Pravěcí zemědělci

I když je Červinkovo profesní působení zaměřeno převážně na oblast Brněnska, Kroměřížska a Uhersko Hradištska zanechal významnou stopu i v našem regionu, na Znojemsku.

Jeden z nejvýznamnějších archeologů se narodil první únorový den roku 1869 v malé obci Břest, která leží nedaleko Kroměříže. V roce 1903 začal pracovat jako konzervátor státní památkové péče pro několik okresů střední a jihovýchodní Moravy. Jedním z významných počinů je založení a vydávání časopisu Pravěk, který vycházel do roku 1912. Vydávání víceméně přerušila 1. světová válka. Červinka se časopis snažil oživit ještě mezi léty 1926 – 1933, nicméně neúspěšně. Obnovená řada Pravěku začala vycházet až roku 1992. Od roku 1920 pracoval Červinka jako státní konzervátor pro Moravu a Slezsko ve Státním archeologickém ústavu, vedle toho pracuje do roku 1933 v Moravském Zemském muzeu. Do dějin archeologie Znojemska se zapsal zejména výzkumem pohřebiště ze starší doby bronzové v Kyjovicích. Během roku 1923 prozkoumal na 68 hrobů a jako jeden z prvních upozorňuje na používání rakví. Jiným důležitým výzkumem je odkryv pohřebiště z období stěhování národů v Novém Šaldorfu. Vedle terénní práce nesmíme opomenout ani práci publikační. Z pohledu Znojemska určitě stojí za zmínku monografie Morava za pravěku (1902), kde popisuje tehdy známé pravěké lokality z Moravy a velkou část představují i naleziště z našeho regionu.

Použitá literatura: 

Fišer, Z. – Podborský, V. 2004: Innocenc Ladislav Červinka (1. 2. 1869 – 3. 10. 1952), Pravěk – Postavy moravské archeologie 2, Brno.

Podborský, V. – Měřínský, Z. Stuchlík, S. 1992: Úvodem, Pravěk NŘ 1991/1.

Nejvýznamnější dílo:

Morava za Pravěku, Brno 1902.

O pokoleních skrčených koster na Moravě. Podle stavu dosavadního bádání a vlastního výzkumu. Moravské starožitnosti II. díl, Kojetín na Moravě 1908.

Mohyly v lese „Purkrábce“ u Suchohrdlí, Podyjí 1, 1923-1924, 15-16.

Germáni na Moravě. Archeologický přehled o původu deformovaných lebek ve střední Evropě, Anthropologie XIV/1936, Praha 1937, 107-146.

Nejvýznamnější výzkumy na Znojemsku:

1923 – Kyjovice-„Panský dvůr“ (pohřebiště únětické kultury).
1923-1924 – Nový Šaldorf (pohřebiště z období stěhování národů).
Suchohrdly u Znojma-les „Purkrábka“(pohřby pod mohylami).

Zdeněk Čižmář se narodil koncem února roku 1971. Po absolvování gymnázia v Prostějově vystudoval archeologii na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1995 působil v Ústavu archeologické památkové péče Brno, detašované pracoviště v Prostějově. Roku 2000 přechází na nově vytvořené detašované pracoviště do Znojma. Po nějaký čas působil na částečný úvazek i v Jihomoravském muzeu ve Znojmě. Po Čižmářově nástupu na detašované pracoviště ve Znojmě začíná „zlatý věk“ záchranné archeologie na Znojemsku. Nezměrná práce v terénu je jednak dána zaměřením dané instituce, jednak i nebývalou stavební aktivitou. Za dobu své praxe učinil velké množství zásadních objevů a během působení na znojemské pobočce ÚAPP Brno provedl nespočet drobných, ale i větších záchranných výzkumů, z nichž vynikají zejména odkryvy v Hlubokých Mašůvkách a v Mašovicích. Zdeněk Čižmář opouští aktivní pozice v archeologii v roce 2009, nyní pracuje jako památkář na detašovaném pracovišti NPÚ ÚOP Brno ve Znojmě a zároveň podniká v soukromé sféře.

Nejvýznamnější dílo:

Život a smrt v mladší době kamenné, Brno 2008 (spoluautor a editor).

Dvojitý rondel kultury s moravskou malovanou keramikou v Mašovicích, okr. Znojmo, in: I. Cheben – I. Kuzma: Otázky neolitu a eneolitu našich krajín – 2001. Zborník referátov z 20. pracovného stretnutia bádatelov pre výskum neolitu a eneolitu Čiech, Moravy a Slovenska, Liptovská Senica 9.-12. 10. 2001, Nitra 2002, 57-72.

Současný stav poznání opevnění osady kultury s moravskou malovanou keramikou v Hlubokých Mašůvkách, okr. Znojmo, in: M. Lutovský (ed.): Otázky neolitu a eneolitu 2003. Sborník referátů z 22. pracovního setkání badatelů zaměřených na výzkum neolitu a eneolitu, Český Brod – Kounice 23. až 26. září 2003, Praha 2004, 219-240 (společně s M. Čižmářem a L. Lisou).

Nejvýznamnější výzkumy na Znojemsku:

2000-2008 – Mašovice
2000 – Podmolí-Šobes 
2003-2008 – Hluboké Mašůvky
2003 – Hodonice
2008 – Slup

Josef Hrbek představuje zapomenutou osobnost archeologie na Znojemsku, což bychom chtěli tímto krátkým medailonkem alespoň částečně napravit. Řídící učitel a archeolog J. Hrbek se narodil 21. srpna 1885 v obci Studená, která leží nedaleko Telče. Po absolvování docházky v obecné škole ve Studené studoval mezi léty 1897 a 1905 vyšší reálku v Telči. Studium zakončil maturitní zkouškou. Po té odešel studovat „techniku“ na univerzitu do Prahy. Bohužel J. Hrbek si nemohl nákladná studia dovolit, proto po absolvování dvou semestrů (1905 – 1906) v Praze končí a přesouvá se do Brna, kde v roce 1907 skládá úspěšně zkoušku na učitelském ústavu. Jako učitel působil na obecné škole v Nové Vsi (okr. Jihlava), pak v Kamenici odkud se  v roce 1930, po 17 letech, přesouvá do Plenkovic.

Josef Hrbek začal ihned po přesunu do Plenkovic podnikat procházky po okolí. Místní krajina ho velmi okouzlila. Při toulkách krajinou nacházel početné archeologické nálezy, jako např. kamenné nástroje a velké množství keramických střepů, o kterých ihned soudil, že jsou daleko starší než „hrnky našich dědů“. Velké množství nálezů v něm podnítilo zájem o archeologii. Začal studovat odbornou literaturu, sbírky v různých muzeích (zejména v Zemském muzeu v Brně) či navštěvoval výzkumy v nedalekých Hlubokých Mašůvkách, prováděné Františkem Vildomcem. J. Hrbek také začal s osvětou u místních obyvatel, kteří mu záhy začali nosit spoustu různých nálezů, a nedlouho po té započal s vlastními vykopávkami. Ty soustředil převážně v blízkém okolí Plenkovic, ale kopal také v Hlubokých Mašůvkách, Únanově, Kravsku, Mramoticích, v Plavči či v Rudlicích.

Použitá literatura:

Hrbek, J. 1942: Předvěké osídlení kraje od Znojma k Jevišovicím, Plenkovice, nepubl. rukopis uložený v knihovně Jihomoravského muzea ve Znojmě.

Použité prameny:

MZA v Brně, SOKA Znojmo, Základní devítiletá škola, 1. – 5. postupný ročník, Plenkovice, sign. K-I 354, Školní kronika 1891 – 1950, nestr.

Nejvýznamnější dílo:

Hrbek, J. 1938: Kotlina plenkovicá v době kamenné, HP XIV, 66-68, 106-109, 142-145.

Hrbek, J. 1942: Předvěké osídlení kraje od Znojma k Jevišovicím, Plenkovice, nepubl. rukopis uložený v knihovně Jihomoravského muzea ve Znojmě.

David Humpola se narodil v roce 1982 v Brně. Je synovcem známé brněnské archeoložky Aleny Humpolové z Moravského zemského muzea. Po středoškolských studiích se přihlásil ke studiu archeologie na Ústav archeologie a muzeologie FF Masarykovy univerzity v Brně. V roce 2007 úspěšně absolvoval státní závěrečnou zkoušku a obhájil bakalářskou práci na téma „Sídliště kultury s lineární keramikou na katastru obce Slatinky“. Navazující magisterské studium poté odchází studovat  na pražskou Karlovu univerzitu.

V létě r. 2009 se stal vedoucím znojemského pracoviště Ústavu archeologické památkové páče Brno. I když D. Humpola působí na Znojemsku jako archeolog relativně krátkou dobu, stihl se zařadit mezi nejvýraznější postavy oboru. Je to dáno zejména rozsáhlou stavební činností, během které se mu podařilo zachytit nejednu novou lokalitu, která nám poskytla velmi cenné a v některých případech by se dalo říci unikátní nálezy. Mezi největší akce uskutečněné pod vedením D. Humpoly musíme počítat výzkumy zejména v Hodonicích, v historickém jádru města Znojma, ale i na jeho perifériích (zejména pak během výzkumů v trase budoucího obchvatu města). Mezi nejvýraznější objevy poslední doby patří zejména nález neolitické sukničkovité venuše ze Znojma-Kasáren.

Vedle terénní činnosti se D. Humpola věnuje systematické letecké archeologii.

Nejvýznamnější výzkumy na Znojemsku:

2009 – Vranov nad Dyjí

2010, 2013 – Hodonice

2011-dosud – Znojmo (průběžné práce na stavbě znojemského obchvatu)

2015 – Znojmo-Hradiště

2016 – Znojmo-Kasárna

Alena Humpolová se narodila v malebné vinařské obci Tasovice, která leží nedaleko města Znojma. Po středoškolských studiích na znojemském gymnáziu nastoupila na FF UJEP (dnešní Masarykova univerzita v Brně), kde vedle archeologie studovala etnografii. Základní vysokoškolská studia ukončila v roce 1974, v roce 1983 získala titul PhDr. I když je její profesní život nejvíce spojován s Moravským zemským muzeem, jeho počátky musíme hledat ve Znojmě, v Jihomoravském muzeu. Ve Znojmě působila mezi léty 1974-1976, po té se přesunula na detašované pracoviště JMM do Moravského Krumlova. A právě odtud v roce 1979 odešla do výše zmíněného Moravského zemského muzea v Brně. I přesto je jejím hlavním zájmem Znojemsko, zejména okolí Vedrovic.

Použitá literatura:

Podborský, V. 2012: Životní jubileum PhDr. Aleny Humpolové, Pravěk NŘ 20, 358.

Sklenář, K. 2005: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů, Praha, 241.

Nejvýznamnější dílo:

Hájek, Z. – Humpolová, A. 2010: Žárový hrob kultury s moravskou malovanou keramikou z Vedrovic, v poloze ,,Za dvorem“, AMM, Sci. Soc. XVC, 63-90.

Humpolová, A. 1994: Žárové pohřby v kultuře s moravskou malovanou keramikou, Pravěk NŘ 2/1992, 61-74.

Humpolová, A. 2001: Rondeloid č. III lidu s moravskou malovanou keramikou ve Vedrovicích, in: V. Podborský (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, Brno, 157-166.

Humpolová, A. – Ondruš, V. 1999: Vedrovice, okr. Znojmo, in: V. Podborský a kol.: Pravěká sociokultuvní archeitektura na Moravě, Brno, 167-219.

Alena Humpolová – Vladimír Podborský 2013: To nejlepší z archeologické sbírky Františka Vildomce, Brno.

Nejvýznamnější výzkumy:

Jezeřany

Maršovice

Vedrovice

Josef Kaufman, rodák z Moravského Krumlova, původním povoláním klempířský živnostník a později obchodník se nezměrnou činností zasloužil o poznání pravěku Moravskokrumlovska. Jeho "sběratelská" a výzkumná činnost začíná již po roce 1907. Během několika desítek let nashromáždil značnou sbírku archeologických nálezů. Jeho sbírku kupuje v r. 1949 Národní Muzeum v Praze. Neopomenutné zásluhy má J. Kaufman ve znovuzřízení a otevření krumlovského muzea po druhé světové válce, v roce 1957 se stává jeho ředitelem.

Nejvýznamější dílo:

Kaufman, J. 1954: Navé nálezy v Rybníkách u Moravského Krumlova, AR VI, 12-14, obr. 4, 7, 8, 13.

Kaufman, J. 1964: Halštatská mohyla v Trstěnicích u Moravského Krumlova, AR XVI, 280, 289, obr. 85-86.

Nejvýznamější výzkumy:

1927, 1928 - Moravský Krumlov

1927 - Moravský Krumlov-panská cihelna

1954 - Moravský Krumlov-cukrovar

Použitá literatura:

Brücková, M. - Fišer, Z. a kol. 2009: Moravský Krumlov ve svých osudech, Brno.

Podborský, V. - Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Přikrylová, L. - Hrbáčková, A. (eds.) 2008: 100 let založení muzea v Moravském Krumlově, Moravský Krumlov..

Sklenář, K. 2005: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů, Praha.

Bohuslav František Klíma se narodil počátkem května roku 1950 do rodiny jednoho z nejznámějších archeologů B. Klímy (1925-2000), který se zabýval studiem paleolitu. Po středoškolských studiích se rozhodl pokračovat ve stopách svého otce a nastoupil ke studiu archeologie a historie na FF UJEP v Brně (studium 1968-1973; dnes Masarykova univerzita). Oproti slavnějšímu otci si ale zvolil zaměření na období raného středověku. Po úspěšném absolvování vysoké školy nastoupil po S. Stuchlíkovi do Oblastního muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně (1972-1973). Následně působil jako asistent (1973-1979) na katedře historie PedF UJEP v Brně a odborný až samostatný vědecký pracovník na AÚ ČSAV (dnes AV ČR) na pracovišti v Mikulovicích. V roce 1993 se opět vrací na katedru historie PedF MU v Brně, kde od roku 1995 působí jako docent národních dějin. Se Znojemskem je spojen hlavně díky aktivitám na lokalitě Znojmo-Hradiště, na které provádí výzkumy už od roku 1986. V roce 2007 se mu zde po dvaceti letech výzkumů podařilo zachytit také velkomoravské pohřebiště.

Nejvýznamnější dílo:

Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů. Brno: Masarykova univerzita Brno, 1996.

Nové poznatky o opevnění a osídlení znojemské hradní ostrožny v dosahu rotundy sv. Kateřiny. In Sborník z mezinárodní konference "Znojemská rotunda". první. Znojmo: MÚ a JMM Znojmo, 2004. s. 89-102.

Hradiště sv. Hypolita - velkomoravský Znojem. In Znojmo od středověku po moderní dobu - Znojmo from the middle ages to the 20th century. první / first edition. Brno: K-public Brno pro město Znojmo, 2012. s. 18-37.

Hrad, Město a loucký klášter od počátku do roku 1618 - Burg, Stadt und Stift Klosterbruck von den Anfängen bis in das Jahr 1628. In Znojmo od středověku po moderní dobu / Znaim vom Mittelalter bis in die Moderne. první. Brno: K-public Brno, 2012. s. 38-59.

Die Kriegergräber im großmährischen Burgwall des hl. Hippolyt in Znojmo und in seinem Hinterland. 2013.

Velkomoravský Znoyem - Hradiště sv. Hypolita. 2013.

Znojmo - Hradiště. Archeologický výzkum 2012-2013. Přehled výzkumů, Brno: AV ČR, Archeologický ústav, 2014, roč. 55, č. 2, s. 268-272. 

Antropogenetický výzkum kostrové populace ze Znojma -Hradiště. Slovenská antropológia. Bulletin Slovenskej antropologickej spoločnosti pri SAV, Slovenská technická univezita v Bratislavě, 2014, roč. 17, č. 2, s. 76-79 (spolu s K. Pížovou, E. Drozdovou a D. Kvítkovou)

Nejvýznamnější výzkumy:

1986-dosud – Znojmo-Hradiště
1987-1990 – Znojmo-Hrad – výzkum v okolí a v prostorách znojemské rotundy.

Jaromír Kovárník se narodil 23. září roku 1955 v nedaleké Třebíči. Po středoškolských studiích se rozhodl pro studium archeologie a historie na FF UJEP v Brně (studium 1974-1979; dnes Masarykova univerzita). Po úspěšném absolvování vysoké školy nastoupil do Jihomoravského muzea ve Znojmě, pracoviště v Moravském Krumlově (1979-1980) odkud se dostává přímo do Znojma. Zde vykonává pozici archeologa (1980-1983, 1991-1998, 2003-2008) a ředitele (1984-1990). Vedle toho částečně působil i v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně. Vedle muzejní činnosti se věnuje i pedagogické činnosti. Mezi roky 1998 a 2003 přednášel na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a po definitivním odchodu z Jihomoravského muzea přednáší na Katedře archeologie FF Univerzity Hradec Králové.

Pokud bychom měli shrnout přínos pro archeologii Znojemska, můžeme říci, že se jako jeden z prvních zasloužil o rozvoj letecké archeologie (od roku 1982/1983; souběžně s M. Bálkem). Díky tomuto novému způsobu vyhledávání archeologických lokalit, z nichž mnohé se díky terénnímu odkryvu dostávají na seznam nejzajímavějších nalezišť (např. Troskotovice, Hrušovany nad Jevišovkou). Vedle jiných jsou to i vojenské tábory římských legií v prostoru jižní Moravy. Vedle toho se věnuje rondelové archeologii a bližšímu studiu kultury s moravskou malovanou keramikou.

Nejvýznamnější dílo:

Dějiny archeologického bádání na Znojemsku. In Sborník referátů 50 let archeologických výzkumů Filozofické fakulty na Znojemsku. Brno 2000, 95-125.

Pozoruhodné mohylové pohřebiště u Božic, okr. Znojmo. Další hroby lidu s moravskou malovanou keramikou. In Otázky neolitu a eneolitu našich krajín. Zborník referátov z 20. pracovného stretnutia, Liptovská Sielnica 9.-12.X. 2001. Nitra, 2002, 143-166. 

Keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění, aneb Ján Lichardus má pravdu. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. M, Řada archeologická, Brno 2002, vol. 7, no. 1, s. 33-52.

Jaroslav Palliardi (20. 2. 1861 – 12. 3. 1922). Postavy moravské archeologie. Nová řada ; sv. 3, Brno 2012 (spolu s V. Podborským).

Nejvýznamnější výzkumy:

1996 - Běhařovice

1997 - Troskotovice

2005 - Hrušovany nad Jevišovkou

Martin Oliva se narodil koncem léta roku 1951. Po ukončení vysokoškolských studií (1980) pracoval v pravěkém oddělení Moravského zemského muzea v Brně. Poté se na čas přesouvá do Západomoravského muzea v Třebíči (1982-1986), kde se mimo jiného podílí na vzniku publikace Pravěk Třebíčska. Z muzea v Třebíči se opět přesouvá do Moravského muzea v Brně, tentokrát do ústavu Anthropos, jehož je od roku 1994 vedoucím. I když je Olivův výzkum zaměřený primárně na období paleolitu, výrazně se zapsal do historie celoevropské a svým způsobem světové archeologie několik desetiletí trvajícími odkryvy v prostoru Krumlovského lesa. Zde zkoumá fenomén těžby rohovce typu Krumlovský les, která probíhala již od mezolitu. Tato unikátní lokalita nedaleko Moravského Krumlova svou podstatou výrazně přesahuje hranice České republiky

Nejvýznamnější dílo vztahující se ke Znojemsku:

Die Herkunft des Szeletien im Lichte neuer Funde von Jezeřany. AMM sci. soc. 64, 1979, 45-78.

Dvě drobné lokality aurignacienu u Vedrovic, okr. Znojmo. SPFFBU E 25, 276-281.

Typologické, chronologické, a sociální aspekty štípané industrie. In: E. Kazdová et al.: Těšetice-Kyjovice I, 212-231. FF UJEP Brno 1984.

The Early Aurignacian Industry from Vedrovice II (Southern Moravia) and the Question of the Aurignacian Origins. Anthropologie 27, 1989, 251-264.

Paradoxy těžby a distribuce rohovce od Krumlovského lesa. Památky archeologické 90, 1999, 229-318 (společně s P. Nerudou a A. Přichystalem).

Pravěké hornictví v Krumlovském lese. Vznik a vývoj industriálně-sakrální krajiny na jižní Moravě, Anthropos Studies Vol. 32, N.S. 24. Brno 2010.

Nejvýznamnější výzkumy na Znojemsku:

1994 – dosud – Krumlovský les

J. Palliardi se narodil se 10. února 1861 v Telči do rodiny původem z Itálie, jejíž počátky na našem území hledáme již v 17. století. Zemřel jako vážený občan 12. března 1922 v Moravských Budějovicích.

Po obecné škole pokračoval ve svých studiích na gymnáziu v Kroměříži. Po gymnaziálních studiích absolvoval práva na univerzitě v Praze. Po ukončení studií se roku 1883 dostal do Znojma, kde působil 14 let. V roce 1897 odešel do Vranova nad Dyjí, rok a půl na to se přestěhoval do Moravských Budějovic.

Během svého působení ve Znojmě se z Palliardiho stal velice schopný archeolog. Je zajímavé, jak sám hodnotí svoji archeologickou praxi. Podle něj si svoji „obecnou školu střepařskou“ splnil při výzkumu nedaleko od rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě, „střední školu střepařskou“ vychodil v hodonických cihelnách, „maturitu“ složil ve Znojmě-Novosadech a „univerzitní studia“ absolvoval na Starém Zámku u Jevišovic. Během výkopových prací ve Znojmě-Novosadech učinil jeden ze svých zásadních objevů, když zde odkryl část sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou. Dalším významným archeologickým výzkumem byly jeho terénní práce na Starém Zámku u Jevišovic. Díky poznatkům z výzkumu sídliště v Boskovštejně a již známým závěrům ze Starého Zámku vytvořil první periodizaci eneolitu.

Nejvýznamnější dílo:

Hroby se skrčenými kostrami na Znojemsku, ČVMSO X, 1893, 1–8, obr. 5, tab. I; 41–49, obr. 4, tab. II–III; 99–105; 129–142; obr. 2, tab. VI–VIII.

Předhistorická sídla na Znojemsku, ČVMSO XI,1864,  91–95; 128–138.

Předhistorická sídla na Znojemsku. Kulturní jámy v Horních Dunajovicích. Sídliště nad „Mírovcem“ u Grešlového Mýta. Kulturní jámy u Hodonic, ČVSMO XII, 1895, 17–22, 49–56, 89–98, 125–135.

Die neolithischen Ansiedlungen mit bemalter Keramik in Mähren und Niederösterreich, Mittheilungen d. Praehistorischen Commission d. Kaiserlichen Akademie d. Wissenschafen in Wien, I Band, Nro. 4, 1897, 237–264.

Stratigrafické výsledky výzkumu na Starém Zámku u Jevišovic, Pravěk VIII, 1912, 17–20.

Die Relative Chronologie der jüngeren Steinzeit in Mähren, WPZ I, 1914, 256–277.

Neolithické kultury na Moravě a jejich vztah k neolithickým kulturám evropským, nepublikovaný rukopis.

Relativní chronologie mladší doby kamenné na Moravě, nepublikovaný rukopis.

Starý zámek u Jevišovic, nepublikovaný rukopis.

Nejvýznamnější výzkumy:

1882, 1887, 1894 – Znojmo-Hrad
1888, 1893, 1894 – Znojmo-Novosady (ul. Jarošova)
1889–1894 – Grešlovo Mýto-Mírovec
1894–1895 – Kyjovice-Panský dvůr
1909–1915 – Jevišovice-Starý zámek

Vladimír Podborský se narodil 10. září v Malhostovicích u Tišnova. Po absolvování středoškolských studií zakončených maturitou byl přijat ke studiu prehistorie a historie na filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Již během svých vysokoškolských studií se stává asistentem prof. F. Kalouska  na katedře archeologie, kde ,již jako profesor, působí dodnes. Jako pracovník Masarykovy univerzity se vedle pedagogické činnosti podílel i na nespočtu terénních výzkumů, z nichž se mnohé zapsaly do dějin české, potažmo evropské archeologie. Vedle drobnějších akcí (Znojmo-Hradiště, Borotice, Plaveč, Bezkov) se účastnil i větších výzkumů, z nichž za pozornost stojí odkryv únětického pohřebiště, sídliště z neolitu, starší a střední doby bronzové a starší doby železné na lokalitě Těšetice-„Vinohrady“ a zejména pak práce v poloze „Sutny“ rozkládající se mezi Těšeticemi a Kyjovicemi. Právě tato posledně zmiňovaná lokalita se stala Podborskému osudová. Za pomoci ostatních pracovníků se mu podařilo v Těšeticích vybudovat stabilní základnu. Na lokalitě zahájil velkoplošný výzkum, kde studenti archeologie MU provádí výzkumy dodnes. Během tohoto výzkumu se mu podařilo jako prvnímu ve střední Evropě odkrýt a zdokumentovat rondel kultury s moravskou malovanou keramikou. V roce 2008 mu bylo uděleno čestné občanství města Znojma.

Použitá literatura:

Humpolová, A. 1992: Šedesátiny profesora V. Podborského, Pravěk NŘ 2/1992, 373-374.

Stuchlík, S. 2003: Sedmdesátiny Vladimíra Podborského, Pravěk NŘ 12/2002, 3-5.

Sklenář, K. 2005: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů, Praha.

Nejvýznamnější dílo vztahující se ke Znojemsku:

Hallstattské žárové hroby z Těšetic-Ruské ulice (okr. Znojmo), SPFFBU E 3, 1958, 27-49.

Těšetice-Kyjovice 2. Figurální plastika lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno 1985.

Těšetice-Kyjovice 3. Únětické pohřebiště v Těšeticích-Vinohradech, Brno 1987 (spolu s A. Lorencovou a J. Benešem).

Těšetice-Kyjovice 4. Rondel osady lidu s moravskou malovanou keramikou, Brno 1988.

50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, Brno 2001 (editor).

Nejvýznamnější výzkumy na Znojemsku:

1967 – Borotice
1956-1958 – Těšetice-„Vinohrady“ (letopočty je míněn výzkum únětického pohřebiště)
1964-dále – Těšetice-Kyjovice – „Sutny“ (rondel 1968-1978).

David Rožnovský se narodil v roce 1982 ve Znojmě. Po středoškolských studiích se přihlásil ke studiu archeologie na Archeologické oddělení Ústavu historických věd FPF Slezské univerzity v Opavě. V roce 2005 úspěšně absolvuje státní závěrečnou zkoušku a obhajuje bakalářskou práci na téma „Věteřovské osídlení Znojemska“. V navazujícím magisterském studium pokračuje opět na opavské univerzitě, aby je v roce 2008 zakončil obhajobou diplomové práce na téma „Věteřovská skupina na Znojemsku“. V Opavě, na Archeologickém ústavu FPF SU, pokračuje také v doktorském studiu, které úspěšně ukončil v roce 2016 obhajobou disertační práce s názvem „Věteřovské sídliště v Hodonicích a jeho postavení v rámci starší doby bronzové na Znojemsku“.

Již během studií se účastní archeologických výzkumů zejména na NPÚ Ostrava a od r. 2007 na ÚAPP Brno, detašovaném pracovišti Znojmo. Na podzim roku 2012 se stává stálým zaměstnancem NPÚ, ú.o.p Ostrava a působí na detašovaném pracovišti v Opavě, kde vedl např. výzkumy v Holasovicíh, Odrách, Kravařích či v Hlučíně. Na jaře r. 2014 odchází do Jihomoravského muzea ve Znojmě. Mezi nejdůležitější akce uskutečněné pracovištěm archeologie Jihomoravského muzea ve Znojmě pod vedením D. Rožnovského musíme počítat výzkumy zejména v Dyji, ve Vranově nad Dyjí, na zřícenině hradu Cornštejna, v historickém jádru města Znojma (důležité výzkumy v bývalém minoritském klášteře), ale i na jeho perifériích.

Nejvýznamnější výzkumy na Znojemsku:

2014 – Dyje-Sad u nádraží

2015, 2017, 2018 – Znojmo-Minoritský klášter

2015, 2016 – Podmolí-Šobes

2017 – Jazovice-Nad přehradou

2018, 2020-2023 – Cornštejn

2018 – Sedlešovice

2022 – Tasovice

Nejvýznamnější dílo:

Pohřební ritus věteřovské skupiny na Znojemsku, AMM, Sci. soc. XCV, 2010, 71-84.

Věteřovské pohřby na sídlištích z území Znojemska, in: Tichý, R. (ed.): Hroby, pohřby a lidské pozůstatky na pravěkých a středověkých sídlištích, Živá archeologie – (Re)konstrukce a experiment v archeologii – Supplementum 3, Hradec Králové, 2010, 117-124.

Nejnovější soupis lidských ostatků na věteřovském sídlišti v Hodonicích (okr. Znojmo), Pravěk NŘ 20, 2012, 61-85.

Několik poznámek k chronologii moravské věteřovské skupiny na základě rozboru vybraných keramických tvarů, in: Bátora, J – Tóth, P. (eds.): Keď bronz vystriedal meď. Zborník príspevkov z XXIII. medzinárodného sympózia „Staršia doba bronzová v Čechách, na Morave a na Slovensku“, Levice 8.-11. októbra 2013, Bratislava – Nitra, 2015, 51-66.

Dva hroby únětické kultury s kamennou konstrukcí z katastru obce Dyje (okr. Znojmo), Pravěk NŘ 23, 2015, 77-97.

Objekt kultury nálevkovitých pohárů s doklady metalurgie mědi z obce Dyje, okr. Znojmo, Pravěk NŘ 23, 2015, 35-55 (společně s M. Šmídem).

Die Siedlung der Věteřov-Gruppe am der Ende der Frühbronzezeit – 125 Jahre der Archäologischen Ausgrabungen in Hodonice, AMM, Sci.soc 101, 2016, 15-27.

Sídliště ze sklonku starší doby bronzové v Hodonicích (okr. Znojmo), Pravěk Supplementum 34, Brno, 2019.

Frühe Bronzezeit und Stufe BA3. Brauchen Wir diese Stufe?, SH XXIII-2, 2019, 116–123.

Kurzer Blick auf die Besiedlung der Věteřov-Gruppe in der Znojmo-Region, AMM, Sci. soc. CV:1, 2020, 13–35.

Der Hortfund aus der späten Bronzezeit aus Mikulovice (Bez. Znojmo), in: A. Kozubová – E. Makarová – M. Neumann (eds.): Slovenská archeológia – Supplementum 1. Ultra velum temporis. Venované Jozefovi Bátorovi k 70. narodeninám, Nitra, 2020, 527–535.

Málo známé pohřebiště únětické kultury ze Znojma, Pravěk NŘ 29, 2021. 209–237 (společně s T. Pavelkovou).

Roman bronze vessels from Jazovice in the District of Znojmo. A Contribution to the interpretation of solitary finds of roman bronze vessels. ANTHROPOLOGIE. Interational Journal of Human Diversity and Evolution. Vol. LX, Iss. 3, 2022, 509–529 (společně s J. Jílkem a E. Jamrichovou).

Stanislav Stuchlík se narodil 27. ledna roku 1945 ve Zlíně. Po středoškolských studiích se přihlásil ke studiu archeologie na FF UJEP (dnes Masarykova univerzita v Brně). Již během vysokoškolského studia (1964–1969) se začíná ukazovat, že se Stuchlík zařadí mezi výrazné osobnosti naší archeologie, což dokládá i jeho diplomová práce Sídliště únětické kultury na Moravě I-III. Po ukončení vysokoškolských studií se dostává do Oblastního muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně a odtud přechází roku 1972 na Archeologický ústav ČSAV (dnes AV ČR) v Brně. S brněnským ústavem víceméně spojil celou svoji vědeckou kariéru. Vedle toho působil a dodnes ještě působí jako vysokoškolský učitel. Již ve druhé polovině 80. let začíná přednášet na Masarykově univerzitě v Brně, kde se v r. 1997 stává docentem. Ve stejném roce začíná působit na Slezské univerzitě (2001 profesor), kde se záhy stává jedním z nejoblíbenějších přednášejících. Z pohledu archeologie našeho regionu se zapsal důležitými výzkumy hned na několika lokalitách. Jednou z nich jsou Borotice, kde zkoumal vůbec první na Moravě zachycené pohřebiště z období věteřovské skupiny ze závěru starší doby bronzové.

Nejvýznamnější dílo vztahující se ke Znojemsku:

Záchranný výzkum sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou a věteřovského typu v Hodonicích  (okr. Znojmo), PV 1978, Brno 1980, 12 (s J. Rakovskou).

Pokračování záchranného výzkumu věteřovského sídliště v Hodonicích (okr. Znojmo), PV 1979,  Brno 1981, 21-22 (s J. Rakovskou).

Věteřovský rondel v Šumicích, in: V. Podborský (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy Univerzity na Znojemsku, Brno 2001,  167-178.

Grab eines Handwerkes in Borotice, Anodos. Studies of the Ancient World 2, 2002, 307-313.

Borotice. Mohylové pohřebiště z doby bronzové, Brno 2006.

Nejvýznamnější výzkumy na Znojemsku:

1979 – Hodonice (spolu s J. Stuchlíkovou)
1976-1991, 2001 – Borotice 
1997 – Šumice (spolu s J. Stuchlíkovou)

Dan Svoboda se narodil v roce 1980 do učitelské rodiny ve Znojmě. Jeho otec, Jiří Svoboda (12. 8. 1943 – 24. 2. 2022), byl významný znojemský učitel, překladatel a znalec regionální historie. Prarodiče z matčiny strany byli oceněni za účast v protinacistickém odboji.

Dan Svoboda sice není vystudovaný archeolog, ale svým zápalem, ochotou a precizností se řadí mezi přední terénní pracovníky, a to nejen na Znojemsku. Díky svým schopnostem je vyhledávaným preparátorem u celé řady institucí provádějící archeologické výzkumy. Zdeněk Čižmář často označuje D. Svobodu za pilíř moravské záchranné archeologie.

Terénních výzkumů se začal účastnit v r. 2006 jako řadový brigádník na výzkumech Ústavu archeologické památkové péče Brno pod vedením Zdeňka Čižmáře. Postupem času se začal účastnit akcí vedených pod hlavičkou Jihomoravského muzea ve Znojmě, působil na řadě výzkumů realizovaných Masarykovou univerzitou v Brně, Moravským zemským muzeem či společností Archaia Brno. V neposlední řadě je nutné zmínit jeho nepostradatelnost během některých výzkumů prováděných Archeologickým ústavem AV ČR Brno. Díky své jazykové vybavenosti (dorozumí se více než čtyřmi světovými jazyky) a výborným referencím se účastnil také několika archeologických výzkumů v Dolním Rakousku. Vedle vlastních ZAV se věnuje prospekční činnosti, a to zejména v okolí Hnanic, kde objevil několik nových lokalit. Pověstná je jeho znalost lokality Šobes (k.ú. Podmolí). Krom práce v terénu se věnuje překladatelské činnosti odborných textů. Prozatím „do šuplíku“ sepisuje povídky různých žánrů, a to jak v češtině, tak i v němčině. Ve volných chvílích se věnuje hře na flétnu a na klavír, nebo komponování kratších skladeb a písní.

František Vildomec, jedna z nejvýraznějších postav moravské, ale dalo by se říci i evropské archeologie, se narodil začátkem února roku 1878 do rodiny rolníka z malé obce Svatoslav u Tišnova. Zde také od pěti do dvanácti let navštěvoval obecnou školu. Ve studiích pokračoval v měšťanské škole v Tišnově (1890 až 1893) a následně začal studovat na učitelském ústavu v Brně (1893 až 1897). Po ukončení studií si podává žádost o učitelské místo ve třech regionech, všechny jsou vyřízeny kladně a F. Vildomec si vybírá Znojemsko. Od roku 1897 učí v obci Hostim, odkud se r. 1900 přesouvá do Boskovštejna, kde více méně strávil zbytek svého života (pouze mezi léty 1930 a 1938 působí ve Znojmě). Kvůli touze věnovat se pouze archeologii se roku 1930 se nechává penzionovat a předčasně odchází do důchodu.

Pro archeologii se F. Vildomec nadchl díky profesorovi češtiny J. Hladíkovi během studií v Brně. Nicméně zásadní vliv na jeho práci mělo až setkání s J. Palliardim, který se stal Vildomcovým zastáncem a podporovatelem. Během Palliardiho návštěvy boskovštejnské školy v roce 1908 si všímá pravěké naběračky a na jeho žádost provádí Vildomec v místě nálezu terénní výzkum, díky čemuž byla objevená první pravěká osada u Boskovštejna. Jejich vzájemná spolupráce pokračovala až do Palliardiho smrti v roce 1922 (výzkumy v Boskovštejně, Střelicích, Jevišovicích, Grešlovém Mýtě). Po té působí samostatně, jen po válce je spolupracovníkem J. Neustupného při opětovném výzkumu v Hlubokých Mašůvkách 1947 – 1949). Právě z lokality v Hlubokých Mašůvkách pochází pravděpodobně nejslavnější Vildomcův nález (r. 1934), světoznámá hlubokomašůvecká venuše. 

Vedle terénní činnosti byl Vildomec i velice schopný restaurátor pravěkých nálezů, čehož si cenil i J. Palliardi, a pod jeho rukama vzniká rozsáhlá sbírka, kterou bylo pod dlouhá léta možno shlédnout ve vilce Vildomcových v Boskovštejně. Právě sem mířila řada návštěv z celého světa. Po úmrtí spravoval sbírku jeho syn Vědomil Vildomec a po jeho smrti byla pozůstalost odprodána Moravskému zemskému muzeu v Brně, které ji vystavuje na Starém zámku v Jevišovicích.

Použitá literatura: 

Kovárník, J. 1995: Dějiny archeologických výzkumů na jihozápadní Moravě, in: V. Podborský: Sborník příspěvků proslovených na I. obnoveném sjezdu Moravskoslezského archeologického klubu v Moravských Budějovicích 16. – 17. srpna 1995, Brno, 23-30.

Podborský, V. – Vildomec, V. 1972: Pravěk Znojemska, Brno.

Podborský V. 2005: František Vildomec (1878 - 1975), Vědomil Vildomec (1921 - 1998), Pravěk – Postavy moravské archeologie 2, Brno.

Nejvýznamnější dílo:

O soškách z doby kamenné, ČVMSO XXXVI, 1925, 1-5.

Praehistorie okresu moravsko-budějovického, in: V. Dvořák: Sborník vlastivědných statí o politickém okrese moravsko-budějovickém, Moravské Budějovice, 1927, 92-97.

O moravské neolithické keramice malované, OP VII-VIII, 1928-1929, 1-43.

Zachraňujeme staré památky!, HP VII, 1929-1930, 19-21.

Ein wichtiges neolitisches Idol aus Mähren, IPEK 11, 1936-37, 32-36 (společně s El. Salmovou).

O mých nálezech neolitických sošek, ZDV II-1949, Brno, 1950, 6-26.

Nejvýznamnější výzkumy:

Hluboké Mašůvky (1927, 1932-1939)
Boskovštejn
Jevišovice-Starý zámek
Střelice-„Stejskalovo pole“
Ctidružice
Blížkovice

Vědomil Vildomec se narodil 27. září 1921 v Boskovštejně jako druhý syn do rodiny věhlasného archeologa Františka Vildomce, zemřel 28. prosince 1998 ve Znojmě.

Po ukončení studií absolvoval abiturientský kurz při Učitelském ústavu v Brně a získal kvalifikaci učitele pro obecné školy. Vysvědčení způsobilosti vyučování německého jazyka na I. stupni škol získal dne 11. prosince 1942, na II. stupni dne 19. dubna 1943. Šestnáctého října 1942 získal místo výpomocného učitele v obci Slukovec na Vysočině, ve školním roce 1943/1944 byl přeložen jako výpomocný učitel do Lhoty u Olešnice na Moravě. 18. září 1944 byl totálně nasazen k firmě Konstruktiva Škodovy závody v Hradci Králové. Konce války se kvůli svým zdravotním problémům dočkal v nemocnici v Třebíči. Na plánovaná studia na Filozofické fakultě MU v Brně nastoupil 26. července 1945. Vedle archeologie studoval také zeměpis a dějepis. Vysvědčení způsobilosti vyučovat dějepis a zeměpis na středních školách získal po složení druhé státní zkoušky dne 20. prosince 1947, titul PhDr. získal 19. prosince 1950. Po prázdninách měl od 1. září 1948 nastoupit jako profesor na gymnázium ve Znojmě, nicméně emigrace jeho staršího bratra Věroboje mu v tom zabránila. Šikanování nadřízeným inspektorem vedlo k častému překládání V. Vildomce jakožto „zatímního profesora“ z jednoho místa na druhé. Od roku 1957 působí na jedenáctileté (od r. 1959 dvanáctileté) střední škole ve Znojmě jako profesor. Když se mu naskytla možnost působit v archeologii, opustil lépe placené místo učitele a 1. září 1961 nastoupil jako samostatný odborný pracovník do Jihomoravského muzea ve Znojmě. Postupem času se vypracoval na zástupce ředitele (od října 1964) a posléze ředitele (od r. 1969). V této funkci setrval až do odchodu do penze v roce 1983. V důchodu se staral o rozsáhlou sbírku otce Františka v Boskovštejně. Během působení v muzeu provedl několik záchranných výzkumů a zasloužil se o zahájení terénních prací na dnes již celosvětově známé archeologické lokalitě v Těšeticích.

Použitá literatura:

Podborský V. 2005: František Vildomec (1878 - 1975), Vědomil Vildomec (1921 - 1998), Pravěk – Postavy moravské archeologie  2, Brno.

Anton Vrbka se narodil 17. května 1860 v německo-moravské rodině v Uherském Hradišti. Po maturitě na německém gymnáziu v Uherském Hradišti vystudoval učitelský ústav v Olomouci. Po dokončení studií se dostal na Znojemsko. Jako učitel působil v letech 1880–1884 v Čuli (Slup) a v německé jednotřídce v Derflicích a Strachoticích a mezi roky 1888 – 1925 pak v Louce u Znojma. Zde se postupem času vypracoval na místo ředitele. Vedle dráhy kantora byl Vrbkův osud významně spjat se znojemským muzeem, kde působil jako kustod a od roku 1925 i jako ředitel. Již v roce 1905 se zasloužil o vyčlenění prehistorických a geologických sbírek z jednotného sbírkového fondu. V roce 1910 se díky Vrbkovi muzejní sbírky přemisťují do dvou místností u vstupního sálu znojemského zámku, v roce 1920 získává do správy pro muzeum celý areál zámku i s přilehlou rotundou nacházející se v prostorách vnější části středověkého hradu.

Vrbka byl díky svým znalostem a přístupu uznáván nejen ve vědeckých (byl členem několika vědeckých společností), ale i v širokých kulturních kruzích. Během svého života se stává velkou osobností s přirozenou autoritou, a ač se celý život hlásil k německé svobodomyslné straně, tak v roce 1924 vítal ve Znojmě prezidenta T. G. Masaryka. Své postoje se na druhou stranu nebál ukázat otevřeně ani při návštěvě A. Hitlera ve Znojmě 26. 12. 1938, kdy odmítl z muzejních sbírek vydat vybrané předměty k jeho obdarování.

Z pohledu archeologie věnoval profesní život záchraně památek ze středověkého období města Znojma, ale i okolních vesnic (např. Hodonic). Za zmínku stojí především jeho účast na záchraně známého depotu kultury nálevkovitých pohárů z Božic-„Dvůr Hoja“.

Tzv. Vrbkův kámen zřídili r. 1925 přátelé A. Vrbky na nejvyšším vrcholku Kraví hory u Znojma. Po druhé sv. válce se stal terčem  pro výcvik střelby příslušníků tehdejší lidově-demokratické armády. Přestože byla tato památka nenávratně zničena, Okrašlovací spolek ve Znojmě se zasloužil r. 2005 o obnovení kamene na příhodnějším místě s lepším výhledem (jen několik desítek metrů od původního místa).

Použitá literatura:

Kovárník, J. 2001: Dějiny archeologického bádání na Znojemsku, in: Podborský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, Brno, 95–115, tab. 1–10. 

Kovárník, J. 2002: Keramické votum z Božic, brázděný vpich a jiná zjištění aneb Ján Lichardus má pravdu, SPFFBU M 7, 33–54, Tab. IV–VII.

Kovárník, J. 2008b: Společenskovědné Pracoviště archeologie a archeologické památkové péče, in: Atweri, J. (red.): Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Muzeum – brána k poznání. Sborník ke 130 výročí založení, Znojmo, 30–44.

Okrašlovací spolek ve Znojmě: Anton Vrbka, text na pamětní desce u Vrbkova kamene v NP Podyjí.

Nejvýznamnější dílo:

Heimatkunde des politischen Bezirkes Znaim, Znojmo 1898.

Chronik der Stadt Znaim, Znojmo 1900-1902.

Die Erdställe in Südmähren, Znojmo 1912.

Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226-1926, Mikulov 1927.

Die vorgeschichtliche Sammlung des Znaimer Stadtmuseums, Sudeta 6, 1930, 64-66.

Bericht, Museal-Jahreshauptbericht 1935, Südmährerland, Znaimer Wochenblatt 17, č. 12, 1936.

Osídlování Znojemska, nepubl. rukopis.

Znaim und Ungebung von der Urzeit bis zur Stadtgründung (Ur- und Frühgeschichtliches, Geschichtliches), nepubl. rukopis.

Nejvýznamnější výzkumy:

1905-1935 – drobné zachraňovací akce zejména v prostoru města Znojma.
1935 – účast na záchraně depotu kultury nálevkovitých pohárů z Božic-„Hoja Dvůr“.