšetičkyúÚnanovky. K problematice pravěkých sociálních struktur, Brno.

Podborský, V. –  Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Celkový plán výzkumu. Převzato z Bálek et al. 1999, obr. 2.

Během systematického leteckého snímkování Znojemska byla r 1990 objevená M. Bálkem nová archeologická lokalita. Ta se nachází na levobřežní terase řeky Jevišovky ve vzdálenosti zhruba 950 m od obce Tvořihráz.

Zjišťovací archeologický výzkum byl proveden ve třech etapách, a to v průběhu let 1990 a 1991. Během výzkumu se mimo objektů z jiných období, podařilo prozkoumat 4 hroby kultury se zvoncovitými poháry. Tři hroby obkružovaly kruhové příkopy. Ve vlastních hrobových jamách byly zachyceny doklady původních dřevěných konstrukcí.

Vedle většího množství keramických nálezů ze z hrobů podařilo vyzvednout také kostěné předměty, měděnou dýku a zejména pak vzácné vlasové ozdoby ze zlata.

Půdorys hrobu 1/90. Převzato z Převzato z Bálek et al. 1999, obr. 3.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1993: Výsledky leteckého snímkování na Moravě v letech 1990-1991, PV 1991, 95-97.

Bálek, M. – Dvořák, P. Kovárník, J. – Matějíčková, A. 1999: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů v Tvořihrázi (okr. Znojmo), Pravěk – SUPPLEMENTUM 4, Brno.

Kresba a foto hrobu z pohřebiště. Převzato z Podborský, V. a kol. 2002.

Trať Široká u lesa se nachází jižně od obce Vedrovice na hřbetu široké terénní vlny, která je pokrytá silnou vrstvou naváté spraše. Popisovaná lokalita je mimo pohřebiště (viz níže) známá také paleolitickými pozůstatky a sídlištěm kultur s lineární a moravskou malovanou keramikou.

Pohřebiště bylo známo již od konce 19. století, kdy zde probíhaly amatérské výkopy a nálezy milodarů z lastur mořských mlžů Spondylus gaedoropus lákaly čím dál tím víc badatelů. Nicméně plošný výzkum pohřebiště proběhl až koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let 20. století. Během těchto sedmi let bylo pod vedením Vladimíra Ondruše prozkoumáno 85 kostrových pohřbů kultury s lineární keramikou.

Jednotlivé lokality s nálezy:

Vedrovice - pohřebiště - N 49°1.37787', E 16°21.89485'
Vedrovice - trať (i se sídlištěm) - N 49°1.29240', E 16°22.03905'

Vybraná literatura:

Podborský, V. a kol. 2002: Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineární keramikou ve Vedrovicích na Moravě, Brno.

Poloha na drahách na terénní mapě. Vytvořeno v QGIS, podkladová data ©ČÚZK.

Vysočanský mohylník se nachází na pravobřežní protáhlé ostožně řeky Želetavky. Přímo na protější straně se se nachází známá ostrožna s hradem Bítov. Slovanská nekropole ve Vysočanech má primát prvního, v úplnosti prozkjoumaného slovanského mohylníku na Moravě. 

Celkem bylo prozkoumáno 35 mohyl, ve kterých se nacházelo 44 pohřbů (38 kostrových, 6 žárových). Průměr mohyl se pohyboval v rozmezí 5-7 m, dochovaná výška pak v rozmezí 30-60 cm.

Žárové hroby - relativně bohatá výbava (kování věder, ocílky, přezky nebo hroty šípů). Jsou starší než kostrové, lze je datovat k r. 800, patrně i před rok 800.

Kostrové hroby - mrtví byli ukládáni do hrobových jam obložených kameny, případně dřevem. Zemřelí spočívali v natažené poloze orientovaní ve směru Z-V. V hrobech se nacházely skleněné korálky, prsteny, náušnice, keramické nádoby, nůž či sekera. Kostové hroby lze datovat do 9. století až první poloviny 10. století.

Vybraná literatura:

Král, J. 1959: Slovanský mohylník ve Vysočanech nad Dyjí, PA L, 197-226.

Lutovský, M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Fotografie z archeologického výzkumu z konce 19. století (archiv JMM ve Znojmě, p.o.)

Lokalita Znojmo-Novosady se nachází severovýchodním směrem od historického jádra města. Dnes je víceméně ohraničena ulicemi Jarošova, Kuchařovická a Palliardiho.

Největší věhlas se lokalitě dostalo díky objevu a popsání kultury s moravskou malovanou keramikou (MMK). Tu zde rozpoznal během archeologického výzkumu v roce 1888 J. Palliardi, který ji záhy uvádí do odborné literatury. Na Palliardiho odkryvy sídliště MMK navázal Z. Čižmář.

V roce 1899 zde proběhl výzkum pohřebiště únětické kultury prováděný J. Wisnarem.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2005: Znojmo (okr. Znojmo), PV 2006, 118-119.

Palliardi, J. 1888: Předhistorické památky města Znojma, ČVMSO V, 53-58, 115-121, 150-157.

Palliardi, J. 1894: Předhistorická sídla na Znojemsku (Neolitická osada u Velkých Mašovic, Neolithická osada na Novosadech ve Znojmě), ČVMSO XI, 91-95, tab. I., 128-138.

Palliardi, J. 1897: Die neolithischen Ansiedlungen mit bemalter Keramik in Mähren und Niederösterreich, Mittheilungen d. Praehistorischen Commission d. Kaiserlichen Akademie d. Wissenschafen in Wien, I Band, Nro. 4, 237-264.

Wisnar, J. 1899: Prähistorische Gräberfunde in Znaim, MAGW XXIX, Nr. 3, 64-65.

Letecký snímek lokality. Foto M. Bálek, převzato z kalendáře ÚAPP Brno, v.v.i pro rok 2005.

Lokalita Znojmo-Hrad se nachází v JZ části jádra města Znojma na parc. č. 113 v katastru Znojmo-město, okr. Znojmo na vysoké levobřežní skalní ostrožně vypínající se nad řekou Dyjí. V odborné literatuře se setkáváme se dvěma polohami, a to Hrad a Pivovar. Polohou hradu se myslí část ostrožny, kde byl vybudován vnitřní středověký hrad, zatímco označení Pivovar, se logicky vžilo pro prostor pivovaru, který se nachází v prostoru vnějšího znojemského hradu.

První výraznější stopy osídlení spadají do kultury s nálevkovitými poháry, nepočetnými nálezy je zastoupen komplex Retz-Křepice-Bajč. Díky náhodným nálezům máme doložené osídlení na hradní ostrožně i v kultuře s kanelovanou keramikou, jevišovické kultuře a dokonce i v kultuře se zvoncovitými poháry. Velice silné a intenzivní osídlení hradní ostrožny bylo ve starší době bronzové, v únětické kultuře. Z tohoto období máme na lokalitě doklady výšinného sídliště a především se zde v roce 1894 podařil objevit depot 70 hřiven. Na únětické osídlení plynule navazuje sídelní aktivita věteřovské skupiny. V této době mohlo být výšinné sídliště již opevněno. Kulturně nepřerušené pokračování osídlení hradního prostoru by mělo dokazovat několik střepů středodunajské mohylové kultury ze střední doby bronzové. Po krátkém hiátu v mladší době bronzové se sem sídelní aktivita vrací v podolské kultuře v pozdní době bronzové s následným pokračováním ve starší době železné. S přechodem k mladší době železné, tzv. laténské, osídlení v prostoru dnešního hradu končí a spolehlivě je doloženo až v mladší době hradištní v 11. století. Počátky hradu je možné hledat po roce 1092, koncem 12. a počátkem 13. století nabývá podoby vrcholně středověkého hradu. Je zbudován hradební příkop vylámaný ve skalnatém podloží. Na "oddělené" ostrožně vzniká palác, válcová věž a kaple s protáhlou apsidou. Tehdejší vnitřní hrad víceméně zabíral plochu dnešního zámku (Naproti příkopu je na skalní vyvýšenině, postavená románská rotunda sv. Kateřiny, původně Nanebevzetí P. Marie. Dnešní skalní vyvýšenina je původně součástí jakési vyvýšené roviny s podkovovitým ukončením.

Vybraná literatura:

Houšťová, A. 1960: Kultura nálevkovitých pohárů na Moravě, FAP 3, Praha.

Klíma, B. 1995: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů, Brno.

Kudělka, Z. - Borský, P. - Konečný, L. J. - Samek, B. 1990-1992: Výzkum románské archytektury na Moravě VI, SPFFBU F 34-36, 183-204.

Palliardi, J. 1984: Hromadný nález bronzů na hradě znojemském, ČVMSO 11, 104-105.

Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha.

Podborský, V. 1970a: Mähren in der Spätbronzezeit, Brno.

Podborský, V. 1970b: Jihomoravská halštatská sídliště - I, SPFFBU E 15, 7-102.

Podborský, V. 1988: Pravěké osídlení znojemského hradu, SPFFBU E 33, 121-140.

Podborský, V. - Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Stuchlík, S. 1985: Výšinná sídliště únětické kultury na Moravě, in: Frühbronzeitliche befestigte Siedlungen in Mittleeuropa, Warszawa-Kraków, 129-142.

Vildomev, F. 1931: Soupis praehistorických nálezů ze Znojemska, HP 8, 7-11.

Plán rondelu. Převzato z Kovárník 1999, obr. 4.

Naleziště se rozkládá zhruba 500 m JV směrem od obce Běhařovice v trati „Za kostelem“. Lokalita byla objevena M. Bálkem při leteckém snímkování v roce 1988 a vlastní výkopové práce se zde uskutečnily v roce 1996. Během sondážního výzkumu byly odkryty severní a jižní vstup do areálu a byl získán početný keramický materiál, ze kterého vynikají části ženských sošek, tzv. venuší a zlomek kvádru interpretovaného jako oltář.

Vybraná literatura:

Bálek, M. 1992: Nové sídliště s kruhovým příkopem lidu s moravskou malovanou keramikou v Běhařovicích, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 2, 99–103.

Kovárník, J. 1999: Běhařovice, okr. Znojmo, in: Podborský, V. a kol: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě, Brno, 25–38, tab. I.

Převzato z Rožnovský 2016, obr. 3.

Na konci 19. století byl na poli A. Dvořáka rozrušen žárový hrob germánského válečníka z druhé poloviny 2. století. Bojovník byl na poslední cestu vybaven mečem typu Pompeje (zdeformovaný žárem), železnou sekyrou a štítem, ze kterého se dochovala štítová puklice.

Vybraná literatura:

Červinka, I. L. 1937: Germáni na Moravě. Archeologický přehled k otázce o původu deformovaných lebek ve střední Evropě, Anthropologie I4, I936 (1937), s. 107–146.

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 45–46.

Rožnovský, D. 2016: Dávná minulost Blížkovic, in: Blížkovice, Brno 2016, 6–11.

Ternénní snímky vybraných mohyl. Převzato ze Stuchlík, S. 2006, tab. 2.

Polykulturní lokalita rozkládající se v poloze „Nad dvorem“ na katastru obce Borotice. Mohylník se nachází na pravém břehu Jevišovky na vyvýšené říční terase. Na mírném severním svahu (225 – 235 m n. m.) se nachází 29 mohyl ze starší a střední doby bronzové. Do některých mohyl bylo zapuštěno několik žárových a kostrových hrobů z mladší doby železné a 40 kostrových pohřbů z období stěhování národů z 1. pol. 6. století.

Pohřebiště je významné zejména tím, že se jedná o první pohřebiště věteřovské skupiny na Moravě.

Vybraná literatura:

Brandl, V. 1892: Kniha pro každého Moravana, Brno, 2. vydání.

Podborský, V. 1963: Zpráva o počáteční fázi výzkumu mohylníku u Borotic (okr. Znojmo), SPFFBU E 8, 125-128.

Stuchlík, S. 2006: Borotice. Mohylové pohřebiště z doby bronzové, Brno.

Stuchlík, S. 2011: Das Gräberfeld von Borotice, in: Tejral, J. a kol.: Langobardische Gräberfelder in Mähren I., Brno, 75-127.

Lokalita se nachází na pravém břehu řeky Jevišovky. Byla objevena v malém písníku otevřeném v roce 1935 kvůli těžbě písku na stavbu tzv. Jiráskova domu. K nálezu došlo 14. 8. 1935 a po jeho ohlášení občany nálezu vysílá A. Vrbka do terénu F. Dostála. Keramický depot skládající se ze 13 nádob a několika střepů byl uložen do jámy o velikosti 140 x 120 cm. I když hromadný nález ze země vyzvedl výše zmíněný p. Dostál, tak o veřejnost o nálezu informoval A. Vrbka.

Fotografie kompletního depotu pořízená v roce 1935. Archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Vybraná literatura:

Kovárník, J. 1995: Dějiny archeologických výzkumů na jihozápadní Moravě, Sborník příspěvků proslovených na I. obnoveném sjezdu Moravskoslezského klubu v Moravských Budějovicích 16. – 17. srpna 1995, Brno, 23–30.

Kovárník, J. 2002: Keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění aneb Ján Lichardus má pravdu, SPFFBU M 7, 33–54, Tab. IV–VII.

Vrbka, A. 1936: Bericht, Museal-Jahreshauptbericht 1935, Südmährerland, Znaimer Wochenblatt 17, č. 12 (26. 3. 1936).

Milodary z hrobu spolu s lebkou. Foto archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Kolem roku 1969 došlo při stavbě JZD k porušení několika kostrových hrobů z období stěhování národů. Bohužel až na inventář z ženského hrobu jsou ostatní nálezy ztraceny. Bohužel bližší nálezové okolnosti se nám nedochovaly. Nicméně z hrobu pochází ženská lebka, menší hliněná, na kruhu točená nádoba, hliněný přeslen, jantarový a skleněný korál, zlomky kostěného hřebene a především pak dvě stříbrné pozlacené paprskovité spony. Hrob lze datovat do druhé poloviny 5. století.

Vybraná literatura:

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 45-46.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Znojemsko v pravěku, Brno, 128, 155, tab. LI:8, LII:17, 18.

Tejral, J. 1982: Morava na sklonku antiky, Praha, 200, obr. 32, tab. XXI-XXII:1-2, 4-5, 7-8.

Část zkoumané plochy po ukončení výzkumu. Foto archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě, p.o.

Donedávna vcelku bezvýznamná archeologická lokalita se nachází v poloze „Sad u nádraží“ na katastru obce Dyje (dříve Milfron). Pravěké osídlení je situované na levém břehu řeky Dyje, na mírném sprašovém návrší, které se pozvolna sklání k východu a výrazně padá jižním směrem. Drobná záchranná akce na lokalitě proběhla roku 2005, když pracovníci ÚAPP Brno zdokumentovali tři objekty rámcově kladené do doby bronzové. Výrazně větší akce se uskutečnila v první polovině roku 2014. Pod vedením archeologa Jihomoravského muzea ve Znojmě byla prozkoumána plocha o velikosti necelého hektaru. Na skryté ploše bylo rozpoznáno přes sto archeologických objektů, z nichž mnohé si zasluhují bližší pozornost. Byla zachycena kovolitecká pícka kultury nálevkovitých pohárů s částí odlévací pánvičky (první na Moravě), pod vedením D. Rožnovského byly zdokumentovány dva hroby únětické kultury. V jednom z hrobů se nacházely dvě vlasové ozdoby z dvojitého drátu, které byly vyrobené z měděné tyčinky potažené tenkou folií ze slitiny zlata a stříbra. Tento postup při výrobě šperku ÚK byl na území Moravy zachycen poprvé. Důležitý je i odkryv části domu věteřovské skupiny, který je vymezen zahloubenými žlaby a řadami kůlových jamek. Jedná se teprve o druhou stavbu možné srubové konstrukce ze závěru starší doby bronzové na Znojemsku.

Vybraná literatura:

Čižmář, Z. 2006: Dyje (okr. Znojmo), PV 47, 140.

Rožnovský, D. 2016-v tisku: Dva hroby únětické kultury s kamennou konstrukcí z katastru obce Dyje (okr. Znojmo), Pravěk NŘ 23.

Rožnovský, D. 2015: Dyje (okr. Znojmo), PV 56-1, 165, 178-179.

Rožnovský, D. – Šmíd, M. 2016-v tisku: Objekt kultury nálevkovitých pohárů s doklady metalurgie mědi z obce Dyje, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 23.